Kristýna Pecharová neboli Ghai cosplay: První kostým je prostě srdcovka

Bez Tardis se nevdám

close info Zdroj: Zdeňka Vrátná zoom_in

Přezdívku Ghai, používá Kristýna ve hrách pro své postavy již několik let. „V pubertě jsem hodně „ujížděla“ na knihách Jenny Nowak. Na konci jedné z jejích knih byl egyptský slovník. Ghai podle toho mělo znamenat šedý.“ S touto přezdívkou hrála Kristýna i za své oblíbené postavy, hlavně ve hře Word of Warcraft. V ní se Kristýna seznámila se svým nynějším manželem.

Sdílí spolu spoustu společných zájmů, mezi nimi i sledování kultovního seriálu Doctor Who (Pán času), ke kterému Kristýnu přivedl právě její manžel. „Před několika lety, jsem mu z legrace řekla, že bez Tardis (stroj času a vesmírné plavidlo ze seriálu) se nevdám. Takže když mě požádal o ruku, přinesl mi k tomu model Tardis. Oba jsme plakali,“ vzpomíná se smíchem. „Dnes v ní doma skladujeme prstýnky.“

Náročná záliba

close info Zdroj: Zdeňka Vrátná zoom_in

Cosplayer si může buď kostým vyrobit nebo koupit. A od tohoto rozhodnutí se odvíjí, jak drahý je to koníček. „U kupovaných kostýmů záleží, jak je kostým složitý. V tom případě se to může pohybovat od stovek po desítky tisíc.“ Kristýna si ale své kostýmy vyrábí. Začala s výrobou brnění z pěny, nějaké doplňky si i ušila. „Při výrobě posledního cosplay, Polednice, jsem si vyzkoušela práci s protetikou a silikony, které se používají u filmu.“

I když se ale člověk rozhodne vyrobit si kostým sám, musí sáhnout hluboko do kapsy. „První kostým vyšel na 15 tisíc, ty další mě vyšly kolem dvaceti tisíc. A Polednici jsem raději ani nepočítala,“ přiznává se smíchem. „Ale všechny se mi naštěstí zaplatily.“ K tomu ještě nad kostýmem stráví opravdu hodně času. „Většinou jsem na tom dělala po práci, ve volném čase. Spočítala jsem, že na jedno brnění je to 300 až 400 hodin čisté práce.“

Rozplakala fanynku

close info Zdroj: Zdeňka Vrátná zoom_in

Za normálních okolností se Kristýna zúčastní 4 až 7 akcí ročně, na kterých se hlavně při soutěžích, musí prezentovat jako její postava. Když sejde z pódia, musí se vypořádat s fanoušky. „Typické je, že když procházím zalidněnou halou, lidé nejsou schopní uhnout na stranu, přestože vidí, jak je mé brnění obrovské. Hodně často na kostýmy hrubě sahají nebo narušují mojí osobní zónu, bez ostrých loktů, rychlých úniků a někdy i zvýšeného hlasu se člověk neobejde.“

Ale to, že všichni fanoušci nejsou tací, dokazují i pozitivní Kristýniny zážitky z akcí. „Na Animefestu minulý rok za mnou po soutěži přišla slečna a plakala,“ vzpomíná. Kristýna tam soutěžila s kostýmem hluché Amayi, postavy ze seriálu Dračí princ. „Řekla mi, že je velmi ráda, že někdo tuto postavu ztvárnil a že jsem si dala práci s tím, se naučit i znakovou řeč.“

Nejdůležitější je začít

close info Zdroj: Zdeňka Vrátná zoom_in

Přestože se říká, že cosplay je pro každého a každý si může cosplayovat co chce tak jsou i v tomto odvětví různá etická omezení. „Teď je ale poměrně hodně kontroverzí ohledně „black-facingu.“ Při výběru postavy si ale musí dávat pozor i na jiné věci. „Když si cosplayer vybere postavu, která je tzv. "záporák", není úplně rozumné, aby se tak choval i před neznalou veřejností. V rámci skupiny, která tu postavu zná a ví, že ten člověk bude sprostý nebo bude mít ne úplně korektní hlášky, je to v pořádku,“ vysvětluje. „Ale ve chvíli, když by s tímto chování šel na veřejnost, kde by to lidé nepochopili, mohlo by z toho být pěkné faux pas.“

Co by Kristýna doporučila začínajícím cosplayerům? „Začít. Prostě si sednout, vybrat si klidně něco malého a udělat to. To je nejdůležitější. Hodně často mi přátelé říkají, že by si rádi něco vyrobili, ale! Ale neumějí šít, neumějí pracovat s pěnou, neumějí s elektronikou. Ale to já taky neumím, na začátku jsem s ničím neměla zkušenosti,“ přiznává. „Opravdu je to jen o tom, „vykašlat“ se na to, že by se to nemuselo povést a prostě to zkusit. Při nejhorším se dá výtvor vždycky vyhodit a nikomu o tom neříct,“ směje se.

Víc místa na kostýmy

close info Zdroj: Eva Hlavatá zoom_in

A i když by to mohlo vypadat, že žádný volný čas nemá, opak je pravdou. Když nesedí v práci nebo za šicím strojem, usedá Kristýna na koňský hřbet. Na koních jezdí už přes dvanáct let, aktivně se tomuto sportu věnuje polovinu času. Ve volném čase také věnuje plavání s monoploutví. „U tohoto stylu se tolik nezapojují ruce, ale spíš tělo a nohy,“ vysvětluje neobvyklý sport majitelka cosplayů. Ty si Kristýna zatím skladuje v několika plastových bednách. „Bydlíme v 1+kk, takže mám na své kostýmy vyhrazený "rožek". Teď se ale chystáme na koupi bytu, takže už snad budu mít i vlastní pracovnu,“ doufá se smíchem.