Svátek matek slavíme v Česku stejně jako ve Spojených státech druhou květnovou neděli. Jednotná oslava není náhoda. Den matek prosadila v bývalém Československu poloviční Američanka, Alice Masaryková. Za první republiky se slavil poprvé v roce 1923 v Brně, v roce 1927 už to byla celorepubliková záležitost.

Svátek si hýčkala především církev, chápala jej jako příležitost upozornit na význam rodinného života. Květnové bohoslužby měli kněží využít právě ke kázáním, v nichž ho zdůrazní. „V dětech nutno buditi zvýšenou úctu k rodičům, aby nám vyrůstala generace vědomá svých povinností k otci a matce,“ zmiňuje Český bratr, časopis Českobratrské církve evangelické z roku 1928. Oslavy byly ale komorní, rodinné a nikdy se neproměnily v žádnou veřejnou manifestaci doplněnou například průvodem.

Matka budovatelů bojovnicí za mír

To se změnilo po roce 1948, kdy se k moci dostal komunistický režim a načas Den matek posloužil k účelům propagandy. Například v roce 1948 se slavil pod heslem „Matka národu, národ matce,“. Jak se píše v tehdejším Věstníku ministerstva školství, věd a umění, matky přispívají k budování státu a socialistické společnosti tím, že vychovávají národu zdravé a uvědomělé občany. V roce 1950 znělo heslo svátku „Matka budovatelů bojovnicí za mír!“.

Ministerstvo školství trvalo na výkladu učitelů, kteří měli dětem zdůraznit, že skutečně správnou matkou není jen ta, která se dobře stará o tělesné blaho svých dětí. Ale také ta, která bojuje za spravedlivý sociální řád a mír mezi národy.

Resort rovnou připojil i návod pro děti, které by snad mohly nabýt dojmu, že jejich matky ještě potřebují v tomto směru dovzdělat. „Žákům budiž také doporučeno, aby v den Svátku matek pohovořili se svými matkami o významu boje za mír,“ radí učitelům věstník. V téže době probíhala podpisová akce Československého výboru obránců míru, kteří se chtěli připojit k celosvětové výzvě za zákaz atomových zbraní a děti měly podle úřadů rodiče přesvědčit k podpisu.

MDŽ jako náhrada

Probíhaly veřejné oslavy, které organizovaly Rada československých žen, akční výbory Národní fronty a do svého zákazu i Junák či Sokol. Vedoucí úlohu ale měly hlavně školy. Program zajistilo vystoupení pionýrů a dalších kolektivů. Podle ministerstva školství si měly nacvičit především odříkání pracovních závazků a slibů pilného učení. „Největší odměnou matkám je odhodlání dětí přispět k zdaru socialistického budování,“ byli přesvědčeni úředníci ministerstva.

Postupně ale režim oslavu upozaďoval a v roce 1955 oficiálně přiznává, že ho nahrazuje Mezinárodní den žen. Zajímavostí je, že z mysli lidí ani po dlouhých letech nezmizel. Uvolnění 60. let vrátilo úvahy nad svátkem matek i do veřejného prostoru.

Vydání časopisu Květy z května 1968 přináší příspěvek čtenářky Běly Dvořákové z Českých Budějovic, která se rozčiluje nad tím, že svátek MDŽ slouží jen jako záminka opít se a dělat nepořádek, a to rovnou i na pracovišti. „Jenom kolik nevěr tento den přinese. Oč krásnější byl svátek matek, kdy každá maminka dostala od svých nejdražších první májovou kytičku. Škoda, že byl tento svátek zrušen a nahrazen takovým paskvilem,“ rozčilovala se čtenářka.

Po roce 1989 se o svátku opět začalo mluvit a jeho oblíbenost mezi lidmi potvrzuje i únorový průzkum Provident financial. „Nejpopulárnějším svátkem spojeným s láskou napříč celou populací je Den matek. Slaví ho více než polovina dospělých Čechů. Nejpopulárnější je mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi,“ poznamenává Kateřina Jarošová, tisková mluvčí Providentu.