Ze školy mohou děti přinést nečekanou nadílku: kolonii hmyzu ve vlasech

Podzimní čas přitom patří k rizikovějším obdobím. Ohroženy jsou zvláště menší děti.

Napadá děti i dospělé

Bezkřídlý hmyz Pediculus capitis cizopasící na lidských hlavách se sice česky nazývá veš dětská, může ale parazitovat i na dospělém člověku, upozornila Alena Šípková z krajské hygieny. Právě dětské kolektivy – ať už ve školách, nebo při rekreačních pobytech letních i zimních – jsou ale prostředím, kde se vším daří. Příznivou zprávou je, že vešky jsou sice nepříjemné, nicméně nepředstavují vážnější riziko. V našich podmínkách nepřenášejí žádné původce infekčních onemocněné. Škrábání svědící kůže však může přivodit bakteriální infekci.

Sluší se zdůraznit, že chytit vši není ostuda. Mýtus, že zavšivenost má souvislost se zanedbáváním hygieny, se sice úporně udržuje – s pravdou ale nemá nic společného. Tihle nevítaní souputníci se šíří těsným kontaktem s napadenou osobou. Ovšem pozor: nejen v případech, kdy je hlava na hlavě. Protože mimo tělo hostitele vydrží až 24 hodin, rizikové je i půjčování a společné užívání rozmanitých předmětů: nejen hřebenů, ale také čepic (a rovněž jiných pokrývek hlavy včetně přileb nebo třeba brýlí pro virtuální realitu) nebo ložního prádla. Naopak lze zaručit, že vši nechytíte od zvířat.

Odhalit problém umožní nejen hemžení ve vlasech (kde nejživěji bývá těsně u pokožky). Leccos může naznačit nadměrné svědění hlavy – a napoví také lechtání způsobené prolézáním vší mezi vlasy (nejčastěji po večerním ulehnutí do postele). Nápadnými mohou být rovněž neklidnost, trvalá ospalost a nepozornost ve škole, což ovšem leckdy provází i patálie úplně odlišného charakteru.

Do boje s drogami se experti vrhají společně. Ustanovili protidrogovou komisi

Jenom hřeben nepomůže

Na rozdíl od vší cizopasících na jiných částech těla nemá napadení vší dětskou jakoukoli souvislost s hygienou – což je dobré vědět i pro případ, že se vší chceme zbavit. Běžné úkony hygieny jako je pravidelné mytí hlavy či česání vlasů běžným hřebenem nepomohou. Kdo chce dát vším sbohem, musí sáhnout po speciálních přípravcích; v lékárnách se dají koupit bez předpisu.

Nestačí však přečíst si návod a pak se jím přesně řídit. Nezbytnou součástí odvšivení je také mechanické odstranění hnid: nejprve za pomoci hustého hřebenu, ty zbývající pak stáhnout z vlasů nehtem. Osvědčenou fintou je před vyčesáváním vlasy namočit. „Na suchých vlasech totiž parazit dokáže lézt; kličkovat – a hřebenu se úspěšně vyhýbat,“ vysvětlila Šípková.

Nestačí se navíc zaměřit pouze na děti. Pokud se vši objeví, je to problém celé rodiny. Prohlídce a případným nápravným opatřením tak nemohou ujít ani dospělí. Součástí společného boje musí být také praní ručníků, ložního prádla i oblečení v horké vodě. Textilie, u nichž takovéto ošetření není možné, lze uložit do plastového pytle a asi na dva týdny vzduchotěsně uzavřít. Nelze zapomenout na důkladnou očistu používaných hřebenů, ale ani na luxování celé domácnosti: vysátí podlahy i čalouněných povrchů.

Škola smí jen upozorňovat

Řešit všivý problém je povinností rodičů – nikoli školy, vyvracejí hygienici docela hojně rozšířený omyl. Řada rodičů má přesto jasno, že by měli zasáhnout kantoři. Zvlášť když zjistí, že odvšivování je celkem drahý špás – jediná z kúr, které by se měly opakovat, přijde na stokoruny – a často navíc s problematickým výsledkem. Leckterá nabízená chemie už ztratila účinnost. Navíc se stává, že odvšivené dítě má zakrátko hnidy na hlavě opět. Proč? Vymýtit vši v celém třídním kolektivu se holt nepodařilo.

Zákonní zástupci také mají neprodleně upozornit třídního učitele a vedení školy, pokud u svého dítěte naleznou vši či jejich hnidy. Pokud vši odhalí pedagogové, musí okamžitě informovat nejen rodinu daného dítěte, ale i všech ostatních dětí z kolektivu, a zajistit patřičná opatření. „Postižené dítě izolovat od ostatních dětí pod dohledem zletilé fyzické osoby a následně je předat do péče rodičů,“ upozornila hygienička Šípková, že správný postup řeší paragrafy zákona o ochraně veřejného zdraví.

Práva škol jsou omezena: „Zákonné zmocnění provádět prohlídku dětí pedagogičtí pracovníci nemají.“ Plošné kontroly dětských hlav jsou tedy vyloučeny. Alespoň by měly být; občas se stane, že to některý vyučující riskne. V případě odhalení vší ve škole však má do rodin zamířit pouze obecné upozornění.

Z kotlíkových dotací stále zbývají desítky milionů

Může dojít i na sociálku

Za ideální řešení (zejména v případě mateřských škol) se považuje situace, kdy se podaří zkoordinovat aplikaci vhodných prostředků u všech dětí z kolektivu – včetně jejich rodinných příslušníků – v předem dohodnutém jednotném termínu. Deník nicméně získal poznatek, že ne vždy se psané vzkazy a upozornění na internetových stránkách školy setkají s náležitou odezvou. Naznačují to informace hned z několika škol (jež si však nepřejí být s vešmi spojovány, protože tohle nadělení je mnohými pociťováno jako potupa, i když se může objevit kdekoli a kdykoli). Někdy prý dokonce nic neřeší ani telefonické upozornění konkrétních rodičů.

Škola se pak zpravidla obrací na hygieniky. Ani ti už ale nemají taková oprávnění jako kdysi, kdy dokonce chodili děti do škol prohlížet a provádět opatření. Již 17 let nejsou v pozici zdravotníků, ale úředníků. Mohou poskytnout dopis s vysvětleními a doporučeními, které pak škola dále předává do rodin.

Pokud se v některých případech nedaří dosáhnout nápravy, hygienici radí pozvat rodiče do školy. Nespolupracujícího zákonného zástupce může ředitelství vyzvat k osobní účasti na projednávání závažných otázek týkajících se vzdělávání žáka či dítěte – a školský zákon stanoví, že tuto výzvu je oslovený povinen respektovat.

Dalším krokem je pak možnost kontaktovat sociálku – oddělení sociálně právní ochrany dětí. OSPOD se může snažit dohlédnout, aby si rodiny obstaraly vhodné přípravky a správně je použily. Například zkušenosti z Kladna ale ukazují, že ne vždy je to jednoduché – dokonce ani v případech, kdy úředníci zakoupený preparát přímo přinesou.

Dávejte víc peněz, vyzve kraj stát. Jak to ale udělat?