Ve čtvrtek, případně v pátek by předseda senátu Jiří Wažik mohl uzavřít hlavní líčení v případu nyní 65letého Jaromíra Prokopa, který je označován za významného člena takzvaného Berdychova gangu; početné skupiny lupičů, vyděračů a zlodějů řádících v devadesátých letech, za níž v roce 1996 zůstalo i mrtvé tělo uneseného zlatníka pohozené na Příbramsku. I hodně další brutality.

Loupeže ano, ale násilí? To ne!

Prokop býval dokonce označován za kápo tohoto gangu; přinejmenším v začátcích činnosti. Takové informace alespoň vyplynuly z dřívějších jednání soudů, které se řáděním berdychovců obsáhle zabývaly. On sám ve svých výpovědích na přelomu července a srpna účast na několika loupežích přiznal – odmítl však, že by skutky vymýšlel nebo rozdával pokyny, a trval na tom, že sám nikdy nepoužil násilí. Argumentuje, že v době dřívějších soudů byl pryč a nemohl se ohradit – tudíž se spoluobžalovaní snažili svalovat svoji vinu právě na něj. Byl totiž souzen (a také uznám vinným) jako uprchlý.

Eskorta přiveze z vazební věznice k soudu muže, jenž v minulosti udělal vše pro to, aby se na něho doma zapomnělo. Nepovedlo se mu to, byť si mohl myslet, že je za vodou – přesněji řešeno za oceánem – už dostatečně dlouho. Obálka trestního spisu nese letopočet 2005. A data skutků, o nichž se v něm hovoří, jsou dokonce ještě o deset let starší. Pro dnešní dobu neobvyklé jsou ostatně i čísla paragrafů: nevycházejí z nyní používaného trestného zákoníku, účinného od roku 2010, ale z dřívějšího trestního zákona; ještě československého.

Třináct a půl roku je maximum

Dlouhá léta se Prokop skrýval – až do loňska, kdy byl zadržen v USA a tamní justice ho letos v květnu vydala do České republiky. Odmítl nastoupit trest, který mu byl vyměřen v nepřítomnosti, a využil svého práva požádat o nový proces s provedením dokazování za své účasti. Právě při tomto hlavním léčení na přelomu července a srpna přiznal účast na činnosti gangu, ale odmítl svoji vůdčí roli.

Užuž to 4. srpna vypadalo, že se schyluje k vynesení rozsudku – zbývaly výslech posledního svědka a závěrečné řeči – nicméně předseda senátu Wažik tehdy musel líčení odtočit na neurčito. Prokopa totiž přímo z budovy soudu odvezla sanitka, když ve veřejnosti nepřístupném zázemí zkolaboval. Nyní by tak proces měl být dokončen. Jisté je, Prokop nemůže dostat trest přísnější než 13,5 roku odnětí svobody – tolik mu odvolací senát Vrchního soudu v Praze vyměřil v minulosti, když byl souzen jako uprchlý.