Jenže problém je mnohem hlubší. Nejde zdaleka jen o Romy, ale i o děti se speciálními vzdělávacími potřebami.

Jste pověřenou ředitelkou Základní školy Kamenná stezka v Kutné Hoře. Myslíte si, že jde o segregovanou školu?
Myslím, že nejsme segregovanou školou v pravém smyslu toho slova, i když oproti ostatním kutnohorským školám máme přibližně polovinu dětí nějakým způsobem znevýhodněných - socioekonomicky nebo na základě speciálních vzdělávacích potřeb. Což je velmi hodně.

Zastupitelé v září schválili spádové školské obvody. Podle nové vyhlášky by měly být děti se speciálními potřebami rovnoměrně rozdělovány mezi všechny školy v Kutné Hoře. Je to pro vás dobrá zpráva?
Určitě ano. Nicméně je to pouze první krok. Přespádování bohužel nezaručuje rovnoměrné rozdělení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami mezi všechny školy v Kutné Hoře. Teď je potřeba diskuze na úrovni Města, v Zastupitelstvu, na úrovni vedení škol, uvnitř škol i diskuze s rodiči.

V čem je podle vás největší nebezpečí segregované školy? Takové, kde jsou ve většině jen Romové, děti ze sociálně slabých rodin či děti se speciálními potřebami?
Děti jakkoliv znevýhodněné jsou velmi náročné, především na jednání, časově i emocionálně. Pokud jich máte ve třídě víc, nebo - jako u nás v některých třídách třetinu až polovinu, a chcete pečovat ve třídě i ve škole o příjemnou atmosféru, je taková práce velmi pracně zvládnutelná a vyčerpávající, byť jsou ve třídách asistentky, někde i dvě a někde i druhý pedagog. Pokud bychom mohli mít ve třídách takové děti pouze 3 až 4, byla by naše práce výrazně snadnější.

Jak se vlastně Základní škola Kamenná stezka v Kutné Hoře stala tou segregovanou? Dnes má zkrátka nálepku "romská" a většina rodičů z "normálních" rodin by tam své dítě neposlala.
Naší škole se stalo - a nejsme zdaleka jediní v republice - že podporou dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se stala natolik vyhlášenou, že se ta její výhoda proměnila v nevýhodu. Nejedná se tedy pouze o romské děti, ale všeobecně o děti se speciálními potřebami při vzdělávání. A často je až frustrující přesvědčovat ty "normální" rodiny, že je naše škola vlastně "zatraceně dobrá", protože máme učitelky, učitele a asistentky s úžasnou praxí, ve škole je klid a děti se u nás cítí dobře. A každým rokem zase znovu vidět, že z těch našich čtyřiceti nebo padesáti spádových dětí jich k zápisu opět dorazilo nejvýš 15… Přes veškerou naší snahu a úsilí…

Jak moc náročné pro vás osobně je vést takovou školu?
No, asi se nenudím. Ale můžu říct, že mě vést tuto školu baví. Snažím se pracovat na sobě, mít pro sebe nějakou představu o tom, kudy bychom mohli jít, abychom byli "zatraceně dobří", snažím se pečovat o všechny své kolegyně a kolegy, aby i je práce bavila a dávala jim smysl, snažím se opečovávat i vztahy s dětmi a rodiči. Jestli se mi to daří, to je pak otázka na naše zaměstnance, rodiče i děti - žáky.

Co by podle Vás měli dělat zastupitelé/politici pro to, aby takových škol bylo co nejméně. A je to podle vás reálné?
No, ve čtvrtek jsem se spolu s dalšími zúčastnila debaty s krnovským panem ředitelem Handlířem a paní Říhovou, vedoucí oddělení školství a zdravotnictví v Krnově. Jejich dobrá praxe, trvající již 13let ukazuje, že i situaci v Kutné Hoře bude možné řešit. Bude zapotřebí široký konsenzus, komunikace mezi všemi aktéry kutnohorského základního školství. Čtvrteční debata - která předcházela promítání dílu Ochránce o segregaci a které se zúčastnil pan místostarosta Šnajdr, paní Vepřková za Školskou komisi, pan ředitel Treml za opozici, zástupkyně vedení všech čtyř kutnohorských základních škol i zástupkyně Eduzměny - nám dává naději, že zlepšení bude možné. A naše škola nejen tu naději velmi potřebuje.

Sledujete seriál Ochránce? Jak jej vnímáte?
Ano, seriál sleduji a vnímám ho jako příležitost pro otevření celospolečenské diskuze o školství, tématu, které se týká každého z nás..