Dešťová voda má ideální pH a obsahuje dusičnany, které jsou nezbytné pro zdraví zahrady. Naopak neobsahuje chlor a je chudá na soli i minerály, takže je ve srovnání s pitnou vodou na zavlažování zahrady vhodnější. Rostliny přírodní zálivku zkrátka milují. Používáním dešťovky snižujete také množství energie spotřebované na zásobování domácnosti pitnou vodou. Když vodu při dešti zachytáváte, méně jí odteče do kanalizace – a vy opět šetříte.

Jen je nutné mít na paměti, že kvalita dešťovky souvisí s typem střešní krytiny. Kdo má klasické pálené či betonové tašky, má vyhráno. U plechové střechy je třeba ohlídat výskyt rzi nebo uvolňování staršího nátěru. Problém představují starší krytiny z asfaltu nebo eternitu, které mohou do vody uvolňovat toxické či karcinogenní látky.

Na sběr dešťové vody nad zemí se nejčastěji využívají sudy. Obvykle jsou vybaveny víkem, aby voda zůstala co nejčistší. Instalace je snadná, stačí sud dát pod okap. Sofistikovanější řešení nabízejí takzvané sběrače. Instalují se na konec okapu a jsou vybaveny ochranou před přetečením, která zajistí odvádění přebytečné vody přímo do kanalizace. Přetékající voda může občas činit potíže.

Vlastní koupání hned u domu je prázninovým snem mnoha dětí.
Česko je bazénovou velmocí. Cesta k vlastnímu koupání nemusí být drahá

Vodu ze sudu lze rozvést po zahradě samospádem nebo pomocí čerpadla. K dispozici je mnoho druhů těchto praktických pomocníků. Například netlaková sudová čerpadla jsou přizpůsobena velikostně i ergonomicky ke snadnému uložení a hravě si poradí s přečerpáváním vody z jednoho místa na druhé. Stále více lidí si dnes buduje podzemní nádrže.

Zachycenou vodu pak totiž mohou využívat také v rámci domácnosti, třeba při splachování toalety. Instalace takového zařízení samozřejmě vyžaduje náročnější stavební úpravy jak na pozemku, tak v samotném domě. Od loňského roku zavedlo ministerstvo životního prostředí dokonce povinnost akumulovat dešťovou vodu v retenčních nádržích nebo jezírkách u všech novostaveb.

Kolik vody potřebují?

Chcete-li přesně vědět, kolik vody budete muset během pěstování dodat salátu nebo jahodám, odpověď vám dá takzvané závlahové množství, které se rozděluje do jednotlivých závlahových dávek. Závlahové množství i dávka se nejčastěji udávají v milimetrech nebo v litrech na metr čtvereční. Desetimilimetrová závlahová dávka představuje deset litrů vody vylitých na prostor metr krát metr.Například mrkev, petržel a ředkvičky potřebují v průměru dvacet až čtyřicet pět milimetrů, zatímco salát či špenát deset až třicet milimetrů.

Závlaha účinkuje jenom ve správný čas, proto se průměrné dávky pohybují v tak širokém rozpětí. Každý druh rostliny potřebuje větší příděl vody jen v určité vývojové fázi, v jiné je zase namístě s vodou šetřit. Na začátku vegetačního období potřebuje vydatnou zálivku mrkev a petržel, před sklizní je pak třeba ubrat. Také cibuli dopřejte nejvíc vody na začátku vegetačního období, měsíc před sklizní zálivku zmírněte. Česnek nevyžaduje pravidelnou závlahu, dostatečně vlhká půda mu prospívá jen od vysazení do začátku tvorby hlav. Před dozráváním omezte zálivku.

Petúnie milují slunce a suché teplé počasí
Je čas osázet balkonové truhlíky: Které květiny snesou slunce, které milují stín

Okurky, především ty salátové, podpořte zálivkou od období květu po dozrávání. Za chladného počasí však buďte opatrní, hrozí předčasné žloutnutí a odumírání, je-li zemina už příliš vlhká. Zatímco rajčata nejsou náročná na vodu, u paprik je situace opačná. Navíc ocení večerní zálivku. Neustále vlhkou půdu vyžaduje kedlubna, stejně tak hlávkový salát a špenát, u těch je zálivka důležitá zejména tři týdny před sklizní. Velmi vysoké nároky na půdní a vzdušnou vlhkost má květák. Sázejte ho do vlhké půdy a zavlažujte ho menšími dávkami dvakrát týdně.

Melouny a tykve díky mohutné kořenové soustavě dokážou dobře zachytit i malé množství vody, stačí jim skromná zálivka. Dostatek vody však potřebují od období květu do tvorby plodů. Jahodám dopřejte zálivku v době květu, při sběru už ne. Možná vás překvapí, že nedostatečnou zálivkou trpí často ovocné stromy. Mají hluboké kořeny a velkou sací sílu, proto i velkou spotřebu vody.

Nejvíc jí potřebují jabloně, hrušně, broskvoně, meruňky, švestky, višně a vinná réva – na jeden metr čtvereční chtějí třicet až čtyřicet litrů. Aktivní kořeny jsou převážně na obvodu kořenové soustavy, která je minimálně tak velká jako obvod koruny, proto zalévejte rovnoměrně celou plochu pod korunou.U květin záleží na konkrétním druhu, většina však nesnáší přemokřenou půdu. Je namístě zálivka šest týdnů po výsadbě a u trvalek první rok. Pokud pěstujete květiny v nádobách, substrát se musí nasytit vodou a do další zálivky zase proschnout.

Kdy se pustit do zalévání?

Když obsah vody v půdě klesne pod dvacet procent. Stačí zabořit prst do hlíny a máte jasno. Pokud neucítíte žádnou vlhkost, začněte se zálivkou. Když stlačíte v dlani hrudku zeminy z kořenové zóny a tato se bude mírně lepit, má naopak rostlinka přesně tolik vlhkosti, kolik potřebuje.

Víte, jak správně zalévat? Voda se v prvé řadě musí dostat ke kořenům. Podle zkušených zahradníků dávka deseti litrů na metr čtvereční provlhčí běžnou půdu do hloubky deseti centimetrů. Než začnete zalévat znova, půda by měla proschnout. Důsledkem horlivého zalévání bývají houbové choroby. Zároveň platí, že některé druhy zeleniny, především šťavnatý hlávkový salát, vlhkou zeminu, a tedy častější zálivku potřebují.

A když vysazujete či vyséváte, nebojte se při vydatné zálivce rozbahnění, aby se semena a sazenice dobře obalily půdou. Kypřená či na humus bohatá půda udrží vlhkost déle. Zadržet vzácnou vodu v zemině pomáhá mulčování či netkaná textilie. Pamatujte na vydatnější zálivku pro rostliny v nádobách a ty s mělkým kořenovým systémem, potřebují ji i rostliny nedávno vysazené na záhon, keře a stromy první dva roky po výsadbě.

Když své záhonky zaléváte konví, první dávkou rostliny pouze lehce pokropte, až po pár minutách přidejte druhou dávku, teď už vydatnou zálivku. Při zavlažování postřikem zahradní hadicí dopřejte zelenině, květinám i dřevinám jemné drobné kapky. Mimořádně opatrně postupujte u malých sazeniček a choulostivých rostlin – vždycky je jemně kropte shora, nikdy neveďte proud ze strany. Neocenitelným a nejdostupnějším pomocníkem v tomto směru jsou ruční postřikovače, které stačí nasadit na zahradní hadici.

Jarní vůně má opravdu překvapivé vysvětlení
Proč jaro voní? Nemohou za to květiny, ale hmyz a bakterie

Některé umožňují jen regulovat intenzitu proudu, jiné nabízejí třeba právě jemné kapky či vodní mlhu. Opatrně se závlahou ve skleníku nebo fóliovníku, především v létě, kdy tam bude ještě o pár stupňů tepleji než venku. Jistě, zelenina, kterou v nich pěstujete, se přírodního deštíku nedočká, ale studená sprška přímo z hadice může rostlinám uškodit. Ideální proto je využívat k zalévání dešťovku nachytanou v sudech.

Hledáte-li nejúčinnější a nejúspornější zavlažovací systém pro svou zahradu, bude správnou volbou kapková závlaha. Výrobci ubezpečují, že spotřebujete až o dvě třetiny méně vody než při pracném zalévání konví či postřikování hadicí. Zálivka se k místu určení dostane nejkratší cestou a vy určujete její množství podle potřeb té či oné rostliny. Ve výčtu pozitiv by se dalo ještě pokračovat, například kapková závlaha nevyplavuje živiny do spodních vrstev. Nejčastěji se celý systém napojuje na venkovní kohoutek, přes spojku na něj upevníte zavlažovací hodiny nebo jednoduchou minutku.

Nastavit si lze čas, délku a interval zálivky během týdne. Systém bude pochopitelně fungovat i bez zavlažovacích hodin, jen musíte vodu z kohoutku pustit i zastavit sami. O transport k rostlinkám se postará zahradní hadice, využít lze také trubky. Mezistanicí budou rozvodné moduly, které směřují vodu do jednotlivých zavlažovacích linek. Z každého modulu vycházejí dvě hadičky, které rozvádějí vodu přímo k rostlinám. Také hadičky můžete dál větvit pomocí rozboček a spojek. Kapkovače, které zapíchnete do hlíny tak, aby z nich voda šla přímo nad kořeny rostliny, jsou na samém konci hadiček.

Na trhu najdete různé systémy, některé z nich mají ještě regulátory, které dokážou přizpůsobit intenzitu kapek každé rostlině. Další variantou jsou speciální kapkovací hadice, které zakopete do země a voda z nich prosakuje do půdy. Je dobré vědět, že systém kapkové závlahy vyžaduje opravdu čistou vodu. Budete proto potřebovat filtry v rozvodech jak při odběru vody z vodovodního řadu, tak z nádrže s dešťovou vodou.

Pupkovec jarní. Oslavte příchod jara s netradičními exoty!
Stop jarní nudě. Pusťte si do zahrady něco extra

Z hlediska budování – trubky se ukládají třicet centimetrů do země – i nákladů je nejnáročnějším zařízením podzemní zavlažovací systém. Jde o systém pod zemí vedených trubek a na nich napojených boxů a výsuvných rozstřikovačů. Pokud se pro tento způsob zavlažování rozhodnete, opravdu důkladně zvažte, jak je na zahradě rozmístíte. Výhody ručních a podzemních zavlažovačů spojují přenosné rozstřikovače. Stejně jako ty ruční se nejčastěji napojují na zahradní hadici a můžete je přemisťovat, kamkoli chcete. Jakmile je ale usadíte na místo, stejně jako podzemní systémy se postarají o zálivku vašich jahod a salátů samy.

Dotace na nádrže

S pomocí operačního programu Životní prostředí, takzvané „malé dešťovky“, můžete získat příspěvek, který vám částečně uhradí náklady při budování podzemní nádrže, ať už půjde o rodinný dům, nebo rekreační objekt. Když budete svádět vodu okapem do nádrže třeba pro zalévání, postačí, bude-li mít objem alespoň dva metry krychlové a bude zajištěna proti odpařování či promrzání. Stát vám může přispět až 27 tisíci korun. O příspěvek lze žádat ve kterékoli fázi realizace projektu, před zahájením, během výstavby nebo maximálně jeden rok po jejím dokončení.

Výše podpory závisí na způsobu využití vody:

  • Akumulace srážkové vody pro zálivku zahrady: podpora činí maximálně 50 procent celkových způsobilých nákladů – 20 tisíc korun na systém a 3500 korun/m3 na nádrž.
  • Akumulace srážkové vody pro splachování WC a zálivku zahrady: opět s maximem 50 procent způsobilých nákladů – 30 tisíc korun na systém a 3500 korun/m3 na nádrž.
  • Využití přečištěné odpadní vody s možným využitím srážkové vody: maximum opět nastavené na 50 procent způsobilých nákladů, v případě využití srážkové vody může podpora činit až 60 tisíc korun.

Jak vybrat zahradní hadici

Kvalitní hadice by měla být ohebná a stabilní, přitom musí vydržet teplo i chlad. Z hlediska pohyblivosti a tvárnosti je nejdůležitější vrstvou tkané armování. Maximální nároky splňují příčné armování nebo spirálovité pletené tkaniny. Vysoce kvalitní zahradní hadice se většinou se skládají z vnějšího pláště, tkané vložky a alespoň jedné vnitřní vrstvy, která bývá stejně jako vnější plášť nejčastěji vyrobena z PVC. Alternativním materiálem je cenově náročnější syntetický kaučuk. Na trhu najdete také zahradní hadice ze smíšeného materiálu – z vláknem vyztuženého plastu. Jsou sice levnější, ale mají tendenci se lámat.

Hadice se odlišují také svou odolností vůči tlaku. Tato hodnota je uvedena na obalu a běžně se pohybuje kolem 20 barů při 20 °C. Než připojíte hadici s několika zadešťovači k vodovodnímu kohoutu, ověřte si, jak vysoká je průtoková hodnota vodovodního kohoutku. Postavte pod kohoutek desetilitrovou nádobu a pusťte vodu naplno. Změřte, jak dlouho trvalo, než se nádoba naplnila, a snadno spočítáte počet litrů za sekundu.

Tuto hodnotu musíte přepočítat podle výrobce, někteří uvádějí průtokovou hodnotu zadešťovačů v litrech za sekundu. „Důležité je, aby všechny zadešťovače, které jsou připojeny k jednomu vedení, dohromady nepřekročily průtokovou hodnotu vodovodního kohoutu,“ zdůrazňuje David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach.