Pamatuje tedy odchod Keltů z českého území, příchod Markomanů a samozřejmě příchod Slovanů. Když kolem roku 1210 přišli do těchto míst benediktínští mniši, vykáceli v okolí mnoho stromů. Tis, který byl považován za symbol smrti a smutku, však nechali stát. Pověrčivost jim nedovolila na strom vztáhnout ruku. Kolem něj založili osadu, kterou nazvali Vilémovice. V současnosti je chlouba obce státem chráněným stromem. V kůře stromu je zarostlý starý zelený štítek „Strom chráněný státem“.

Přestože v 90. letech 20. století některé větve musely být z důvodu proschnutí odstraněny a to se podepsalo na tvaru stromu, je tis stále impozantní. Obvod kmene ve výšce 1,3 metru dosahuje úctyhodných 360 centimetrů. Strom je vysoký 14 metrů a stejně tolik měří také průměr jeho koruny. Usnout pod jeho korunou a nadýchat se výparů je životu nebezpečné. Obsahuje totiž směs jedovatých látek taxinu, taxitinu a dalších. Jedinou nejedovatou částí je červený míšek, který chutná nasládle a proto je oblíbenou potravou ptactva. Otrava je možná také požitím jehliček nebo kůry. Má rychlý průběh, který může skončit i smrtí. Projevem otravy jsou bolesti žaludku, zvracení, průjem, křeče a celková slabost. Otrava byla v minulosti zaznamenána také u hospodářských zvířat.

Až budete přemýšlet nad výletem, vzpomeňte si na vilémovický tis, je to jeden z nejkrásnějších stromů v Evropě. Přivítá vás svou charakteristickou kořeněnou vůní a ohromí majestátností a vznešeností!

Vladimír Havlíček