Podle jednatele Pohřebního ústavu Elpis Davida Borovičky šlo o urny 
z předchozích patnácti let. Asi třetina z nich však pochází z posledních tří let.

Pozůstalé, kteří si urny nevyzvedli, pohřební ústav po léta opakovaně vyzýval. Marně. Příčiny jsou nejasné. Lhůta je přitom dvanáct měsíců. Podle zákona o pohřebnictví mohou poté pohřební ústav nebo krematorium zpopelněné lidské ostatky uložit smísením se zemí do společného hrobu na veřejném pohřebišti. Pak už pozůstalí navěky nemají šanci je získat.

Pohřební služba Elpis, která působí v Neratovicích, Brandýse nad Labem a Praze, zřídila na veřejném pohřebišti na kosteleckém hřbitově pietní místo, hrobku po renovaci. A uložila tam při církevním obřadu všechny nevyzvednuté urny. Hrobky vypadají na pohled stejně jako hroby, jsou ale vyzděné.

Sociální pohřby

„Většinu z uren, uložených do hrobky na kosteleckém hřbitově, si nevyzvedli objednavatelé kremací, jsou tam ale i urny ze sociálních pohřbů," řekl David Borovička a vysvětlil, že objednavatelem pohřbu mohou být blízcí příbuzní zesnulých, ale podle zákona i kdokoli jiný.

Sociální pohřby zajišťují obce, na jejichž území k úmrtí došlo nebo tam byly lidské ostatky nalezeny, nedohodnou-li pozůstalí pohřbení do čtyř dnů. Náklady pak obce zpravidla vymáhají na dědicích.

Pozůstalí někdy nechávají urny v pohřebním ústavu několik měsíců z nesporných důvodů. Alespoň pokud byl přáním zesnulého rozptyl. „Například na pražských hřbitovech probíhají rozptyly pouze od jara do podzimu, do posledního říjnového dne," vysvětlil David Borovička.

Přání zesnulého

V posledních letech jsou v Česku nejméně tři čtvrtiny kremací a jen asi pětina pohřbů do země. Pohřeb žehem je v Česku legální sedmadevadesát let. Krematorií je u nás skoro třicet.

Podle občanského zákoníku musí pozůstalí respektovat přání zesnulého, nejlépe zapsané nebo pronesené před svědky, ať už jde o pohřeb nebo místo posledního odpočinku. Podle zákona přitom nemusí být zpopelněné ostatky uloženy výhradně na hřbitovech.

Urnu mohou mít pozůstalí dokonce i doma, což je v některých zemích přímo zakázáno. Popel pak může být rozptýlen nejen na hřbitovních loučkách, ale i na místech, která měli zesnulí rádi. Pokud však chtějí pozůstalí naplnit přání zesnulých a nejde o místo na jejich vlastním pozemku, musí předem získat souhlas majitele.

Čtěte také: Poplatky za hroby v Novém Strašecí byly zvláště pro seniory vysoké