Dopravní obslužnost na silnicích i na kolejích u dopravců objednává a také financuje kraj; na jeho rozhodnutí tak závisí podoba linek a počty spojů na nich provozovaných i časy jejich jízd. Ne všechny autobusy ale jedou díky krajským penězům. Objednavateli veřejné dopravy jsou i obce – pokud požadují, ale jejich občanům sloužil autobus, kterému kraj nepožehnal v rámci objednávky základní dopravní obslužnosti. Může to být i vlastní linka – častější jsou však případy, kdy si obec připlatí za prodloužení linky placené krajem v rámci základní dopravní obslužnosti. Autobus pak zajíždí i tam, kam by cestující už museli šlapat pěšky, pokud by na jeho provoz nepřišly peníze od radnice. Tak to funguje už léta; i Jermanová ostatně podepisovala takovou smlouvu, když v letech 2002–2006 působila jako starostka obce Krhanice na Benešovsku a bylo třeba řešit propojení obce s vesnicí Prosečnice.

Nyní mnozí starostové zůstávají zaskočeni. Překvapilo je navýšení cen za dopravní služby, které si nad rámec dopravní obslužnosti zajištěné krajem obce individuálně nasmlouvaly už kdysi (a občané tohle svezení vnímají jako samozřejmost). Co s tím? Zatím nepřišlo nic oficiálního, nelze ale přehlédnout tykadla vystrčená směrem k pražskému hejtmanství z různých koutů středních Čech. Přišel čas sondování: nemohl by kraj nějak přispět?
Dát peníze není možné, ale kraj nabízí obcím pomoc při komunikaci; v rámci vyjednávání s Ropidem, zodpověděla v pondělí hejtmanka otázku, kterou vlastně ještě nikdo přímo nepoložil.

Krajský úřad spočítal, že na pokrytí navýšení cen by obcím bylo třeba poslat 75 milionů korun. Nabídnout je ale nelze. „Diskutovali jsme o tom, ale Středočeský kraj nemá jak vstoupit do smluvních vztahů obcí,“ konstatovala Jermanová po pondělním jednání krajských radních. Vysvětlila, že neexistuje kanál, kterým by krajské peníze mohly přitéct na radnice – a pokud by kraj chtěl platit, musel by tyto dopravní služby sám vysoutěžit.

Obcím však nabízí pomoc při jednání s Ropidem prostřednictvím své organizace IDSK – Integrované dopravy Středočeského kraje, což je středočeská obdoba Ropidu. Její tým má velké zkušenosti s vyjednáváním o cenách, uvedla hejtmanka. Ostatně právě prostřednictvím IDSK kraj uzavírá smlouvy s Ropidem také, a to na obslužnost v rámci systému PID: Pražské integrované dopravy.

Zvlášť pro představitele menších obcí by prý taková podpora při jednání mohla být velkým přínosem: lidem, pro něž tato problematika není denním chlebem, se totiž způsob tvorby cen za veřejnou dopravu může jevit pekelně nepřehledným. V jednání s profesionály se tak snadno „ztratí“ a přijdou o argumenty, když po jasném požadavku zlevnit následují výčty položek a podpoložek. V rámci vysvětlování nákladů, nad nimiž se představitelé obcí budou snažit dospět k dohodě se zástupci Ropidu, tak kraj nabízí svoji organizaci IDSK jako mediátora. 

S vyjednáváním tedy kraj může jejím prostřednictvím obcím pomoci – pokud však jde o placení, zůstanou v tom radnice samy. „Závazky budou muset vypořádat ze svých rozpočtů,“ nepřipouští Jermanová jinou alternativu. Stejně tak není reálné, že by měl kraj jakýkoli vliv na regulaci cen. Může jen přispět ke snahám o rozumnou domluvu.

Má kraj informace, že by některá obec zdražení neustála a její zastupitelé museli uvažovat o tom, že svou objednávku veřejné dopravy zruší? Tak zněla otázka Deníku, na niž hejtmanka odpověděla záporně. Zvěsti, že by někde byla situace natolik závažná, na hejtmanství nedorazily. Přípravy rozpočtů na rok 2018 nicméně nové ceny poznamenají.

Pro příští rok kraj objednává 2,2 milionu kilometrů navíc 
Vládní nařízení o zvýšení mzdových tarifů řidičů autobusů má dopady i na krajský rozpočet. Na tento účel je v něm pro příští rok vyčleněno 73 milionů korun. Kraj současně dohlíží na to, aby se tyto peníze skutečně dostaly k řidičům a dopravní firmy, které šoféry zaměstnávají, je nevyužily k jiným účelům.

Zakázku na veřejnou dopravu zajišťovanou autobusy kraj v posledních letech rozšiřuje a počty spojů se zvyšují. Na letošní rok objednal 46,7 milionu kilometrů – přičemž loni to bylo 45 milionů. A v roce 2018 hodlá zaplatit 48,9 milionu kilometrů. Z pohledu čísel se tak síť základní obslužnosti sympaticky zahušťuje, když z roku na rok přibude 2,2 milionu ujetých kilometrů. Zůstává však i hodně úseků, na které kvůli pohodlí svých občanů musejí připlácet obce. 

Jejich představitelé by však při užívání výrazů typu „pohodlí“ či „nadstandard“ určitě byli velmi opatrní. Spíš by kladli důraz na slova jako „nutnost“ či „nezbytnost“; možná i „povinnost“. Dnešní senioři sice rádi zavzpomínají, jak do školy chodívali pěšky a kolik legrace si užili, když se brodili závějemi – v jednadvacátém století ovšem tyhle historky každému připadají jako z minulého tisíciletí. Ovšem; také jimi jsou. A dnes – dnes se žije jinak.

Dlouhodobě, a to nezávisle na politické příslušnosti, se představitelé kraje snaží motivovat občany, aby před vlastními auty dávali přednost hromadnému cestování. Na integraci veřejné dopravy letos kraj vynaloží 2,1 miliardy korun. V příštím roce má stát 2,4 miliardy.