Ředitel České krajiny Dalibor Dostál v pátek upozornil, že ačkoli se o rozšíření rezervace mluví jako o hotové věci od roku 2016, další odklady vedou k tomu, že do konce srpna bude třeba něco udělat s 31 zvířaty. Buď evakuovat – nebo utratit. Třetina zvířecího osazenstva prý z prostorových důvodů musí pryč, což je nutné jak kvůli nedostatku potravy, tak z hlediska sociálního chování zvířat. „Šlo by o největší zbytečný masakr vzácných zvířat v Česku od doby, kdy byly v roce 1975 v zoologické zahradě ve Dvoře Králové vystříleny více než čtyři desítky žiraf přivezených Josefem Vágnerem z Afriky,“ zdůraznil Dostál, o jakou katastrofu by se jednalo.

Připomněl, že se jeho tým bude snažit udělat vše pro to, aby se našlo jiné řešení: „Divocí koně a další velcí kopytníci zachránili svým působením v rezervaci stovky ohrožených živočichů a rostlin. Bylo by kruté, pokud by za to nyní měli zaplatit životem.“ Odkázal tím i na současný celoevropský trend vzniku nových pastevních rezervací udržovaných velkými kopytníky, kde nejde jen o samotný chov těchto impozantních zvířat; jejich přítomnost také představuje šetrný způsob péče o přírodu na velkých plochách.

Z toho, co Dostál označuje za kritikou situaci, viní obecně prospěšná společnost Česká krajina pomalou práci několika úředníků. Od ledna prý kraj připravuje smlouvy umožňující rozšíření rezervace – a tyto dokumenty ještě nejsou připraveny k podpisu; pouze mělo opakovaně docházet k posouvání termínů. Z března na květen, pak na začátek července, aby následně přišla informace, že se podpis odkládá nejméně do konce letošního roku, jelikož je třeba počkat na dopracování koncepce celkového rozvoje bývalého vojenského prostoru. Což plánování práce se zvířaty neprospívá, upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR.

To, že by se příprava smlouvy odkládala, však v pátek odmítla Helena Frintová. Dostálova slova označila za nesmysl, jelikož se žádné smlouva dosud nepřipravovala. Ani se připravovat nemohla, protože k tomu neexistuje právní základ: ten poskytne až usnesení krajských radních. A nic takového zatím neexistuje. „Jediné kladné stanovisko z 5. října 2016 se vztahuje k vyvěšení záměru výpůjčky dle § 18 odst. 1 zákona o krajích – podle zákona toto stanovisko není schválením výpůjčky,“ upozornila s tím, že bude až usnesení radních.

I tak ředitel Dostál uvádí, že bez zásahu volených představitelů kraje skončí situace tragicky. S žádostí o pomoc Česká krajina oslovila všechny členy rady kraje včetně hejtmanky Jaroslavy Pokorné Jermanové (ANO) a jejího statutárního náměstka Miloše Petery (ČSSD), který má na starosti oblast životního prostředí a zemědělství. Ten podle Dostálových slov při čtvrtečním jednání pomoc se záchranou zvířat přislíbil.

Kraj se hlásí ke vstřícnosti

Proti tomu, že by Středočeský kraj zpomalil proces pronájmu pozemků pro Českou krajinu, se Petera ohrazuje. „Před třemi měsíci teprve ukončil spor se společností RP Mladá,“ připomněl, že nakládání s pozemky bylo blokováno dlouhodobým handrkováním (provázeným i soudními tahanicemi) s dřívějším nájemcem. A další kroky nelze uspíšit. „Během zmiňovaných třech měsíců musel být zveřejněn záměr o pronájmu pozemků dle zákona o obcích a krajích. Poté musí samotný návrh na výpůjčku ještě projít komisí pro majetek, která je poradním orgánem rady kraje, a následně půjde návrh na pronájem pozemků k rozhodnutí na jednání radních, což se stane 2. září,“ vysvětlil, jaký bude postup. Teprve po zářijovém jednání může být řeč o přípravě smlouvy, po níž volá ředitel Dostál.

Petera dále připomněl, že jednoduchá nejsou ani navazující jednání. Je například třeba najít kompromis mezi usnesením komise majetku, která chtěla problém řešit až v novém roce – a umožnit rozšíření pastevních ploch pro koně hlavně v oblasti Benátek nad Jizerou. Od provozovatele rezervace také kraj bude požadovat zpracování regulačního plánu sudokopytníků tak, z něhož jasně vyplyne, kolik jich tam bude moci žít. K tomu biolog Jirků poznamenal, že už když vznikaly první pastviny divokých kopytníků na pozemcích města Milovice a později Agentury ochrany přírody a krajiny, byly velikosti zakládajících stád s ohledem na čas potřebný k reprodukci dimenzovány na plánovanou celkovou velikost rezervace – včetně přislíbených krajských pozemků.

Ke spolupráci se nicméně náměstek hejtmanky Petera hlásí. „Středočeský kraj vždy vycházel při jednáních a diskuzích s ředitelem obecně prospěšné společnosti Česká krajina s Daliborem Dostálem vstříc – a na tom se nic nemění,“ zdůraznil v pátek po poledni. Mluvčí Frintová však později odpoledne ještě zdůraznila, že výpůjčka pozemků je nenároková – a krajské orgány ji pro Českou krajinu dosud neodsouhlasily. Schválení přitom není pouhá formalita. „Soukromému subjektu, kterým společnost Česká krajina o.p.s. je, nemůže Středočeský kraj poskytnout bez rozvahy – a ke všemu bezplatně – na dobu deseti let cca 270 hektarů pozemků, které jsou způsobilé pro čerpání zemědělských dotací,“ zdůraznila Frintová.

Premiér pomohl. Pomůže zas?

Pomoc a podporu však Česká krajina hledá nejen na hejtmanství reprezentujícím kraj, který je vlastníkem pozemků u Milovic. S černými scénáři v barvě červené krve se současně obrací na předsedu vlády Andreje Babiše (ANO), který loni v létě slavnostně otevíral rozšířenou rezervaci. Nebýt jeho tehdejšího zásahu, který urychlil připojení několika pozemků, zvířata by prý měla problém přežít uplynulou zimu. Ochránci přírody rovněž oslovili ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) a ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Františka Pelce s žádostí o pomoc při poskytnutí případné náhradní lokality, kam by zvířata bylo možné z Milovic evakuovat.

„V Česku je 145 lokalit, kterým by mohli velcí kopytníci pomoci. Nicméně příprava každé nové rezervace zatím trvala několik let. Bylo by na hranici zázraku, pokud by se nyní podařilo během několika týdnů zvířata na vhodné místo převézt,“ maluje Dostál čerta na zeď.

Jisté je, že debatovat se bude také o tom, proč Česká krajina tlačí na nalezení řešení právě do konce srpna – a to i pod hrozbou zabíjení zvířat. Už v pátek se proti zvolenému tónu ohradila Frintová jménem hejtmanství. „Středočeský kraj, který mu v posledních čtyřech letech poskytl dotace ve výši 6,7 milionu korun, se snaží mediálně tlačit do uzavření smlouvy o výpůjčce krajského majetku v hodnotě desítek milionů bez ohledu na zákonné i podzákonné předpisy, jež je Středočeský kraj povinen dodržovat při hospodaření s veřejným majetkem,“ uvedla na Dostálovu adresu v tiskové zprávě.

Argumenty pro nutné rozšíření rezervace
- Kvůli dlouhodobému suchu je vegetace na pastvinách výrazně méně, než v běžných letech. Divocí kopytníci navíc dlouhodobou pastvou potlačují agresivní druhy trav a pomáhají návratu ohrožených druhů bylin. Po několika letech plevelné trávy pastvu nezvládnou a jejich množství se skokově snižuje. S tím se počítalo – jenže podle původních příslibů měla mít zvířata již dávno k dispozici další plochy.
- Úvahy o přikrmování zvířat senem nejsou řešením. Kromě toho, že by při počtech kopytníků znamenalo značnou finanční zátěž, tomu brání i další důvody. Zvláště mladá zvířata by si během několikaměsíčního přikrmování uvykla na „lepší“ stravu – a poté by odmítala spásat hrubé trávy a plevele. Ty by se pak v rezervaci začaly šířit. Navíc by kvůli pravidelnému přikrmování ztratila respekt před člověkem, začala by si zvykat na kontakt s lidmi (a tedy by se chovala nepřirozeně).
- Přikrmování by také bylo hrozbou pro křehký ekosystém v rezervaci. Místa, kde se zvířata přikrmují, představují významný zdroj infekcí. Prevence před nimi by pak znamenala podávání chemických přípravků, které jsou jedovaté pro mnoho vzácných druhů hmyzu i užitečných půdních a vodních organismů. Ze semen, jež seno obsahuje, by se navíc mohly v pečlivě udržované lokalitě šířit rostliny z jiných míst (včetně nebezpečných invazních druhů).
- To, že kopytníci v současnosti nemají k dispozici předpokládaný prostor, ve stádech navíc způsobuje sociální stres. Zvířata, která se na dostatečném prostoru vzájemně respektují, jsou nucena k těsnému kontaktu. To se týká například projevů vůdčího hřebce vůči mladým hřebečkům, kteří se na současné ploše nemohou dostatečně vzdálit od stáda s klisnami – a jsou tak vnímáni jako nepřátelé.

Zdroj: Miloslav Jirků, Biologické centrum Akademie věd ČR