Na sbírání lučního kvítí, ani na procházky rozkvetlými alejemi, nepomýšlí ve svých představách o trávení teplých jarních dnů většina alergiků. Mnohem spíše se mnozí z nich připravují na dny v izolaci a předzásobují se antialergickými léky. Ale za barikádou v uzavřeném bytě se žít nedá. Pomohou léky a hlavně zvyk na permanentní rýmu a uslzené oči.

Nemůžu si ani otevřít okno
„Jsem alergická na pyly a prach. Když je to opravdu zlé, nemůžu ani otevírat okna a luxovat,“ zběžně popsala své alergické trápení studentka kutnohorského gymnázia Pavlína Černá. „Nejhorší to je od dubna do června, musím mít u sebe pořád léky. Na jaře je vám takové to pylové zpravodajství celkem k ničemu. Plný nos máte prostě pořád,“ dodala Pavlína.

To nejhorší na ni ale většinou čeká ve škole. Nejen, že neustálá rýma mnohdy snižuje schopnost se dostatečně soustředit, nepříjemností bývá také neustálé větrání a velká prašnost.

„No, spolužáci příliš ohleduplní nejsou, hodně se třeba otevírají okna,“ pousmála se nad svým studijním prostředím Pavlína.
Dodržovat úplně všechna nařízení a rady lékařů však není dost dobře možné. „Musela bych si třeba každý den mýt vlasy a snad ani nevycházet z domu. Zapomenout bych mohla i tělocvik,“ shrnula své trápení studentka Pavlína.

Vyléčí se málokdo
Naděje na úplné vyléčení je však u většiny nemocných velice malá. Podle odborníka na alergie lékaře Jana Friče se pouze u malého procenta pacientů prokáže určitý úzký druh alergenu. V jejich případě lze poté učinně aplikovat vakcínu. „Ta obsahuje malé množství tohoto konkrétního alergenu, takže si zjednodušeně řečeno na něj tělo zvykne, imunitní systém se jakoby vyladí a nereaguje. Máme tu několik případů, kdy lidé po pěti letech píchání vakcin přestali mít problémy,“ dodal k léčebné metodě Jan Frič.