„Tábor si staví vždy ten první den sami,“ prozradil vedoucí Michal Horeš s tím, že první noc strávili všichni pod společnou plachtou. Společně se také starají o stravování. „Vaříme ve dvojicích,“ přiblížil Tomáš Kůta, který je ve skautské organizaci už sedm let. Pod dohledem tak děti zvládly třeba plněné bramborové knedlíky, či květákovou polévku. „Když přijeli na návštěvu rodiče, tak měl pro ně každý upečené kuře po indiánském způsobu,“ poznamenal Michal Horeš.

Tábor je laděný ve vojenském duchu se zaměřením na činnost armády v sedmdesátých a osmdesátých letech. Naučí se tu třeba zacházet s mapou, či orientaci v terénu. „Hlavním cílem je, aby se naučili spolupracovat,“ podotkl vedoucí. Tábor je i vyvrcholením celoroční hry, ve které získávali kredity, za které si pak koupí různé vybavení. Pak sestavují taktiku vůči druhé, ilegální skupině. „Když mají tu dovednost, tak mohou něco vykonávat. Například, když přijdou k úkolu, kde je potřeba dalekohled, tak ho může splnit ten, kdo si ten dalekohled za kredity obstaral,“ vysvětlil Michal Horeš. Mají rozdělené pozice, například zdravotník nebo pyrotechnik. Postupně si zvyšují díky kreditům i hodnosti. „Podle hodnosti si pak budou moci na konci vybrat i z cen,“ upřesnil Vít Olišar.

Při jednom z úkolů byly děti v terénu v okolí tábora. Vzájemně se slyšely, ale nesměly se vidět. Používaly morseovku, kterou se tak zároveň zábavnou formou naučily.

Junáci si spravili lodě a vyrazili i na nedaleký rybník. Vyzkoušeli střelbu ze vzduchovky, lakros, fotbal, baseball. Kromě služeb v kuchyni nechyběly ani noční služby při hlídání tábora. Dnes se děti vrací domů, ale na příští rok už plánují indiánský tábor.