„Na startu se za sobotu a neděli objevilo sto třicet závodníků z celé České republiky se svými psími doprovody, kteří se utkali o cenné trofeje ve dvou vypsaných kategoriích, a to v kategorii mid, což je závod na střední trať dlouhou čtrnáct kilometrů a sprint, což je kratší trať o délce 6,7 kilometru. Z kladenského Musher´s clubu se závodů zúčastnilo čtyřicet musherů," řekla členka kladenského Musher´s clubu Anita Bebr.

Závody byly vymezeny také věkově. „Od třinácti let se smí jezdit se čtyřmi psy a od osmnácti let se šesti a víc. Je to tak dané kvůli bezpečnosti," uvedla Anita Bebr.

„Závodníci však změřili své síly i v individuálních disciplínách, jako bylo kolo, koloběžka a běh. Součástí programu byl také vložený závod pro děti a příchozí, tedy pro ty, kteří nemají licenci k závodění. Mohli si tak vyzkoušet trať dlouhou dva až tři kilometry. Na vlastní kůži si tak zažili práci s těmi psy," dodala Berb.

Nevyzpytatelné počasí

Co se týče psích plemen, k vidění na startu byli jak sibiřští husky, malamuti, grónští psi, tak i samojedi a evropští saňoví psi.

Závody ve Stochově se konají pravidelně první víkend v listopadu. „Je to vždy poměrně napínavé. Už se nám stalo, že jsme závody museli zrušit kvůli vyšším teplotám, které se pohybovaly okolo devatenácti stupňů Celsia. Jindy jsme zase závodili na poprašku sněhu. Počasí je zkrátka nevyzpytatelné," zmínila Anita Bebr.

„Samozřejmě závody na sněhu jsou úplně o něčem jiném. Jízda na saních zasněženou přírodou je nejkrásnější. Více si to užívají i ti psi. Běhají úplně s jinou chutí," dodala.

Rozhovor s Lukášem Klímou

Závodu v kategorii mid se účastnil za kladenský Musher´s club také pětatřicetiletý Lukáš Klíma, který si se svým psím spřežením vyjel krásné druhé místo. Závodil se svými čtyřmi čistokrevnými husky. Deníku mimo jiné prozradil, jak moc náročný je výcvik psů pro tento sport.

Jak dlouho se musherství věnujete?

Psům jako takovým se věnuji šest let a stejně jako u většiny musherů, to celé začalo pořízením jednoho sibiřského huskyho, se kterým jsem běhal i jezdil na koloběžce. Postupem času jsem začal i závodit a psi jen přibývali. Nakonec vzniklo spřežení. Následně jsem si pořídil saně, tříkolku i čtyřkolku a nyní už se podobných závodů účastním pravidelně, a to i se svou manželkou.

Je výcvik psů pro tento druh sportu náročný?

Ano, to je. S výcvikem se obvykle zažíná do jednoho roku života psa. Zvykat na postroj si ale mohou už od šesti až osmi měsíců. Výhodou je, když člověk má psů více, jelikož se ti mladí učí od těch zkušených. Výchova jen jednoho psa je celkově náročnější, ale na druhou stranu se tomu může musher věnovat naplno.

Co považujete za svůj největší úspěch?

V lednu letošního roku jsem jel podruhé Šediváčkův long, který se jezdí v Orlických horách. U nás je to nejdelší a jeden z nejtěžších závodů. Trať se dlouhá přibližně dvě stě čtyřicet kilometrů. Jinak se také účastním Mistrovství Evropy. Již jsem byl na třech, a to v Belgii, Dánsku a Maďarsku. Ještě se chystám na čtvrté do Rakouska.

Vedete k musherství i své děti?

Ano. Se ženou máme tři kluky, takže doufáme, že půjdou v našich šlépějích. Musherství je vskutku krásný sport, u kterého se člověk skvěle odreaguje.

Čtěte také: Psí štafeta na tisíc mil: Když není zbytí, psa vezmu i na záda, říká účastník