Podle mnoha výpovědí místních obyvatel se ale zdá, že se jednalo o pětapadesátiletého známého právníka z Miskovic, jehož jméno je redakci známé.

To však odmítl potvrdit starosta Miskovic Antonín Štefl. „Myslím si, že by to měla nejprve potvrdit policie,“ řekl pouze.

Naopak zcela jistá totožností muže si byla osmdesátiletá obyvatelka Miskovic, která jej ze svého okna viděla před smrtí jako poslední. „Šel s kanystrem po louce kolem bývalého písníku. Na sobě měl pruhované tričko. Přicházel z druhé strany vesnice a nejdříve vypadal, jako kdyby si šel třeba dolít sekačku. Snažil se vlézt do písníku, ale uklouzl a spadl dolů. Kanystr zůstal nahoře. On se chytil za větve a vyškrábal zase nahoru. Obešel písník a tak mi zmizel z dohledu. Šel takovým vrávoravým krokem. Nebyl snad opilý, ale jakoby otupělý,“ popsala žena do nejmenší podrobnosti poslední cestu mrtvého.

Podle jiných výpovědí upozornil obyvatele na tragédii hlasitý křik. Ten už „naše“ svědkyně neslyšela, protože se podle svých slov odebrala ke spánku. „Bylo asi jedenáct hodin, když paní, která bydlí tam v místě, co si to udělal, slyšela strašný řev. Prý takový srdcervoucí. Tak utíkala ven a křičela, že se tam něco děje, že tam něco hoří,“ vyprávěla jiná nejmenovaná obyvatelka Miskovic.

Podle jejích slov slyšeli řev také dva muži, kteří mají v blízkosti místa tragédie dílnu, a viděli, jak se v plamenech něco hýbe. Jeden z mužů utíkal domů pro hasicí přístroj, než však doběhl až k hořícímu muži, byla z něj jen „hromádka“.

O muži, o němž hovoří jednohlasně celé Miskovice jako o oběti zmíněné tragédie, kolují protichůdné zvěsti.

„Já jsem si ho vážila, nemůžu proti němu říct ani slovo. Opravdu nevím, proč to udělal – měl práci i peníze. Jak jsem jeho rodinu znala, nemyslím si, že by v tom byly ani rodinné problémy. Ale mohla to být osamělost. Měl málo kamarádů. A hodně pracoval,“ naznačila na první straně citovaná žena, která muže viděla jako poslední, že možným motivem mohl být pracovní stres.

Naopak druhá zmiňovaná obyvatelka tvrdí, že podle různých zvěstí byly v celé věci peníze. „V práci ho nikdo neměl rád. Ve vesnici se s nikým moc nebavil a rodina si tady hraje na honoraci,“ řekla obyvatelka Miskovic. „Jeho rodina bude určitě říkat, že byl psychicky labilní,“ doplnila. Pozastavila se také nad způsobem jeho smrti. „Je to hrozné, že si třeba radši nevzal provaz. Přijde mi to, jako když si chce člověk udělat bolest. Ale jeho rodina ho vychvalovala. Co jsem viděla, tak se choval ke tchyni i k ženě galantně,“ doplnila.

Ondřej Dvořák, Irena Brandejská