Bylo ráno, desátého června 1991. Jedenáctiletá Jaycee Lee Dugardová, oblečená do oblíbené růžové barvy, pospíchala po ulici, aby byla včas ve škole. Netušila, že do školního autobusu už nikdy nenastoupí. Ani to, že pro příštích osmnáct let se její život promění v naprosté peklo. Po cestě ji totiž unesla dvojice vyšinutých manželů.

Jaycee žila od narození v americké Kalifornií. Kromě mámy měla nevlastního otce a mladší sestru. Pouhý rok před únosem se rodina přestěhovala do nového města. Paradoxně proto, že jim přišlo mnohem bezpečnější. V osudné ráno její matka odešla do práce dříve, nevlastní otec se věnoval práci v garáži. Když šla dívka po ulici, zastavilo při ní šedivé auto. Myslela si, že se někdo chce zeptat na cestu. „Kvůli čemu jinému by zastavovalo? Někdo ke mě natáhl ruku a najednou se moje tělo začalo chovat divně," popsala Jaycee počátek únosu v televizním interview v roce 2011.

Manželé Phillip a Nancy Garridovi ji omámili paralyzérem a vtáhli do auta. Jayceen nevlastní otec scénu z dálky viděl, nasedl na kolo a pokusil se auto dohnat. Neúspěšně. Sám se pak octl v době vyšetřování mezi podezřelými, prokázalo se však, že je nevinný. Únosci s Jaycee zatím uháněli ke svému, asi dvě hodiny cesty vzdálenému domu. Jeho dvorek se měl pro příštích osmnáct let stát pro Jaycee novým bydlištěm.

Známá firma 

Phillip Garrido byl v době únosu již pro policii známou firmou. Na svědomí měl minimálně dvě brutální znásilnění. Z vazby byl ale předčasně propuštěn. Únosu nezabránilo ani to, že jej pravidelně kontrolovali úředníci, mající na starost propuštěné trestance. Nikdo se totiž nikdy nenamáhal podívat se dozadu na dvůr. „Když Garrido Jaycee dovezl domů, svlékl ji donaha. Jediné, co před ním schovala, byl prstýnek s motýlem. Ten ukrývala po celých osmnáct let," uvádí se v reportáži stanice ABC.

Únosce dívce řekl, aby byla potichu a nasadil jí pouta. Pokud by se pokusila utéct, hrozí jí pokousání od rozzuřených psů. Zcela nahá, s rukami spoutanými za zády, byla Jaycee vydaná Garridovi na milost. Okamžitě v den únosu jí donutil jít s ním do sprchy. Bylo to poprvé v životě, co viděla nahého muže. První znásilnění přišlo týden po únosu. „Plakala jsem, ale byl to tichý pláč. Jen mi stékaly slzy po tváři. Neměla jsem ponětí, co je sex nebo sexuální zneužití. Před únosem jsem možná věděla, že jsou chlapci jiní, než dívky," vyprávěla Dugardová v interview.

Znásilňování se stalo běžnou každodenní skutečností. Garrido Jaycee také někdy nutil, aby se převlékala do různých šatů a vystřihoval si přitom obrázky z pornočasopisů. Po čase do zamknutého prostoru dostala dívka televizi. Nesměla se ale dívat na zprávy, aby neviděla, jak po ní její rodina pátrá. Její blízcí přitom vynakládali ohromné úsilí i peníze, aby Jaycee zachránili. Nejdříve po ní pátrali dobrovolníci, příběh únosu se objevil v několika televizních pořadech. Symbolem se stala růžová stuha, která připomínala právě Jayceenu lásku k růžové barvě.

Dívka si mezitím musela zvykat na nový život. Někdy jí únosci přinesli jídlo z fastfoodu, nebo jí darovali kotě. Vše proto, aby si k nim vytvořila vztah a nepokoušela se utéct. Garrido jí rovněž namluvil, že když bude znásilňovat jí, nemusí to dělat jiným dětem. „Jaycee měla dovolené psát si zápisky o kočkách. Když ale Garrido uviděl, že k nim napsala své křestní jméno, donutil jej ho vymazat. Nesměla jej vyslovit po celá léta," uvádí ABC.

Když bylo Jaycee třináct let, poprvé s Garridem otěhotněla. „V jeden večer mi poprvé za celou dobu dali uvařenou večeři. Řekli mi, že jsem asi těhotná," vzpomnínala Dugardová v interview. K lékaři jí únosci nepustili, na porod se musela připravit sama. Snažila se načerpat informace z televize. První dceru přivedla na svět v místnosti, kde byla dlouhé měsíce držená. Druhé těhotenství a porod pak přišly v Jayceených sedmnácti letech.

Touha po svobodě 

Jak čas postupoval, Jaycee se pomalu dostala k telefonu i mezi lidi. Utéct už se ale nepokusila, i když, jak dokazují její zápisky, po svobodě nesmírně toužila. Jak ale sama řekla, snažila se dcery chránit před Garridem a poslouchat ho. Děti věřily, že je jejich starší sestra. Po čase Jaycee dokonce začala pracovat v Garridově obchodě. „Měla přístup k firemnímu telefonu i emailu. Někteří ze zákazníků ale svědčili, že se jim nikdy nesvěřila s příběhem únosu a týráním," píší The New York Times. Dívka, v tu dobu již mladá žena, totiž trpěla psychickými problémy typickými pro oběti podobných činů.

Zlom nastal až po osmnácti letech od únosu, v roce 2009. Tehdy Garrido, který byl mimo jiné náboženským fanatikem, šel s dcerami na Kalifornskou univerzitu požádat o povolení rozdávat letáky s náboženskou tematikou. Místní policejní důstojník si ale všiml, že dívky jsou podivně bledé a zamlklé. „Když odpovídaly na otázky, byly to automatické, naučené odpovědi. Policisté proto Garrida na další den pozvali na setkání s probačním úředníkem," připomíná portál History.

Na schůzku společně s ním a dcerami dorazila už i Jaycee. Policisté se rozhodli dát je do oddělených místností. Jaycee byla zpočátku nedůvěřivá a útočná. Až po čase přiznala své pravé jméno i mateřství Garridových dcer, tehdy jedenácti a patnácti letých dívek. „Oba únosce poté policisté zatkli," uvádí server History.

Po dlouhých osmnácti letech se tak Jaycee mohla vidět se svojí milovanou matkou. Návrat do normálu byl ale nesmírně komplikovaný. Jaycee byla po léta odříznutá od mnoha informací o světě. Její dcery nesměly chodit do školy a věděly pouze to, čemu je Jaycee mohla naučit - číst a psát. Navíc měly rády svého biologického otce. Zpráva o tom, že Jaycee unesl a ony jsou tak výsledkem pravidelného znásilňování, pro ně byla šokem.

Ukázalo se ale, že Jaycee a její dcery jsou silnější, než si svět myslel. Rok po vysvobození od Garrida Jayceena rodina poskytla médiím video, zachycující Jaycee, její mladší sestru a matku, jak doma připravují cukroví. „Je zázrak, že je mohu mít obě u sebe. Děkuji za všechnu lásku a podporu, kterou jste naší rodině poskytli. Jménem své statečné dcery a úžasných vnuček vás ale prosím o respektování našeho soukromí," řekla tehdy Jayceena matka ve videu.

V roce 2011 odsoudil soud Philippa Garrida i jeho manželku Nancy k doživotním trestům. Jaycee u soudu nebyla. Nechtěla ani jednoho z nich více spatřit. „Po osmnáct let jsem kvůli nim nenáviděla každou sekundu svého života," uvedla v písemném prohlášení, který při procesu přečetla její matka.

Ve stejném roce Jaycee ale zároveň vydala knihu, ve které do detailu popsala život v zajetí. Dílem chtěla dle svých slov podpořit všechny oběti sexuálního násilí. Po vydání knihy poskytla stanici ABC televizní interview. V něm mluvila nejen o prožitých útrapách, ale i návratu do normálního života. V dané době si například dokončovala školu a učila se řídit. „Myslím, že řídím velmi dobře," smála se při rozhovoru.

Nejznámější unesené děti 

Případ únosu Jaycee Lee Dugardové rezonoval celým světem a Jaycee patří mezi nejznámější unesené děti. Ve Spojených státech amerických rovněž poukázal na nedostatky systému. Třeba v roce 2006, kdy Jaycee i její dvě dcery ještě žily v barácích na dvoře únoscova domu, sousedé kvůli dětským hlasům přivolali policií. Policisté sice ke Garridovi vyjeli, objekt ale důsledně neprohledali a na zadní dvůr se nepodívali vůbec.

Příběh Jaycee je podobný v Evropě známějšímu únosu Natasche Kampuschové. Tu v roce 1998 jako desetiletou unesl psychicky narušený Wolfgang Priklopil. Osm let jí pak držel a znásilňoval ve sklepě. Kampuschová v zajetí žila osm let, v roce 2006 se jí podařilo utéct. Priklopil spáchal sebevraždu.

Déle než Jaycee, až třiadvacet let prožila v zajetí Rakušanka Elisabeth Fritzlová. Jako osmnáctiletou jí omámil a uvěznil ve sklepě její vlastní otec, Josef Fritzl. Pravidelně jí znásilňoval, celkem mu porodila sedm dětí.