Setkání organizovala zakladatelka boleslavské lesní školky a členka mladoboleslavského Fóra žen Jana Krumpholcová.

Jak vnímáte v posledních letech postupnou změnu nálady ve společnosti a skutečnost, že demokracii řada lidí vnímá jako přežitek?

Nejspíš není moudré považovat demokracii za přežitek, to však neznamená, že všechny mechanismy v ní jsou nastaveny správně. Měli bychom se zamýšlet nad tím, co pro nás osobně znamená a jak se na ni vlastními silami můžeme podílet, abychom fungování naší země či města mohli zlepšit. Pokud nejsme s něčím spokojeni, jak se sami můžeme zapojit do dění, aby nedocházelo k opakování stejné chyby? Jako se vyvíjí každá jedinečná osobnost v průběhu života, tak se vyvíjí celá společnost a každý z nás nese určitý podíl spoluodpovědnosti.

Proč se podle vás tolik politiků i dalších lidí pouští do kritizování Václava Havla právě nyní, když první prezident České republiky už bude pět let po smrti?

Dění ve společnosti sleduji poměrně se zaujetím a velmi mě zajímá, jakým směrem se situace bude nadále vyvíjet. Po volbách v USA zažívám určité prozření, že nejspíš i v naší společnosti spějeme poněkud jiným směrem, než jsem čekala. Vždyť rostoucí moc a vliv jednoho populistického politika pozorujeme každým dnem i v ČR. Řekla bych, že těm, kterým chybí skutečné lidské kvality, jako je poctivost, pravdomluvnost, čestné jednání, slušnost, skromnost, a jistě bych mohla dále jmenovat různé další ctnosti, nezbývá než využívat vlastní moci, vlivu, peněz, arogance a dalšího nemorálního jednání, aby dosáhli svých cílů. K Václavu Havlovi mnozí z nás vzhlíželi, protože po čtyřiceti letech totality málokdo věděl, kým skutečně je. Václav Havel ztělesňoval, kým bychom být chtěli. Dnes jsme se posunuli k tomu, že tušíme, kým být nechceme, ale teprve se učíme zdravému sebevědomí, které stojí na pevných nohou.

S jakými pocity se díváte směrem k prezidentským volbám v roce 2018?

Ráda bych řekla, že s nadějí na lepší časy. Máme však jen takového prezidenta, jakého si zasloužíme. V těch příštích volbách bych si přála zvolení ušlechtilého člověka a potěšením by se pro mě stalo jmenování ženy na post nejvyšší. Žena, která by dle mého mohla naplnit roli prezidentky, je například Jana Hybášková (bývalá europoslankyně, nyní vyslankyně EU v Namibii, pozn. red.), Anna Šabatová (chartistka a ombudsmanka, pozn. red.) nebo jednou i rostoucí zelená hvězda Monika Horáková (novinářka a členka předsednictva Strany zelených, pozn red.).

Co říkáte v kontextu 17. listopadu a oslav boje za svobodu a demokracii snaze prosadit návrh zákona, který by opět postavil mimo zákon „hanobení" prezidenta republiky?

Osobně tento návrh vnímám jako pozůstatek uvažování z dob minulých, kdy demokratické principy nefungovaly a vládnoucí garnitura si různými prostředky zajišťovala neohrozitelnou pozici. Dnes však zákony schvalují námi volení politici širokého spektra stran a jako občané máme konkrétní možnosti, jak situaci zvrátit, například tím, že budeme oslovovat poslance, psát jim dopisy a přesvědčovat je, aby daný legislativní předpis nepodpořili. Zpětná vazba rozhodujícím politikům je velmi žádoucí na všech úrovních, nejen na té republikové, ale třeba i v rámci bydliště. To však vyžaduje angažovanost občanů, různých spolků či zájmových skupin.

Čtěte také: Senátor Jiří Burian nepochybuje, že po sedmadvaceti letech demokracie nezmizela