Žijeme naplno, jíme, na co máme chuť nebo co nám doporučují reklamy. Nesportujeme. Až v pozdějším věku, kdy nás zdraví začíná trápit, se najednou začneme snažit. A chceme být do 14 dnů zdraví. Jenže ono to najednou nejde, když jsme pro to 40 let našeho života nic nedělali.

Přitom pijeme limonády balené do plastu, jíme polotovary s příměsí éček, oblékáme se do umělé hmoty. Chemie nás obklopuje ze všech stran a my z ní najednou začínáme mít strach. „Hlavním motorem zájmu lidí o alternativní léčbu je zvyšující se starost o vlastní zdraví a novodobý fenomén: strach z chemických přípravků a jejich vedlejších účinků. Navíc s věkem zjišťujeme, že zdraví je hodnota, která není levná. Zanedbání prevence je totiž velmi drahé,“ uvádí možné příčiny příklonu k alternativní medicíně bylinkář a léčitel Radomír Wojnar.

Udělejte ze svého pokoje oázu klidu:

Není divu, že lidé do sebe už zkrátka chemii cpát nechtějí. Řada z nich se možná oprávněně bojí vedlejších účinků. Proto raději volí šetrnější či přírodě blízkou léčbu v podobě alternativní medicíny. Je však k tělu opravdu mírnější? „Řada jejích postupů je skutečně šetrnější než ty, které se používají v západní medicíně. To ale není výhoda, to je prostý fakt plynoucí z toho, že když něco nemá žádný účinek, nemůže to mít ani škodlivý účinek. Považovat to za výhodu je stejně podivné jako považovat u auta bez motoru za výhodu, že nemá prakticky žádné emise,“ říká o „nezávadnosti“ alternativních směrů Jaromír Šrámek z Českého klubu skeptiků Sisyfos.

Dělostřelectvo, nebo ninja?

„Homeopatie je malý zázrak. Zažila jsem to na vlastní kůži jako osmileté dítě, které právě dostalo svůj třináctý zápal plic. Tehdy mě rodiče vzali k homeopatovi a já jsem byla do půl roku zdravá. Jezdila jsem na horském kole a lítala s dětmi venku! O nějakém působení na psychiku tehdy nemohlo být řeči, pan homeopat pro mě byl jen dalším z nekonečné řady specialistů, mezi jejichž ordinacemi jsem už léta pendlovala. Můj otec se pak během jediné sezony uzdravil z letitého astmatu, a tak bych mohla pokračovat,“ podělila se o svou zkušenost Erika Hájková, právnička a homeopatka.

Má alternativní medicína skutečně měřitelné účinky, nebo pracuje s placebo efektem a s podporou psychiky, která leckdy dokáže zázraky? I placebo efekt totiž může hrát roli. „Myslím si, že důležitý je výsledek, kdy pacient odchází s úlevou a spokojený. Pokud má zvýšený cholesterol, zvýšený cukr v krvi nebo zvýšený krevní tlak, jsou to veličiny, které lze kdykoli jednoduše změřit. Já mu předepíšu čaj z léčivých bylin a již po třech týdnech užívání má všechny hodnoty měřitelně v normě. Zde bych asi placebo efekt nehledal,“ vyvrací domněnky o neúčinných látkách Wojnar.

V zásadě ale platí, že klasická nebo spíše moderní, západní medicína je cosi jako „těžké dělostřelectvo“. Na některé úkoly však potřebujete spíše cvičeného ninju, který v řadách civilního obyvatelstva nenapáchá takové škody. „Já osobně rozlišuji mezi prostředky, jež život a přirozené funkce organismu podporují, a těmi, které je ovlivňují, blokují či upravují. Možná že si stále spousta z nás myslí, že vědci či lékaři vědí přesně, jak organismus funguje, ale bohužel tomu tak není. Je tedy od nás bláhové ovlivňovat a zasahovat do něčeho, čemu ‚nerozumíme', a čekat, že to bude bez následků,“ uvádí své pochybnosti o vševědoucnosti lékařů zdravotní konzultant a terapeut Dalibor Kuběna.

Placebo efekt je pak stav mysli, kterému pacient věří a který ho léčí. Čínská medicína s ním pracuje léta. Její terapeuti věří, že naše psychika dokáže v těle spustit léčebný proces. Podle nich nezáleží na tom, jestli člověk dostane lék, nebo placebo. „Akupunktura především harmonizuje naše tělo. Uvolní a nasměruje správné proudění energie, čínsky řečeno QI. Proudí-li v našem těle vše, jak má, cítíme se uvolnění, bez napětí. Jsme zdraví a šťastní. Praktikovat by ji ale měl člověk, který ji dobře ovládá a který k ní má respekt. Samotné povídání s pacientem a vyslechnutí jeho problémů je úspěšným začátkem léčby a důvěry, jež je velmi důležitá. Z mnoha nástrojů si pak může vybrat ten, který mu nejlépe vyhovuje a díky němuž pomalu začne měnit svůj život k lepšímu,“ říká o základní práci s energií Katrin Houserová, terapeutka tradiční čínské medicíny na Klinice Pivoňka.

Nebezpeční šarlatáni

Musíme si přiznat, že na některé nemoci je tradiční medicína krátká. Lidé se pak chytají každé naděje, třeba i v podobě té alternativní. Jenže mnohem nebezpečnější než metody, které používá, jsou někteří lidé, kteří ji praktikují. „Homeopatie ‚umí' z moderního lékařského hlediska nevysvětlitelná uzdravení. Současně je to ale docela věda,“ obhajuje alternativu Hájková. Podle ní navíc média straní hlavně západní medicíně. „Tato podivná mediální asymetrie diktuje, že když něco ‚zvrtá' lékař, jde o nezdařený zákrok, ale když se ale něco nepovede léčiteli, je to šarlatán. Jako dobré kritérium volby bych doporučila otevřenost ošetřujícího, ať už je více, nebo méně alternativní,“ říká o dvojím metru Hájková.

Na další problém upozorňuje zase bylinkář Radomír Wojnar: „Zásadní problém vidím v tom, že léčitelství není u nás nijak oficiálně podchyceno a nejsou mu dány žádné mantinely. Kdokoli, kdo rozezná pampelišku od jitrocele, se prohlásí za léčitele a provádí bylinkářství. Když někdo ovládá kyvadélko, hned léčí. Já osobně bych některé alternativní metody nepodstoupil. Každý léčitel, ať už dělá cokoliv, by měl absolvovat základní zdravotní vzdělávací minimum,“ varuje před praktikami samozvaných léčitelů-laiků.

Každé praktikování alternativní medicíny může být nebezpečné i ve smyslu zanedbání existující terapie. „I když to totiž provozovatelé jednotlivých metod obvykle neříkají zcela otevřeně, jejich propagace je založena na tom, že mají schopnosti nebo znalosti, které činí konvenční péči méně nutnou. To je hezky vidět na propagátorech biotroniky,“ upozorňuje skeptik Šrámek a pokračuje: „V materiálech pro veřejnost se dovolávají toho, aby jim byla umožněna spolupráce s klasickou medicínou, v materiálech pro ty, kteří jim již věří, prezentují případy údajného zázračného uzdravení například nemocného v pokročilém stadiu nádorového onemocnění. Snad s výjimkou právníka obhajujícího autora takového případu si z toho každý čtenář odnese přesvědčení, že biotronika umí vyléčit nádorové onemocnění, takže onkolog by to jen zhoršil.“

I přes nesmiřitelné názory jsme dnes svědky sbližování obou metod. Tradiční čínská medicína je stará tisíce let. Její výsledky jsou podle Dalimily Švihálkové Mirčevské, diplomované absolventky Univerzity tradiční čínské medicíny Guangming, prověřeny praxí, otestovala velký rozsah populace a má prokazatelné výsledky. „Navíc je vhodná jako metoda preventivní a nemá vedlejší účinky. Světová zdravotnická organizace (WHO) ji už zavedla do systému mezinárodní klasifikace nemocí kódy TČM, čímž jí připisuje statut srovnatelný s medicínou západní,“ dodává Švihálková Mirčevská.

Peníze a zase peníze

Hned po sametové revoluci, ještě za ministra zdravotnictví profesora Martina Bojara, byla snaha státu léčitelství povolit a dát celému systému nějaký řád. Jenže v té době se ministři měnili co půl roku – a s nimi i koncepce, až to nakonec nějak vyšumělo. „Myslím si, že není nutné vymýšlet vymyšlené. U našich sousedů v Německu je to vyřešené a povolené. Systém funguje podle mě dobře ke spokojenosti všech, jak lékařů, tak i léčitelů a pacientů,“ uvádí příklad od našich západních sousedů Wojnar.

Problémem je také tlak farmaceutické lobby. Výroba moderních západních léčiv je průmysl, který svým obratem předčí i zbrojení. Jsou v tom velké peníze. Resort zdravotnictví České republiky každoročně pracuje s rozpočtem zhruba 300 miliard korun, a to není málo. V souvislosti s nepříznivou demografickou křivkou a stárnutím populace navíc nejspíš i poroste.

„Kde současný medicínský systém hlavně nestíhá, je prevence, následná péče a chronické choroby. Právě zde je ‚alternativa' drtivě úspěšná. A lidé to vidí,“ upozorňuje Hájková. Stejný názor na to má i Dalibor Kuběna: „Pokud se zamyslíme nad výsledky a situací léčení chronických onemocnění, je každému, kdo se jen trošičku informuje, jasné, že nemocných neubývá, ale přibývá. Takže je někde něco špatně.“

Medicína všeho?

„Tradiční čínská medicína je v Číně institucionálně na stejné úrovni jako medicína moderní a je regulérním oborem vysokoškolského studia. Byla založena Akademie tradiční čínské medicíny i výzkumná pracoviště pro jednotlivé disciplíny čínského lékařství. Dominují tendence kombinovat tyto tradiční metody léčení s moderní medicínou,“ říká o institucionalizaci tradiční čínské medicíny Švihálková Mirčevská.

Lékaři ale nesouhlasí. Některé metody jsou podle nich natolik mimo rámec poznatků biologie a fyziky, že vůbec nemá cenu přemýšlet, zda jsou účinné. „Víme, že například homeopatie nebo elektroakupunktura podle Volla a od ní odvozené metody nemají žádnou hodnotu nad úroveň provedeného terapeutického rituálu. Jiné metody ale mohou být skutečně klinicky účinné. U těch, které vycházejí z tradičních medicínských systémů, by bylo nepravděpodobné, aby nebyl alespoň nějaký postup efektivní. Zejména u bylinkářství je napříč různými systémy celá řada bylin použitelných v terapii některých lehkých stavů,“ upozorňuje Jaromír Šrámek z Českého klubu skeptiků Sisyfos.

Co patří do alternativní medicíny?

Zahrnuje mnoho oborů od tradiční čínské medicíny přes akupunkturu až po homeopatii. Patří sem ale i aromaterapie, biotronika či bylinkářství. Kromě vědecky vedené fytoterapie, kterou moderní medicína uznává.