Kliknutím zvětšíteK činu došlo v obci Petrov na Praze-západ, kde rodina žila v pronajatém přístavku u rodinného domu. Mladá žena zaútočila kolem druhé hodiny v noci, kdy partnera probudila a podle zjištění soudu postupně praštila blíže neupřesněným předmětem, nejspíš hračkou, holí, pánví, která se úderem zdeformovala – a také použila nejméně dva kuchyňské nože s 11centimetrovou čepelí. Nejzávažnějším zraněním se stala bodná rána do zad se zasažením plíce, což zraněnému způsobilo omezení pohybu a jen shodou náhod nevedlo ke smrti. Muž dále utrpěl 21 bodnořezných zranění, z nichž některá se zdají svědčit o obraně (či třeba o uhýbání před bodnutím mířícím na krk).
Soužití plné hádek
„Mlátila jsem ho hlava nehlava,“ připustila souzená žena, jež své počínání vysvětlovala předchozím násilnickým chováním partnera. Čerstvé zranění na jejím těle, s nímž by její řádění bylo možné spojit, však lékaři neobjevili. „Obžalovaná jsem tu zbytečně,“ ohrazovala se nicméně Sandra T., jež soužití líčí jako osm let psychického trýznění s nesčetnými napadeními. „Mám zlomených několik kostí v obličeji, zničená kolena, pozůstatky zlomeného žebra a několik naražených, neslyším asi z 20 procent na levé ucho,“ prohlásila. Nikdo ze slyšených svědků, včetně rodičů obou partnerů, však soudu nepotvrdil, že by v minulosti násilnické chování zaznamenal. O hádkách i neutěšené sociální situaci však pochybnosti nejsou.
Jak dlouho útok trval, se soudu přesně zjistit nepodařilo; mohlo jít o dvě hodiny, možná však i více. Předseda senátu Jiří Wažik uvedl, že v 9.13 už žena prokazatelně neútočila. U soudu také zaznělo, že partnera zamkla, aby nemohl uniknout – k tomu obžalovaná uvedla, že zamykala pravidelně každý večer kvůli bezpečnosti – a rozšlapala mu mobil, aby si nemohl přivolat pomoc. Zraněnému se později podařilo doplazit z přístavku do domu majitelky nemovitosti a dát o sobě vědět prostřednictvím internetu. Do nemocnice ho transportoval vrtulník.
Trest pod zákonnou sazbou
Jednání Sandry T. nelze kvalifikovat jinak než jako pokus o vraždu, uvedl soudce Wažik. Za to trestní zákoník nabízí sazbu 10–18 let odnětí svobody, Soud byl nicméně mírnější: posílá ji za mříže na 8,5 roku. Vzal v úvahu zmenšenou příčetnost vlivem vystupňovaného afektu, kdy rozpoznávací schopnosti byly podle vyjádření znalců sníženy o polovinu a ovládací významnou měrou, i polehčující okolnosti: obžalovaná dosud nebyla trestána a k činu se doznala.
Ta má dále uhradit zdravotní pojišťovně náklady léčení ve výši 51 tisíc korun, bývalému partnerovi by pak měla zaplatit 102 tisíce jako náhradu ušlého výdělku a poplatku za posudek pro určení bolestného; samotné bolestné dosahuje 196 tisíc – a náhradu za duševní útrapy soud stanovil na 200 tisíc. Expartner sice požadoval čtyřikrát tolik, soud však přihlédl k možnostem obžalované. „Aby to nebylo demotivující a byla naděje, že to bude moci splatit,“ vysvětlil Wažik.
Podle verdiktu, který zatím není pravomocný, protože si všichni účastníci ponechali lhůtu na možné odvolání, se má žena dále podrobit ochrannému léčení psychiatrickému, protialkoholnímu a protitoxikomanickému. Nikoli ústavní formou, ale ambulantní, aby léčba mohla začít už ve výkonu trestu. Právě kvůli tomu také soud Sandru T. posílá věznice s ostrahou (a nikoli s přísnějším režimem zvýšené ostrahy).
Duševní chorobu znalci nenašli
Obžalovaná se hlasitě ohrazovala, proč znalci u soudu vůbec hovořili o její závislosti na alkoholu či masivním užívání marihuany (což vedlo až k toxické psychóze) i extáze a pervitinu, jestliže v době činu nebyla pod vlivem žádné z těchto látek; už týden se snažila abstinovat. Svou roli ale sehrály, vysvětlil psychiatr Vlastimil Tichý. „Abstinence přináší nepříjemné pocity a akcentují se rysy osobnosti,“ poznamenal. On i psycholog Jiří Klose hovořili mimo jiné o smíšené poruše osobnosti, nevyzrálosti, nezdrženlivosti, impulzivních reakcích, emoční nestabilitě v zátěži či snížené schopnosti kontroly chování – a také o podprůměrném intelektu. Ani s tím Sandra T. nesouhlasí: „Vím, že mám IQ nadprůměrné.“
Znalcům soud vedle běžných posudků ještě dodatečně zadal, aby prověřili, zda souzená žena netrpí duševní chorobou. V jednací síni se hlasitě smála, měla tendenci dohadovat se se znalci i s vlastním obhájcem (advokáty, jejichž služby jí pro nemajetnost uhradil stát, vystřídala hned tři), dokonce zmiňovala vliv konkrétního muže, který se jí „dostal do mozku“ a ovlivňuje její chování.
Ani při opakovaných vyšetřeních však znalci duševní chorobu, bludy či halucinace neodhalili – a ve shodě s jejich zjištěními je i léčba použitá psychiatry jak nyní v ruzyňské vazební věznici, tak dříve v bohnické nemocnici (kam se žena v minulosti dostala poté, co se snažila spáchat sebevraždu skokem pod metro). „Dostávala jen antidepresiva; ne neuroleptika,“ upozornil Tichý.
17
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
