Konkrétně ZDE připravil nový seriál, kde práci s nálezy přibližuje na osudu artefaktů z terénního výzkumu na místě silničního obchvatu v Plaňanech na Kolínsku. Julie Tomsová, Johana Tlustá, Tomáš Chlup a Petra Beran-Cimbůrková z krajského archeologického ústavu představují za přispění kolegů z dalších pracovišť práci dokumentátorů, konzervátorů, restaurátorů i správců depozitáře, stejně jako dalších odborností.

Samotné nálezy – včetně pět tisíc let starého sídliště a pohřebiště – a poznatky, které z nich vyplývají, už výzkumníci představili v článcích, reportážích i v rámci dnů otevřených dveří – nechtějí si však nechávat pro sebe ani to, co zatím zůstalo za dveřmi.

Poodhalují, co zůstává skryto jak běžným zvědavcům, tak často i těm, jejichž zájem je mnohem hlubší. „Víte, jak se nálezy zpracovávají, konzervují a co nám mohou všechno prozradit?“ táže se Veronika Puhačová z týmu krajských archeologů. Právě tyhle odpovědi seriál nabízí; prošpikované spoustou zajímavostí.

Vylepšit a nepoškodit

Slunce praží archeologům při vykopávkách za krk, jindy je zase zima až hanba, občas na ně sprchne – s tím se ale nedá nic dělat. Při dalším zpracování však mohou pomoci rozmanité laboratorní metody i technika – a to dokonce i při překvapivé činnosti: popisování nalezených střepů. To už se nemusí zdlouhavě dělat ručně; existuje automatická propisovačka. Ještě než se k ní nálezy dostanou, musí být očištěny – a už to je hotová věda.

Úlomky keramiky se běžně zbavují vápenatého povlaku z půdy pomocí kyseliny chlorovodíkové – ta se však některých nálezů nesmí ani dotknout. Dá rozum, že jsou to kovy – ale třeba i materiály, které mohly přicházet do stylu s potravinami. Co kdyby se na nich dochovaly stopy, jež prozradí něco o pradávném jídelníčku (ať už jde třeba o pozůstatky mastných kyselin nebo škrobů). Či na nástrojích zbytečky pojiva spojujícího čepel se střenkou…

Historická skládačka

Třeba restaurování keramiky tvůrci seriálu označují jako archeologické puzzle. Trojrozměrné – a navíc s většinou kousků poztrácených (a naopak s přimícháním dílků zase z jiných „skládaček“). I tak se expertům často podaří zrekonstruovat povodní podobu nádob – i přes to, že najít dva střepy, které k sobě přesně pasují, je spíš štěstím než pravidlem.

Určit, co kam patří, pomáhá spousta detailů: dekorace a barva, ale i tloušťka, stopy po vytáčení na kruhu či třeba tvar okraje. Když se začne rýsovat celek, lze chybějící části domodelovat ze sádry. Ta je i v dnešní době nedostižným materiálem; dá se dobře brousit i barvit. A mimochodem – jen výjimečně se stává, že není třeba skládat a slepovat také nalezené kosti.

Pod pokličkou archeologie
1. Jak se zpracovává výzkum
2. Dokumentace a digitalizace nálezů
3. Restaurování keramiky aneb archeologické puzzle
4. Zooarcheologie
5. Metody fyzické antropologie

Zdroj: www.cestyarcheologie.cz; prozatím publikované díly seriálu