Možná díky němu dokázal spolu s dalšími kolegy prosadit potřebnou insolvenční novelu. Marek Výborný je přesvědčen, že lidovci budou po příštích volbách natolik silní, že se vláda bez nich neobejde. Trvá přitom na zásadě, že v ní nesmí sedět žádný trestně stíhaný politik.
Ve volbě předsedy jste zvítězil díky uvěřitelnému důrazu na konzervativní hodnoty. Co to ve vašem pojetí znamená?
Myslím, že tomu každý člověk rozumí. Jde například o to, že normální je nekrást, nelhat a že svoboda není ničím bezbřehým, kdy si mohu dělat, co chci, ale je to také zodpovědnost. A že solidarita není socialismus ani slabost.
Říkáte, že tomu každý rozumí. Já moc ne, neboť to, co jste zmínil, by jistě podepsali levicově, pravicově, konzervativně i liberálně zaměření lidé. Jde přece o základní postuláty, které platí obecně, nebo se mýlím?
To, že se nemá krást a lhát, říkáme pochopitelně dětem odmalička. Spíš jsem tím chtěl připomenout, že jde o myšlenky, které nepodléhají módním vlnám. U liberálů, nebo spíš neoliberálů, bych si nebyl jistý, jestli to vidí stejně.
Zda nezastávají stanovisko, že vše se mění, a tak zatímco dnes v dotaznících píšeme do příslušné kolonky otec a matka, v budoucnu bychom vyplňovali rodič jedna a rodič dva. To, co je léta odzkoušené, bychom měli respektovat a ctít. Přitom zdůrazňuji, že být konzervativní neznamená návrat do pravěku.
V české společnosti to až tak neprožíváme, ale v západní Evropě nebo USA je debata o genderové problematice, feminismu, manželství stejnopohlavních párů intenzivní. Je to podle vás určující charakteristika společenského diskursu 21. století?
Nevím, zda jde o určující téma, ale odráží to současnou mentalitu společnosti v některých zemích. Je ovlivněna společenským vývojem a nepochopením svobody, která je vnímána jako možnost bez mantinelů, zodpovědnosti. Proti tomu my stavíme tezi, že svobodný může být člověk jen do chvíle, než začne ohrožovat svobodu druhých lidí.
Liberál by asi namítl, že projevem nejvyššího stupně svobody i vyspělosti společnosti je, že se člověk bez obav může přihlásit ke své sexuální orientaci, že třeba žena může říct, že miluje ženu a chce ji pojmout za manželku.
S naprostou většinou z toho, co jste řekla, souhlasím. Nemyslím si, že stát je tu od toho, aby upravoval emocionální náklonnost lidí, ale od toho, aby institucionalizoval vztah, který v sobě nese jak moment lásky, tak odpovědnosti za novou generaci, za ekonomické a sociální vazby mezi dvěma lidmi. Když vedeme debatu o rodině, jde nám především o její stabilitu a tu podle nás tvoří táta, máma, děti, babička a děda. Nemám tím vůbec na mysli tradiční rodinu z minulých století.
Ta se logicky vyvíjí, především proto, že sociální status ženy v 19. století byl úplně jiný než dnes, a k němu my se samozřejmě nechceme vracet. Jsem přesvědčen, že máme podporovat rozvoj profesní kariéry žen. Měli bychom se poučit v Německu, kde ženy už během rodičovské dovolené běžně využívají zkrácené úvazky. Tím si udržují odbornost i v době, kdy pečují o malé děti.
Při současné vášnivé výměně názorů o adresátech zvýšeného rodičovského příspěvku padla otázka, jestli není načase zkrátit rodičovskou dovolenou, která je v rámci EU u nás nejdelší. Co si myslíte vy?
V debatě kolem rodičovského příspěvku mi hlavně přišly naprosto nesmyslné návrhy, že jeho zvýšení by se týkalo až dětí narozených po 1. lednu 2020. Doufám, že se vláda touto nespravedlivou cestou nevydá.
Jde ovšem o novelu zákona, která by platila od určitého data, a jak připomněl prezident Miloš Zeman, legislativa nesmí být retroaktivní.
A dovedete si představit situaci kolem Vánoc, kdy se budou uměle odkládat porody?
Tomu vůbec nevěřím. Děti se podle mě rodí proto, že se dva lidé mají rádi a chtějí mít potomky, ne kvůli 80 tisícům navíc.
Ve Španělsku před pár lety se to stalo v opačném gardu. Příspěvek se tam od ledna snižoval, takže všichni chtěli odrodit ještě ve starém roce, to je doložitelný fakt. Jsme lidi, takže si nic nenamlouvejme. Souhlasím s vámi, že by to tak být nemělo, ale realita je prostě jiná.
A co ta délka rodičovské dovolené, nejsou čtyři roky skutečně příliš?
Určitě ne. Podle nás je nejlepší důchodovou reformou dobrá rodinná politika. Pokud chceme systém udržet, je třeba, aby ho měl kdo financovat, a proto potřebujeme zvýšit porodnost a také ji ocenit.
Když se podíváte na grafy vývoje porodnosti, Česká republika, na rozdíl od většiny Evropy, roste. Nemýlím-li se, jsme na čtvrtém či pátém místě. První příčku v porodnosti obsazuje Francie, ale my už jsme předstihli třeba Finsko. Aby byl systém udržitelný, měli bychom mít v průměru 2,1 dítěte na ženu.
Zatímco dnes je to 1,7, tudíž se musím zeptat, jak má vláda zařídit růst čili co je dobrá rodinná politika?
Nesmějí to být jen fráze, protože teď dělá prorodinnou politiku kde kdo a takřka každý zachraňuje rodinu. KDU-ČSL to ale promýšlí dlouhodobě a přichází s návrhy opatření, v nichž se rodina skutečně uvidí. Jde například o podporu vícečetných rodin, protože v nich dnes výrazně klesá příjem na hlavu.
Proto chceme navázat sociální odvody na počet vychovávaných dětí. Tento systém promítneme do novely zákona, podle níž by rodiče čtyř a více dětí žádné peníze na sociální pojištění neodváděli. Nejde ale jen o peníze. Chceme také přirozeně lidsky ocenit rodiny a vytvořit mámám a tátům prostor na to, aby na sebe a děti měli čas.
136
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
