Kliknutím zvětšíteKdyž se v roce 1933 ujal moci nad Německem Adolf Hitler, neměl ani zdaleka německou armádu na své straně. Říšský prezident, bývalý polní maršál Paul von Hindenburg si ho nevážil (mluvil o něm pohrdavě jako o „kaprálovi z Čech“) a armádní velitelé zase hleděli s nedůvěrou na Hitlerovy ozbrojené paramilitární jednotky SA (Sturmabteilung, tedy úderné oddíly), jimž se podle jejich tradičního ustrojení přezdívalo „hnědé košile“.
Hrozba, že právě tyto násilnické a neukázněné bojůvky získají převahu v německé armádě, děsila tradiční pruské vysoké vojenské kruhy natolik, že začaly Hitlerovi hrozit ztrátou své podpory.
Hitler se poté většiny důstojníků SA – včetně jejich vrchního velitele a svého osobního přítele Ernsta Röhma – zcela bezskrupulózně zbavil během nechvalně proslulé Noci dlouhých nožů v létě roku 1934, kdy jich dal na 400 chladnokrevně povraždit. Röhm byl zatčen a Hitler za ním vyslal do vězení své emisary, kteří jej měli přimět k sebevraždě; protože se však sám zastřelit odmítl, tak jej dva z nich na místě odpravili. Následně Hitler odsunul SA zcela na okraj nacistické struktury, kde zůstala až do konce války.
Adolf Hitler ve Vídni (1938):
Poprvé pomohla prostitutka
Armádu, v jejímž čele stál od května 1933 říšský ministr války a vrchní velitel německé branné moci Werner von Blomberg, to dočasně uspokojilo.
Hitler se pak snažil vzájemné vztahy podepřít i tím, že v roce 1936 jmenoval Blomberga polním maršálem, čímž se stal tento důstojník vůbec prvním polním maršálem třetí říše (druhým byl zakladatel gestapa Hermann Göring). Blomberg se mu za to odvděčil následnou energickou pomocí při vyzbrojování Německa.
Od roku 1937 však nabyla Hitlerova válečnická rétorika na síle – a velitel německé armády se začal obávat, že na skutečnou válku není tato armáda po stránce materiální ani lidské ještě ani zdaleka připravena.
Začal tedy výrazněji vystupovat proti Hitlerovým plánům, ale přehlédl přitom významnou slabinu na své straně: v lednu 1938 se oženil, za svědka mu šel sám Hitler, jenže maršálovou nastávající byla bývalá prostitutka. Když se to provalilo, vznikl veřejný skandál, kterého Hitler okamžitě využil a maršála svrhl.
Fritschovým předchůdcem ve funkci vrchního velitele německé armády byl generálplukovník Werner von Blomberg. Hitler jej odstavil přes jeho soukromí; zneužil k tomu skandál s Blombergovou svatbou
Intimnosti s prostitutem
O post ministra války se okamžitě začal ucházet právě generálplukovník a německý šlechtic Werner von Fritsch. A zase tu byl háček. „Generál byl dlouhodobě považován za tvrdohlavého kritika nacistické zahraniční politiky a stavěl se proti všem požadavkům NSDAP na sladění armády s nacionálním socialismem. Hitlera děsila vyhlídka, že bude muset coby svého nejbližšího vojenského poradce jmenovat jednoho z největších oponentů své strany,“ uvedl v polovině 60. let německý časopis Der Spiegel.
Řešení tentokrát nabídl německému vůdci Hermann Göring, vedený osobním zájmem, protože říšským ministrem války chtěl být sám. Göring našel v trezoru gestapa záznam výpovědi odsouzeného vyděrače Otty Schmidta, podle nějž Fritsch vyhledával „služby“ berlínského prostituta zvaného Bayern-Seppl, s nímž se dopouštěl homosexuálních styků na nádraží Berlin-Wannsee.
Hitler byl o tomto svědectví poprvé informován už v roce 1936, ale protože tehdy si ještě chtěl armádní velitele předcházet, nařídil gestapu, aby „tu špínu“ spálilo. Gestapáci, dost možná pod Göringovým osobním vlivem, tento rozkaz neuposlechli a založili výpověď do archivu – a nyní přišla chvíle, kdy se Hitlerovi hodila.
Chopil se věci stejně bezskrupulózně jako Göring: nechal si generála i vyděrače předvolat na kancléřství a konfrontoval je. Fritschovu čestnému slovu odmítl věřit. „Byl to on! Byl!“ přisadil si Göring, který byl rovněž přítomen.
Fritsch v první chvíli vůbec nechápal, jak ho vůbec mohli takto ponížit, protože něco takového bylo v prusko-německé vojenské tradici naprosto neslýchané. Současně ale pochopil, že jeho protivníci nemají žádné zábrany a že prohrál.
Generálplukovník Werner von Fritsch stál v cestě Adolfu Hitlerovi. Ten se jej zbavil falešným obviněním z homosexuálních styků s nádražním prostitutem
Hitler pánem wehrmachtu
4. února 1938 Fritsch rezignoval a letargicky sledoval, jak se Hitler stává absolutním pánem wehrmachtu: on i Blomberg byli propuštěni, ministerstvo války bylo zrušeno a vrchní velení armády bylo pod přímou Hitlerovou kontrolou.
Fritschovo ponížení ale nezůstalo lhostejné jeho přátelům. Jedním z nich byl vojenský právník Carl Sack, který spolu s několika svými kolegy přesvědčili Hitlera, aby souhlasil s vojenským soudem.
Navzdory gestapu začal Sack rozkrývat celý případ a začátkem března 1938 zjistil, že Fritsch se stal obětí buď úmyslné, nebo náhodné záměny identity: vyděrač Schmidt si totiž generálplukovníka spletl s vysloužilým kapitánem kavalerie von Frischem; ten měl být ve skutečnosti oním homosexuálem, co si kupoval prostituty na nádraží.
Hitlerovo pánovité uchopení absolutní moci nad německou armádou navíc urazilo Göringa, který pochopil, že se říšským ministrem války nikdy nestane. Přešel proto na Fritschovu stranu a nechal šikanovat klíčového svědka Schmidta ve vězení tak dlouho, dokud vyděrač nedosvědčil, že se skutečně zmýlil a že jeho klientem byl vysloužilý kapitán jezdectva.
Fritsch byl rehabilitován, ale do funkce nejvyššího velitele armády se už nevrátil. Hitler jej jmenoval pouze náčelníkem 12. dělostřeleckého pluku – a s tímto titulem jej po napadení Polska poslal do polského tažení. Fritsch správně pochopil, že se ho vůdce chce zbavit. „Budu provázet svůj pluk pouze jako terč, protože doma zůstat nemůžu,“ napsal příteli. Dne 22. září 1939 padl pod palbou z polského kulometu u Varšavy. Od té chvíle už nebyl v čele armády nikdo, kdo by Hitlerovi oponoval.
Adolf Hitler se vrací 1. října 1938 z jednání v Mnichově a zdraví se se svými ministry. Vpravo za ním stojí německý polní maršál Hermann Göring
Záhadný dokument…
Po válce si historici dlouhá léta lámali hlavu s tím, jak to vlastně s Fritschovým případem doopravdy bylo, protože chyběly dokumenty; Sack byl totiž v roce 1944 zatčen jako protinacistický odbojář a z výslechových místností gestapa už se nikdy nevrátil, zatímco spis z Fritschova procesu před vojenským soudem skončil v sejfu šéfa tajné služby Abwehr admirála Wilhelma Canarise. Ten byl v dubnu 1945 kvůli svým kontaktům s německým protinacistickým odbojem popraven a řada složek z jeho trezoru zmizela.
Teprve v polovině září roku 1965 zveřejnil wiesbadenský právník Fabian von Schlabrendorff, jeden z mála přeživších účastníků německého protinacistického odboje, ve své knize „Tajná válka proti Hitlerovi“ dokument, který historici tak dlouho hledali: verdikt vojenského soudu v případu Fritsch.
Tento rozsudek sice opravil některé údaje z knihy „Fritschův soud v roce 1938“, kterou publikoval Fritschův synovec Johann Adolf Graf von Kielmansegg a jež byla do té doby respektovaným zdrojem informací o případu, ale jinak za sebou zanechal více otázek než odpovědí.
Kielmansegg například uváděl, že vyděrač Schmidt viděl sexuální styk dvou mužů na nádraží Wannsee v Berlíně v listopadu 1934 – ale ve skutečnosti to bylo už o rok dříve. Ukázalo se také, že zatímco podle Kielmansegga byl Schmidt souzen a odsouzen „více než tucetkrát za přestupky proti paragrafu 175“ (tedy za sodomii, kam podle nacistického právního řádu spadala i homosexualita), ve skutečnosti nebyl za tyto činy trestán ani jednou.
Dále z rozsudku vyplynulo, že berlínský prostitut „Bayern-Seppl“ nikdy neidentifikoval kavaleristu Frische jako svého partnera z nádraží Wannsee v Berlíně. Oba sice přiznali, že se na tomto nádraží homosexuálních styků dopouštěli, ale do poslední chvíle popírali, že by se znali.
Zůstalo tak leccos nejasného. Byl celý případ komplotem Göringova gestapa, které nejdříve ušilo boudu na generálplukovníka von Fritsche, a když se to přestalo hodit, rehabilitovalo jej s tím, že navléklo celou vinu na podobně se jmenujícího kavaleristu? Využilo k tomu vyděrače, jenž se nechal přesvědčit, aby lživě potvrdil, že jako homosexuál byl svědkem pohlavního styku jiných homosexuálů, přestože ve skutečnosti sám nikdy homosexuálem nebyl – a nejspíše tedy ani nic neviděl? Nebo k intimním stykům mezi generálplukovníkem a prostitutem v listopadu 1933 ve Wannsee opravdu došlo?
Ať už je pravda jakákoli, jisté zůstává, že celý případ umožnil Hitlerovi na jaře 1938 chopit se absolutní moci i nad německou armádou. A že to pro Německo znamenalo v konečném důsledku tu nejkatastrofálnější porážku v celých jeho dějinách.
136
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
