Kliknutím zvětšíte„La Catedral“, tedy katedrála. Ale také Hotel Escobar nebo Klub Medellín. Tak přezdívali Kolumbijci vězeňskému komplexu ve městě Medellín, z nějž před 30 lety uprchl narkobaron Pablo Escobar. Ta stavba totiž opravdu připomínala spíše lázeňské či hotelové středisko než věznici.
Drogový král v ní měl k dispozici fotbalové hřiště, bar, vířivku a k relaxaci i umělý vodopád. Nechal si tam také instalovat dalekohled, jímž se díval dolů na město do domu své dcery, zatímco s ní telefonoval. Ze života na svobodě mu tam chyběla snad jenom jeho auta a vlastní soukromá zoo, jinak žil stejně jako dřív – a dál odtamtud řídil svůj drogový byznys. Vězeňský komplex si totiž nechal sám vybudovat.
Sám si postavil věznici na míru
Pablo Escobar, muž, kterému obchod s drogami vynášel takové jmění, až ho to v roce 1989 pasovalo na osmou příčku žebříčku nejbohatších lidí planety podle časopisu Forbes, měl rád věci pod kontrolou. Věděl, že ze všech institucí na světě ho nejvíce nenávidějí státní orgány Spojených států, protože tato země tvořila hlavní odbytiště jím produkovaných drog. A zřejmě i tušil, že žádný strom neroste do nebe. Nepřátelské kartely ho mohly zradit, kolumbijská vláda ho mohla vydat.
Aby tomu předešel, v roce 1991 se vládě sám vzdal s podmínkou, že ho do Spojených států nevydá, ale nechá ho ve vězení, které nechá sám z vlastních prostředků vybudovat.
Luxusní vězení Pabla Escobara:
„Co bylo překvapivé, kolumbijská vláda s tím souhlasila. A Pablo postavil katedrálu jako svou pevnost. A to nemluvíme jen o budově samotné; mluvíme o všech možných úhlech, jimiž si mohl pojistit, že má nad svými nepřáteli v každém ohledu navrch. Kolumbijská vláda souhlasila s tím vším,“ uvedl před pěti lety magazín Entity.
Escobar našel a vyjednal obrovský pozemek a za použití svých vlastních prostředků osobně najal lidi, kteří věznici stavěli. Zvolené místo mělo přitom hned dvě přednosti: tvořily se tam silné mlhy, které ho činily téměř neviditelným pro útoky ze vzduchu, a nacházelo se na vrcholu strmého kopce, což bylo výhodné pro obranu a nevýhodné pro útočníky. Nenápadně si tak pojišťoval, že nebude z této věznice unesen proti své vůli.
Určoval, kdo s ním bude a kdo ne
Rozhodoval i o tom, že kolumbijská národní policie se bude držet na 20 kilometrů od věznice. A dokonce se mu podařilo během stavby komplexu nechat si v areálu na snadno přístupném místě zakopat řadu pušek a kulometů. „Když souhlasil s tím, že se vzdá vládě, jednal ještě stále z pozice moci a věděl to. Proto získal tato všechna privilegia. Kdyby nebyl schopen takto strategicky plánovat, určitě by se na vrchol nedostal,“ uvedl Entity.
Spolu s Escobarem byla ve věznici ubytována řada dalších lidí: jiní drogoví bossové z nižších příček hierarchie, sérioví vrazi, politici, profesionální fotbalisté, prostitutky a dokonce i královny krásy. „Všichni věděli, že Pablo je král. Zaplatil za saunu, bar, diskotéku, která fungovala také jako oddací síň, velkoplošné televizory, posilovnu a kulečník. Všem vařili oceňovaní kuchaři a všichni se účastnili luxusních banketů. To vše za Pablovy peníze,“ uvádí Entity.
Všichni výše uvedení se dostali do Katedrály díky tomu, že jim Escobar, slovy Puzzova Kmotra, prokázal laskavost. Ne každému se ale takto nastavená pravidla líbila.
Když Escobar nechal kvůli podezření ze střetu zájmů zavraždit obchodníky Kiko Moncadu a Fernanda Galeana, kteří za ním do vězení přijeli, začalo se veřejné mínění v Kolumbii obracet proti němu. Tato akce spustila sled událostí, které vedly až k rozhodnutí kolumbijské vlády, že zbaví svého prominentního vězně přepychu a pošle ho do normální věznice.
Ne, oni mě nepřesunou
Escobar zpoza vězeňských zdí nejen vraždil své oponenty, ale také dál řídil drogový byznys. Nemusel přitom ani oklamávat vězeňskou stráž, protože ta mu šla sama na ruku a dokonce ochotně vykonávala jeho příkazy.
Zabití Galeana a Moncady však na tuto situaci upozornilo svět. A Escobarovo postavení i jeho setrvalý vliv na drogové obchody se přestal líbit americké vládě. Ta proto zesílila tlak na vedení kolumbijského státu. A tehdejší prezident César Gaviria se rozhodl přesunout Pabla do skutečného vězení.
Nebyl by to ale Escobar, aby se o tomto plánu nedozvěděl předem. A rozhodl se, že se přesunout nenechá.
Když pro něj přišla armádní eskorta, namířili na ni vězeňští strážci zbraně s tím, že se na základě Escobarovy dohody s kolumbijskou vládou dopouštějí neoprávněného vstupu.
Vojáci ale neodešli. Escobar se pokusil vyjednávat a nejspíše se pokusil dva muže, kteří měli na místě nejvyšší rozhodovací pravomoc, náměstka ministra spravedlnosti Eduarda Mendozy a ředitele věznice plukovníka Hernanda Navase Rubia, uplatit, aby ho v Katedrále nechali. Oba ale odmítli, čímž situace vyeskalovala.
Plakát s hledaným Pablem Escobarem z roku 1992
Úniková cesta už byla vytvořena
Když se oba muži vydali s Escobarou jednat, podcenili fakt, že je to vlastně on, kdo drží věznici v rukách. Teď je s pomocí svých lidí rychle svázal a získal rukojmí.
Pak nechal zhasnout ve věznici světla a v doprovodu svých strážců a blízkých spoluvězňů vyšel s oběma svázanými muži únikovou cestou, kterou si připravil už během stavby vězení. Obvodová zeď totiž byla na jednom místě úmyslně zeslabená a vyplňovala ji tam pouze malta, takže se dala snadno prorazit. Což Escobar věděl, ale vojáci, kteří ho měli převézt, ne.
Kolumbijská armáda na něj po cestě nestřílela, protože byla tma a hrozilo zasažení rukojmí. U zdi Escobar nařídil strážcům odvést Mendozu a Navase do bezpečí a spolu s bratrem Robertem a osmi dalšími muži uprchl.
Brzy poté zahájila armáda útok na věznici. Vojáci prohledali se zbraněmi v rukou každou místnost, ale Escobar byl pryč. Ti z jeho mužů, kteří neuprchli spolu s ním, si zatím užívali bazénu a všeho ostatního luxusu nabízeného věznicí.
Jak dopadl Pablo Escobar?
Escobarův útěk ponížil kolumbijskou i americkou vládu, ani jedna z nich si to však nehodlala nechat líbit. I když byl drogový boss opět na svobodě, ve skutečnosti mu teprve teď nastaly krušné časy. Vražda Galeana a Moncady proti němu navíc obrátila část kolumbijské narkomafie – tzv. Los Pepes, a ti byli připraveni spolupracovat na jeho dopadení. Skupina se také mstila na Escobarových příbuzných a příznivcích, celkem jich dala přes 300 zabít. Narkobaron se změnil ve štvance.
Válka proti Escobarovi skončila 2. prosince roku 1993, kdy se díky technologiím dodaným Spojenými státy podařilo kolumbijským technikům Escobara v jedné medellínské čtvrti vypátrat. Snažil se uniknout a došlo k přestřelce, při které byl zahnán na střechu. Byl zasažen do zad a do nohy, smrtící ránu však dostal za ucho, údajně od členů kolumbijské policie.
Podle jiné verze Pabla Escobara zastřelil odstřelovač z Delta Force a podle další verze spáchal sebevraždu (svým přátelům se údajně jednou svěřil s tím, že „než padnout do rukou spravedlnosti, radši se sám střelí přímo za ucho“). Fotografie rozesmátých členů stíhací jednotky nad Escobarovou mrtvolou obletěly svět.
Po Escobarově smrti se Medellínský kartel rozpadl a velmi brzy začal obchodu s kokainem dominovat Calijský kartel, jehož vůdci pak byli v polovině 90. let zabiti nebo chyceni.
136
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
