„S politováním jsem tehdy konstatoval, že nástroj je bohužel ve špatném technickém stavu – a pokud má dále sloužit, bude nutné investovat do obnovy,“ uvedl k varhanám, jež organolog pražské diecéze Štěpán Svoboda řadí k nejvýznamnějším památkám svého druhu na období raného romantismu. „Netušil jsem, že se to stane impulsem pro vznik sdružení za záchranu varhan,“ netajil Černý své potěšení, když se v sobotu vrátil, aby se o své umění podělil s posluchači, kteří díky dobrovolnému vstupnému přispěli právě na nezbytné práce.

O obnovu unikátního díla varhanáře Karla Antona Eisenhuta z roku 1877 usiluje Sdružení pro obnovu varhan v kostele sv. Linharta v Cítově (jehož aktivity je možno zaznamenat také pod zkráceným názvem Pro varhany Cítov). „Byť vzniklo teprve letos v polovině března, jedná se již o druhý hudební počin, který má zajistit finanční prostředky na obnovu,“ upozornil v souvislosti se sobotním koncertem Ota Schnepp z energetické společnosti ČEZ. O dění kolem cítovských varhan se nezajímá náhodou – aktivity sdružení podpořila stotisícovým grantem Nadace ČEZ. Ten se podle ředitele cítovského sdružení Bohuslava Šámala spojí s výtěžky benefičních koncertů – jen ten první, kdy vystoupil David Eben se sborem Schola Gregoriana Pragensis, vynesl 21 625 korun – a s dalšími prostředky, které se již podařilo shromáždit, takže bude možno zahájit první etapu obnovy.

„Děkuji všem za jakoukoliv částku, jíž přispěli – nebo v budoucnu ještě přispějí,“ zdůraznil ředitel Šámal, že další peníze budou ještě potřeba. Hodně peněz. Varhany jsou totiž v mnohem horším stavu, než se zdá na první pohled (a také na první poslech). Stav je dokonce takový, že odborníci doporučili neplýtvat financemi ve snaze zajistit postupné opravy spojené s řešením té či oné závady. Navrhli začít opatřeními zamezujícím další destrukci kvůli napadení červotočem plus nezbytnými úkony k zachování možnosti na nástroj hrát – a pokračovat v době, až se podaří shromáždit prostředky na celkovou obnovu.

„Souhlasili jsme s návrhem diecézního organologa Štěpána Svobody, podle něhož půjde o dvoufázovou záchranu nástroje,“ přikyvuje ředitel cítovského sdružení Šámal. Upřesnil, že v první etapě se chystá především výměna motoru a minimalistická oprava kritických poškození – především zalepení největších děr v měchu a utěsnění vík ventilových komor. Dojde také na vyčištění píšťaliště, konzervaci lokálních ohnisek napadení červotočem a přiladění nástroje.

Druhá fáze záchrany vahan v cítovském kostele sv. Linharta (jež se uplatní nejen jako doprovod při bohoslužbách, ale také při svatbách, pohřbech a koncertech) má přinést na celkovou obnovu. Ta však nepřijde naráz: pánuje se postup po jednotlivých logických celcích s tím, že podle finančních možností dojde vždy na opravu některé konkrétní části. S tím, že přednost má dostat kvalita odborně odvedené práce před její cenou. Počítá se s tím, že půjde o práci na několik let.

Varhany byly ve své době technickou novinkou
- Cítovské varhany postavil varhanář Karl Anton Eisenhut (1843 – 1888) původem z Litoměřic v roce 1877; rok předtím odkoupil od dědiců pražskou dílnu zesnulého Karla Vocelky, ve své době proslulou promyšleným přístupem k řemeslu a inspirací v zahraničí včetně uplatňování aktuálních novinek.
- Také stavitel cítovských varhan, u něhož byla práce objednána ještě v době jeho působení v Litoměřicích, uplatnil řadu inovací a technických novinek, které si osvojil při pobytu v Anglii (například žaluziová skříň je zde použita vůbec poprvé v českých zemích).
- Po zvukové stránce se jedná o mimořádně hodnotný nástroj, na který je možné, ačkoliv není nikterak velký, interpretovat prakticky veškerou klasickou varhanní literaturu.
- Nástroj byl vybrán jako jeden ze stěžejních, dokumentující vývoj varhanářství v českých zemích; byl v letech 2014 – 2016 předmětem podrobného organologického výzkumu a dokumentace v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity Ministerstva kultury ČR.

Zdroj: Štěpán Svoboda, organolog pražské diecéze