Pokud verdikt středočeského krajského soudu nabude právní moci, má se Březina dostat zpět na svobodu, až mu bude sedmdesát. Bez domova, který neměl už v několika posledních letech, kdy se jako zaměstnanec hlídací agentury pohyboval po ubytovnách při stavbách po celé republice – a navíc zadlužený až po uši. Podle verdiktu soudu má totiž družce zabitého muže, jejím dětem a také jeho příbuzným v Polsku zaplatit jako odškodnění přes jeden a čtvrt milionu korun.

Společné popíjení ukončil nůž

Březina, který do Vlastějovic poprvé v životě vzal s sebou na ubytovnu družku Danu T., osudného dne značně popíjel. Stejně jako jeho družka a také budoucí oběť – polský montér, jenž na stavbě působil jako předák party železářů. Poprvé se všichni tři u sklenky setkali již odpoledne, kdy do chatky v rekreačním středisku, dočasně sloužícím jako ubytovna stavbařů, pozvala Poláka právě paní Dana. Žádala ho pomoc při opravě mobilního telefonu, který se prý Březina marně snažil zprovoznit – nepodařilo se mu ale nic jiného než přepnout menu přístroje do polštiny. S mobilem byl Polák hotový raz dva – nabídl se, že místo porouchaného starého krámu Březinovi lacino sežene moderní přístroj – posezení v chatce spojené s popíjením piva i vodky se ale protáhlo. „Povídali jsme si jako krajani, dokonce jsme si společně zazpívali,“ vysvětlovala soudu Slovenka Dana T. „On byl Polák, já jsem horal od Červeného Kláštora,“ připomněla. Posezení ale zřejmě skončilo rvačkou. Jiní svědci chybí, ale podle všeho si Polák (jenž vzhledem k věku i své postavě měl jasnou fyzickou převahu) s Březinou vjeli do vlasů.

Navzdory tomuto konfliktu večer trojice v popíjení pokračovala. Březinova družka tvrdí, že Polák, ač byl podstatně mladší než ona, jí začal činit sexuální návrhy. „Na mě řval, ať vypadnu, že tu s Dankou bude on,“ přizvukuje Březina. A pak se prý na něj Polák vrhl. Březina tvrdí, že popadl kuchyňský nůž, aby útočníka zastrašil – ten však na ruku s kudlou doslova naběhl. Pak prý odešel, či spíše odběhl.

Podle soudu nešlo o sex ani o loupež

Sexuálnímu motivu konfliktu ale předseda senátu Stanislav Černecký neuvěřil. Velký věkový rozdíl prý milostnému vzplanutí nenasvědčuje. Soud ale nepřikývl ani na mínění zmocněnkyně rodiny zabitého muže Kláry Slámové, že by se mohlo jednat o loupežnou vraždu (s cílem obrat šéfa montérů o peníze, které mohl mít u sebe na vyplácení dělníků). „Hlavní roli sehrál zkonzumovaný alkohol. Ten je na vině – nikoli nevěra nebo loupež“ konstatoval soudce Černecký.

Smrti bylo možno zabránit

Právě mysl všech aktérů zatemněná pitím má zřejmě také hlavní podíl na tragickém následku. Bodné zranění jater, které Polák utrpěl, bylo sice vážné – nemuselo ale končit smrtí. Sanitka však dorazila pozdě. Pomoc si mobilem zavolal sám pobodaný, ale až nejméně půl hodiny po zranění, když mezitím ještě došel na železniční stanici vzdálenou 335 metrů. Na lavičce před nádražím, v pozdní noční hodině liduprázdným, pak vykrvácel. Tragédii by zřejmě zabránilo, kdyby si Březina uvědomil, co se stalo, a zavolal záchranku. Nebo aspoň družce, jež prý mezitím usnula, řekl, co se stalo. On se však o osud zraněného nezajímal; odešel na obchůzku staveniště a pak si klidně vařil kávu…

Březina sice po vyhlášení verdiktu prohlásil, že trest přijímá, jeho obhájkyně Anna Krúpová, jež se snažila senát přesvědčit, že se jednalo o nutnou obranu, si ale ponechala lhůtu na odvolání. Okolnosti případu tak ještě možná bude posuzovat Vrchní soud v Praze.