Designér Matěj Janský: Momentálně jsme jako horníci ve štole

„Bakalářskou práci jsem dělal z dusané hlíny. Potom jsem odjel pracovat do Rakouska a s Martinem Rauchem, který je jakýsi znovuobjevitel a propagátor této technologie, jsem byl na workshopu a u jednoho z jeho hlavních pracovníků jsem se tuto metodu dál učil. Mým konzultantem bakalářské práce byl Vít Mlázovský, hlavní projektant rekonstrukce kostnice. Pak jsem se potkal i s architekty Janem Říčným a Filipem Koskem, kteří dusanou hlínu ve zdejším prostoru chtěli použít. A spolupráce byla na světě.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

„Dusaná hlína není jen hlína, ale také kamenivo, které tvoří tu nosnou funkci, podobně jako u betonu. Zatímco u betonu je jako pojivo byl použit cement, u dusané hlíny je to jíl. Dusaná hlína se ale stejně jako beton dává do bednění, ale oproti betonu má skvělé vlastnosti, co se týče vytváření vnitřního mikroklimatu a paropustnosti, a zároveň má vysoké parametry provedení.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Proč se této metodě říká dusaná hlína? „Protože se dusá po vrstvách ručním pěchovacím kladivem nebo pneumatickým kladivem, které používáme my. To je určené pro průmyslové použití ve slévárnách. Tohle kladivo celkově urychluje proces dusání, což ho ve výsledku i zlevňuje. Také by se dalo dusat ručně, výsledek by byl stejný, ale trvalo by to podstatně déle, protože se musí víckrát bouchnout, aby se hlína stlačila. Sypeme devět centimetrů kyprého materiálu a potom to dusáme na polovinu, zhruba na pět centimetrů."

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Dusání je ale náročné nejen fyzicky. „Konkrétně v tomhle projektu v kostnici je náročné pohybovat se ve stísněných podmínkách. Pracujeme 12 hodin denně. Teď jsme momentálně trošku jako horníci ve štole, ale jak budeme s dusáním postupovat výš, tak bychom měli odebrat část bednění stropu a budeme pracovat ve spáře, takže budeme zase na povrchu. Na to se, myslím, všichni těšíme.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Matěje Janského ale práce baví, hlavně kvůli variabilitě použitého materiálu. „Přijde mi, že při této práci je spousta možností, jak materiál kontrolovat. Když ho míchám, když se to sype z kyblíku do bednění, když se to dusá. Je tam tolik možností kontroly a člověk je stále v kontaktu s materiálem, na hlínu musí sahat bez rukavic, protože by jinak nepoznal, jak je materiál vlhký, jestli se dobře spojuje. Je to opravdu ruční práce.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Nedalo mi nepoložit mladému designérovi jednu otázku na tělo: Stejně jako je kutnohorská kostnice unikát v rámci Evropy, stejně tak je unikátní „vaše“ metoda dusání. Budete jednou pyšný na to, že jste v kostnici hlínu dusal právě vy? „Jsem na to pyšný. A jsem pyšný i na klienta (Římskokatolická farnost Kutná Hora – Sedlec, pozn. redakce), že zvolil u veřejné stavby tento materiál. Že ho nějakým způsobem zpřístupnil veřejnosti. Toho si hrozně vážím.

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

S dusáním bude 'po kostnici' pokračovat dál. „Věnuji se navrhování nábytku, dáváme dohromady nábytek s luxusními italskými výrobci, což je teď ale pozastavené, tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. S jedním spolužákem zakládám designerské studio a zároveň už se začali ozývat i další klienti se zájmem o dusanou hlínu, takže to vypadá, že to tímhle projektem v kostnici nekončí, ale spíš začíná.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in

Možná to bude i v kostnici, protože tam se z dusané hlíny možná bude dělat také podlaha. „Použít metodu dusání na stěnu či podlahu je ale rozdíl. U stěny je těžká příprava, ale ve chvíli, kdy to stojí, už se ni člověk nemusí téměř bát. U podlahy je to naopak, jen se namíchá směs a rozprostře se a vydusá, ale potom je třeba dát si velký pozor při tvorbě té směsi, kolik tam třeba dát kameniva, aby to bylo pevné a podlaha držela.“

close info Zdroj: DENÍK/Michal Bílek zoom_in