Kliknutím zvětšíte„Po měsíci ve funkci mohu říci, že do práce mám elán,“ konstatoval nový ředitel. S tím, že změny plynoucí z plánů, s nimiž vyhrál výběrové řízení, by pacienti měli začít poznávat řádově za několik měsíců.
Celé zdravotnictví prošlo zcela novou koronavirovou zkušeností. Jak covid změnil – či ještě změní – práci středočeských záchranářů?
Záchranáře tato situace naučila fungovat i v době pandemie. Do praxe přišly nové věci, které jsme zatím neměli vyzkoušené, a tato zkušenost posílila akceschopnost za nestandardní situace, jaká tady nikdy nebyla. Už máme algoritmy, jak fungovat, kdyby přišla jiná infekce – což si nikdo nepřeje. Máme jasně dané, jak fungovat v nouzovém stavu, jak postupovat, jak se chránit, jak chránit pacienty.
Jaké změny chystáte vy osobně? A mohou pacienti poznat, že záchranka má nového ředitele?
Procesy, které vycházejí z mé koncepce, přicházejí postupně. Nejprve, během dvou tří měsíců, to jsou změny organizační struktury, které navenek znatelné být nemohou. V delším časovém horizontu – řádově po uplynutí několika měsíců – bych byl rád, aby bylo patrné, že jdeme v souladu s mojí koncepcí. Přál bych si, aby pacienti změny pozitivně registrovali.
Na co se tedy mohou těšit?
Na obměnu vozového parku. Na obměnu přístrojového vybavení. Na integraci operačního řízení, což znamená prohloubení spolupráce zdravotnického operačního střediska se Zdravotnickou záchrannou službou hl. m. Prahy, protože naše posádky se pohybují na stejném území a jezdíme do pražských nemocnic, i s dalšími sousedními záchrannými službami. Nabízejí se možnosti sjednotit postupy; třeba v případě hromadného postižení osob. A rád bych, aby změny viděli i zaměstnanci: chtěl bych pokračovat v modernizaci výjezdových stanovišť. Byl bych rád, kdyby nedocházelo k fluktuaci a zaměstnanci byli hrdí, že pracují u naší záchranné sužby.
Už v minulosti se hodně hovořilo i o stěhování do vlastních objektů, aby se neplatily nájmy v cizích, a to včetně budování nových základen (a dokonce konkrétně o tom, že by měla zvítězit technologie montovaných staveb jakožto rychlejší a levnější). Platí to stále?
Hlavní je modernizace stanovišť a zlepšování zázemí pro zaměstnance – a to i s přestěhováním do nových prostor. Momentálně se jedná o montované stavbě v Kostelci nad Černými lesy. Ale na rovinu říkám, že budování zcela nových výjezdových stanovišť není aktuální. Myslím si – a vychází to i z provozní analýzy – že za klidového stavu máme jejich síť dostačující; dokonce je mírně naddimenzovaná. To se samozřejmě obrovsky hodí v době pandemie, kdy zátěž na posádky je vyšší; nedostali jsme se na hranu s kapacitami. Velice si vážím toho, že pacienti v podstatě nepocítili, že jsme fungovali v nouzovém režimu. Zvyšování počtu výjezdových stanovišť ale za mě není téma číslo jedna.
Ani v sousedství nových dálnic? V minulosti byly slyšet třeba poměrně jasné představy o budování společných základen s hasiči v souvislosti s dostavbou středočeského úseku D3…
Pokud plán plošného pokrytí prokáže, že nějaké místo v tom úseku je nedostupné a bylo by na hraně dojezdové doby dané zákonem, potom přistoupíme k diskusi. Ta by vycházela z pravidelné aktualizace plánu plošného pokrytí. V této chvíli ale nemám na mysli konkrétní místo.
Zákon o zdravotnické záchranné službě stanovuje dojezdový čas 20 minut – nicméně skutečná doba čekání na sanitku bývá kratší. Před pandemií se ve středních Čechách pohybovala v průměru mezi osmi a devíti minutami. Podařilo se k těmto časům vrátit po odeznění koronavirového náporu?
Nechal jsem si udělal statistiku – a mohu říci, že k zásadnějšímu prodloužení průměru dojezdových časů nedošlo; vzhledem k tomu, že posádky máme poměrně dostupné. Jak jsem říkal, v klidovém stavu je máme mírně naddimenzované. Tím se zásadnější prodloužení dojezdových časů eliminovalo.
A platí, že je to kolem osmi minut?
Je to jak, jak říkáte. Zhruba kolem tohoto čísla se pohybujeme.
Před vaším nástupem krajský úřad uváděl, že můžete nabídnout i zkušenosti z privátního sektoru a poznatky ze služeb lékaře na záchrance nejen ve Středočeském, ale i v Ústeckém kraji. Přinášíte si třeba od ústeckých záchranářů nějaké zkušenosti s tím, co by se ve středních Čechách dalo dělat jinak?
Zde se kloubí moje zkušenosti dané věkem i tím, čím jsem prošel jak v profesním, tak v osobním životě. Urgentní a intenzivní medicíně se věnuji celý život; vlastně od 19 let. Zkušenosti dnes mohu zúročit v čele takto velké organizace kritické infrastruktury. Jedna věc, která není tak, jak jsem ji viděl, je moje fungování na sousední zdravotnické záchranné službě. Než jsem nastoupil do funkce, říkal jsem si, že dvě tři služby za měsíc bych v Ústeckém kraji mohl mít dál. Záhy jsem ale zjistil, že funkce ředitele je práce na plný úvazek a zatím nemám čas věnovat se práci jako lékař ve výjezdové skupině.
Ve středních Čechách ale jako lékař vyjíždět budete?
Samozřejmě bych si rád zachoval kontakt s provozem. Počítám se třemi čtyřmi službami za měsíc – výhradně ale v noci a o víkendech. Aby to nezasahovalo do doby, kdy potřebuji řídit organizaci.
Neobáváte se, že byste jako ředitel musel případně zaskočit i kvůli nedostatku lékařů?
Přijít mohou věci, které nikdo nepředvídal – viz třeba covid. Ale toho času si troufnu říci, že personální situace na středočeské záchrance je stabilní a nepředpokládám nějaký relaps. Nouze o lékaře je globální, v rámci celé republiky. Samozřejmě je potřebujeme; potřebujeme mladé lékaře, intenzivisty, anesteziology. Aktuálně nám chybí asi 20 lékařů – což na to, jak velká jsme záchranka, je počet přiměřený a odpovídá statistikám.
Z laického pohledu ale tohle číslo působí skoro hrozivě. Kolik lékařů na středočeské záchrance slouží?
Na přepočtený plný úvazek máme sto lékařů. Aby na výjezdovém stanovišti lékař nechyběl, se řeší externisty, přesčasovou prací. Těch 20 chybějících lékařů je svým způsobem takové virtuální číslo; není to tak, že by na našich stanovištích lékař fakticky chyběl.
Nehrozí tedy, že by se kvůli nedostatku doktorů musel například nuceně rozšiřovat rendez-vous systém?
Zatím nic takového neplánujeme. Nedokážu ale říci, jaký bude vývoj z hlediska globálního stárnutí lékařů v rámci celé republiky.
Středočeská záchranná služba už léta provozuje na telefonním čísle 800 888 155 call centrum pro poskytování rad k neakutním případům. Vidíte nějaký další způsob, jak záchranářům dále ulevit od výjezdů, které nejsou potřebné k záchraně života a zdraví?
To je velice složitá otázka s ještě složitější odpovědí. Souvisí se systémem poskytováním zdravotní péče v České republice. Museli bychom se bavit o fungování praktických lékařů, pohotovostních služeb, o zapojení ambulantních specialistů, bezprahových urgentních příjmů a tak dále. Nedokážu říci, že bych měl nějaký jednoduchý recept. Řešení situace je v globální systemizaci zdravotní péče – což ale není na nás jako na záchrance. Eventuální řešení je na vládní či parlamentní úrovni.
Před týdnem vyvolala pozornost mladá „aktivistko“, jak se sama označuje ve středním rodě, jež si v Mladé Boleslavi přilepila ruce k silnici. Následně se vyrojily úvahy o tom, zda by záchranné složky neměly požadovat proplacení nákladů na výjezd. Setkáváte se s podobnými případy častěji – a jak je to s náhradami?
Statistiku jsem si nedělal, ale myslím, že jsou to ojedinělé případy. Kolem úhrady výjezdu by to byla i otázka právní analýzy, posouzení zdravotního stavu; je tam spousta faktorů, které by bylo třeba posoudit.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
