Národní pak Křivoklátsko obce stále nepodporují. Vyhozené peníze, zní argument

Z regionu, kterého se má vyhlášení národního parku týkat, přesto zní nesouhlas a slova rozčarování. I překvapení, že ministerstvo nepočkalo v souvislosti s tím, že přednedávnem ničivý požár zdevastoval významnou část Národního parku České Švýcarsko (přičemž se objevují se hlasy, že masivnímu šíření plamenů mohly napomoci důsledky obhospodařování porostů v režimu národního parku, a byl odvolán jeho ředitel).

Či se dokonce dokonce ozývají slova poměrně rázná slova o tom, že zvolený postup zavání podrazem ze strany státu, který má případné oponenty umlčet, protože nedává obcím dostatek času, aby mohly uplatnit své případné námitky.

Místní mají obavy, Praha má nadšení

Karty jsou rozdány poměrně jasně: v Praze vládne pro vznik národního parku na Křivoklátsku nadšení. Ministerstvo je jednoznačně pro – a jasnou podporu, vyjádřenou i usnesením zastupitelstva, vyslovil také Středočeský kraj: cenné území má takové přírodní hodnoty, že si nejvyšší stupeň ochrany zaslouží.

Kdo tvrdí něco jiného, nemá dost informací – nebo je má, ale je veden nějakými postranními zájmy. Dramatická omezení se nechystají, obce prý budou moci čerpat dotace na rozvoj regionu – a do všech rozhodnutí budou moci mluvit, protože budou mít své zástupce v radě parku.

Odložené vyhlašování národního parku má vyhovět starostům. Nemyslí si to

Jiný postoj je slyšet mezi lidmi, kteří v regionu žijí. I v jejich řadách lze zaznamenat jasně nadšený souhlas – častější jsou však obavy z toho, jak by vyhlášení národního parku mohlo postupně měnit region i různé stránky života jejich obyvatel. Tak se v uplynulém volebním období vyjadřovala i řada představitelů obcí.

Ti mimo jiné netajili strach z toho, že statut národního parku region zpropaguje natolik, že oblast bude zavalena auty výletníků; už nyní je prý situace kolem parkování návštěvníků v některých obcích neúnosná. A slibované dotace podle kritiků představují hlavně peníze na řešení problémů, které by bez národního parku ani nevznikly.

Podle ministerstva i kraje si však tito odmítači jen nechávají věšet bulíky na nos od různých zájmových skupin. Naopak odpůrci kladou otázku: v čem nynější ochrana na úrovni chráněné krajinné oblasti, existující už 44 let, nedostačuje? Ministerstvu radí spíš napřít pozornost k cenným územím, která nyní nejsou chráněna vůbec: třeba oblasti Krušných hor nebo soutoku Moravy a Dyje.

Dopis hned po volbách prý není fér

Vůči oznámení ministryně Hubáčkové o zahájení procesu projednávání záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko z úterý 27. září se vymezuje občanská iniciativa Otevřené Křivoklátsko. Její zástupce Jakub Majer upozornil, že od úterý tedy běží starostům, zastupitelům a dalším dotčeným subjektům 90denní lhůta pro podávání písemných námitek. Zdůraznil, že současně ale plyne desetidenní lhůta, ve které je možné podat ke krajskému soudu stížnost na průběh voleb. Teprve po jejím vypršení lze svolat ustavující schůzi nového zastupitelstva, kde se také bude volit starosta.

Jestliže oznámení o datu konání jednání zastupitelů musí být vyvěšeno nejméně sedm dní, znamená to, že ustavující zastupitelstvo se bude konat nejdříve 18. den (a podle dalších pravidel nejpozději 25. den) po volbách. To prý citelně osekává prostor pro podání námitek obcemi.

Obce nechtějí zřízení Národního parku Křivoklátsko, mají obavy z budoucnosti

Iveta Kohoutová z Karlovy Vsi na Rakovnicku, což je jediná z 19 obcí, jež má ležet zcela uvnitř území národního parku, varuje, že leckde se starostové i mnozí členové zastupitelstev vymění – a ti noví se hned v prvních dnech svého působení setkají s klíčovým rozhodnutím své kariéry.

Zrovna v Karlově Vsi, kde jako nezávislá starostka působila právě Kohoutová, to však asi nenastane. V obci, kde kandidovalo jediné sdružení nezávislých a Kohoutová společně s Josefem Kohoutem shodně dostali nejvyšší počet hlasů, lze na starostenském postu předpokládat kontinuitu. Jinde však karty mohou být rozdány jinak.

„Opravdu je fér konfrontovat je s takovým rozhodnutím hned v prvních dnech? Kam zmizela tradice sto dnů hájení? Takto se chováme k významným partnerům, jak paní ministryně starosty a zastupitelstva ve svém dopise nazývá?“ durdí se Kohoutová, jež dlouhodobě netají svůj postoj: národnímu parku nefandí.

Odkazovala na slova Hubáčkové, jež ministryně použila v dopisu starostům: „Vzhledem k tomu, že považuji zástupce místních samospráv za významné partnery, jsem připravena s vámi v průběhu procesu projednávání danou problematiku diskutovat. Věřím, že se nakonec podaří sladit cíle ochrany přírody se zájmy místních obyvatel – a národní park bude vyhlášen.“

V úterý Kohoutová zopakovala argumenty, s nimiž odpůrci národního parku přišli už na jaře: dosud chyběly důvodové zprávy, ekonomické podklady i další data – a jako argument znělo prohlášení, že „Křivoklátsko si národní park zaslouží“.

Obce jsou proti. Národní park Křivoklátsko má přesto vzniknout

Dosavadní starosta Broum na Berounsku Petr Jirka (nez.), nyní opět zvolený v rámci jediného kandidujícího sdružení nezávislých kandidátů, k tomu dodává: „To vše v době, kdy máme prokazatelné problémy v řízení stávajících národních parků. Připomeňme, že tři ze čtyř národních parků v zemi nemají platné zásady a plány péče, dokumenty, které jim ukládá mít zákon č. 114/1992 Sb.“

Další ze zakládajících členů iniciativy Tomáš Hradečný přichází s argumentem cinkajícím penězi. Či spíš šustícím bankovkami; pořádným paklem bankovek: podle zkušeností z ostatních národních parků lze odhadnout roční náklady na provoz NP Křivoklátsko na 150 až 200 milionů korun – a zhruba 200 milionů korun jednorázově prý bude stát jeho zřízení. Hradečný nabízí, jak ušetřit – a současně v režimu ochrany přírody Křivoklátska změnit, co je třeba.

„V souladu s lesním zákonem č. 289/1995 Sb. lze z důvodu zachování biodiverzity nebo jiného veřejného zájmu konkrétní les přeřadit z kategorie ‚hospodářské‘ do kategorie ‚zvláštního určení‘,“ uvedl s tím, že o této změně rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu. To by prý bylo řešení rychlé, levné, efektivní – a umožňující ušetřit peníze pro území, která v současnosti chráněna nejsou.