Rarita v Solvayových lomech. Už o víkendu vyjede parní lokomotiva Bronhilde

„Po tomto víkendu bude následovat vyhodnocení provozu, podle kterého budeme víkendové jízdy ladit a uvidíme, jak budeme pokračovat. Cílem je ale určitě zavést pravidelná svezení,“ říká člen spolku Ivo Novotný.

Lokomotiva, která nese jméno Bronhilda, je úzkokolejný dvounápravový stroj poháněný párou, který dokáže vydat výkon až 40 koňských sil. Byla sestavena v roce 1927 v německé továrně Schwarzkopff, a jak připomíná další člen spolku Martin Rada, je věrně podobná těm, které běžně jezdily i na Berounsku.

Topit se začíná časně ráno

„Jde o originální kus, jenž neprošel zásadními úpravami, které by znehodnotily jeho historickou podobu. V současnosti se u nás lokomotivy s takovýmto výkonem dají spočítat na prstech jedné ruky,“ připomíná Rada.

Dostat tento několikatunový stroj do pohybu vyžaduje včasné roztopení. Strojník tak musí v kotli zatopit už brzy ráno a k tomu důkladně zkontrolovat celý parní systém. „U větších lokomotiv to může být i večer, ale v našem případě potřebujeme asi tři hodiny předem. Oheň se roztopí dřevem a poté přikládáme uhlí. Parní stroj se hlavně musí důkladně mazat. Jakmile se totiž něco zadře, je to obrovský průšvih,“ vysvětluje Novotný.

Ještě se nejezdí a vandalové už skluzavku v Berouně poškodili. Vyrvali víko

Podle Martina Rady podobné stroje ještě na konci druhé světové války brázdily současný Český kras, zejména kvůli lomové činnosti. „S parou jste se například mohli svézt z Berouna - Závodí až do údolí Kačáku, kdy tuto trasu obsluhoval lom Alkazar. Po válce se s padajícími cenami nafty postupně od páry opouštělo a lokomotivy poměrně rychle nahrazovaly dieselové, případně automobilová doprava,“ líčí člen spolku.

Konec podobných parních lokomotiv v Československu nenastal jen kvůli technickému pokroku, ale také zásahem komunistického režimu, který se po roce 1948 ujal vlády. „Tím, že se taková technika považovala za překonaný systém, který byl navíc pozůstatkem toho ‚ošklivého kapitalismu‘, se ty lokomotivy kolikrát šrotovaly cíleně. Například německá společnost Krauss byla typickou ‚ošklivou západní firmou‘. Takže se toho u nás bohužel moc nedochovalo,“ připomíná Rada.

Bronhilda dorazila z Anglie

Plán spolku sehnat parní lokomotivu vznikl před necelými třemi lety vlastně úplně náhodou. „Když jsme si s tehdejším majitelem stroje, který žije v anglickém městě Staplehurst, psali kvůli jiné záležitosti, posteskl jsem si, že bychom parní lokomotivu také chtěli. On mi na to napsal takovou nenápadnou větu ve smyslu, ať mu dám čas, že to ještě promyslí. Posléze se ozval, že nám ji prodá,“ vzpomíná Novotný.

Nadějně se vyvíjející záměr však zastavila pandemie koronaviru, kdy bylo těžké do Anglie vycestovat. Zpětné oživení přišlo až loni v září, kdy dostali členové spolku příležitost přímo na místě se s Bronhildou projet - a definitivně se rozhodli, že ji koupí. Nejdříve však museli sehnat peníze. Parní mašina i s transportem totiž stála miliony.

V Králově Dvoře se konal další oblíbený swap. Lidé měnili oblečení i sazenice

S financováním pomohla veřejná sbírka i soukromí sponzoři. „Spousta společností nás například podpořila materiálně, ale i cennou radou. Všem, kteří nám k získání lokomotivy pomohli, patří obrovské poděkování, které samozřejmě náleží i klukům od nás, již tady strávili stovky hodin příprav,“ říká Novotný.

Ve skanzenu, který nadšenci z Barbory provozují už čtvrt století, je celkem 43 lokomotiv. Asi dvě třetiny z nich jsou provozuschopné, další na oživení trpělivě čekají. Pět strojů včetně Bronhildy patří spolku, zbytek vlastní soukromí sběratelé.

„To platí i pro další techniku, která je zde k vidění. Co exponát, to většinou jiný majitel. V rámci spolku je tedy parní lokomotiva pravděpodobně naším největším vzepětím, které se takto podařilo. Za což jsme vděčni,“ dodává Rada.