S Deníkem hovořili o tom, jestli se při rodinných setkáních přou o politiku, co je na politice vlastně láká a jak jejich nové role zvládá zbytek rodiny.

Jak se ve svých nových rolích zhruba po půl roce cítíte? 
BP: Pro mě samozřejmě nastala veliká změna. Musím ale říci, že role senátora je lepší, než jsem původně očekával. Prostředí Senátu je fajn, navíc tam opravdu funguji jako přímo zvolený zástupce lidí, což je něco jiného než u poslanců v dolní komoře. Časově je to ale náročné, hlavně i pro moji ženu, která teď víc ordinuje.
LS: Já jsem deset let působil na různých pozicích na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, což vyžadovalo neustálou komunikaci s politickou reprezentací. Politické prostředí jsem tedy docela dobře znal. Vstoupit do komunální politiky pro mě osobně znamenalo vystoupení z komfortní zóny spojené s tím, že člověk žije na malém městě. Je tudíž v úzkém kontaktu s lidmi, na které mají dopady konkrétní rozhodnutí. Na druhou stranu díky své bývalé profesi vnímám lépe postoje řady úředníků, rozumím jim.

Starosta a senátor, synovec a strýc. Jak dopředu jste věděli o svých kandidaturách a podporovali jste se navzájem? 
BP: O Lukášovi jsme samozřejmě věděli, protože se scházíme a máme se rádi. Vedeme politické diskuse, vždycky jsme je vedli. Bez toho se podle mě ani politika dělat nedá. Když jsem se pak dozvěděl, že bude starostou, měl jsem opravdu radost. Protože jsem byl v kutnohorské komunální politice dlouho a vím, že potřebuje opravdovou změnu. Nový drive, nové zkušenosti.
LS: Ač já reprezentuji jinou stranu, tak jsme si názorově velmi blízcí. Když probíhalo druhé kolo senátorských voleb, tak jsme s rodinou fandili na chatě u televize, i s mými malými dětmi. Bylo to takové Nagano. Mám z toho radost hlavně proto, že Bohouš šel do Senátu s jasně definovaným tématem a životní zkušeností.

Je u vás politika nějaká rodinná tradice nebo jste dvě vzácné výjimky uprostřed? 
BP: Můj tatínek bývával kdysi také v zastupitelstvu. Byl nesmírně precizní, vždycky jsem ho obdivoval, jak se na jednotlivá jednání připravoval. Já jsem od konce osmdesátých let členem KDU-ČSL. Několik dlouhých let jsem byl kutnohorským zastupitelem, jedno volební období i radním. Angažovat v rámci města jsem se rozhodl hlavně proto, že jsem chtěl, aby moje děti viděly, že když se člověk snaží, tak může něco změnit. Že je to v jeho silách.

Měl jste strach, že budete muset omezit svoji lékařskou praxi? 
BP: Určitě měl. Dlouho jsem ale zjišťoval, jestli můžu vykonávat funkci senátora a zároveň dál pracovat jako lékař. V Senátu je asi patnáct lékařů, které jsem kontaktoval a probíral to s nimi. Říkali mi, že to jde. Ona by totiž senátorská funkce jinak byla pro lékaře těžko vykonavatelná. Kdyby totiž svou praxi na šest let přerušili, museli by znovu absolvovat kolečko různých atestací. Pro mě to ale mělo i jiný důvod. Mě lékařské povolání tak nesmírně baví a naplňuje, že bych se ho kvůli „senátorování“ nebyl ochoten vzdát. Pokud by to nebylo možné skloubit, tak bych nekandidoval.

Co na vaše nové role říkají manželky? 
BP: Já jsem kandidoval jedině se souhlasem mojí ženy. Vzal jsem si čtrnáct dnů na rozmyšlenou, zda kandidovat či ne. Když jsme se rozhodli, že do toho půjdu, tak mě manželka samozřejmě podporuje. 
LS: Práce, kterou jsem měl předtím, byla také hodně časově náročná. Velká změna byla právě v té ztrátě soukromí na malém městě. Z toho moje žena na začátku nadšená vůbec nebyla a po mém zvolení to pro nás nebylo právě lehké období. Ale zvládli jsme to. Je to hodně o tom, jak si člověk život uspořádá. Nutí ho to být efektivnější. Pro mě je zásadní, abych si našel dostatek času na rodinu, na děti i na manželku. Řadu programů například absolvuji i se svými dětmi. Podporu rodiny mám velkou.

Co by podle vás v současné době nejvíc Kutná Hora potřebovala? 
BP: Aby lidé přes to, co se děje, neztráceli optimismus. To platí nejen pro Kutnou Horu samozřejmě. Myslím si, že ta cesta bude do budoucna dobrá. Současné náročné období je třeba překonat. V Kutné Hoře chci také pomoci prosadit lepší stravování ve školních jídelnách. Jsem ve vedení České obezitologické společnosti. Data obezity jsou šílená. Byl to také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl kandidovat. Dělal jsem od devadesátých let dlouhodobou studii u českých dětí. Obezita neustále stoupala, pak to na chvíli vypadalo, že se nárůst zastavil. Nyní je ale díky covidu ohromný. Přednášel jsem na to téma po celé republice, obepisoval ministerstva zdravotnictví a školství. Bez odezvy. Tehdy mě z mé pozice nikdo neposlouchal, teď doufám, že bude. A že má kandidatura tak bude mít efekt. 
LS: Přivítal bych více dobré nálady. Chybí mi tu také jasná představa, záměr, v jakém městě vlastně chceme žít. Kutná Hora doplatila na to, že se za ty roky potácí někde mezi turistickým městem. Ale nikde už se nemluví o tom, jak se tady skutečně žije přímo Kutnohořanům. Jestli je kvalita života odpovídající. Byl bych rád, kdyby Kutná Hora byla v první řadě rezidenční město, které je atraktivní pro své obyvatele. Zkrátka taková dobrá adresa, kde turismus je spíše benefitem pro místní a pomáhá jim například v jejich podnikání. K tomu ale samozřejmě patří dobře pečovat nejen o památky ve městě, ale také městské budovy.

close Lukáš Seifert, Bohuslav Procházka. info Zdroj: Deník/Michal Bílek zoom_in Lukáš Seifert (vlevo), Bohuslav Procházka. Bohuslav Procházka (62 let) - Narodil se v Kutné Hoře. Působí jako pediatr a dětský kardiolog, od října 2022 i jako senátor za obvod č. 40 – Kutná Hora. V komunální politice působil jako zastupitel města Kutná Hora v letech 1998 až 2006 a znovu pak do roku 2014 do roku 2022. Je členem KDU-ČSL. Vystudoval Fakultu dětského lékařství Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1986 se oženil, se svou ženou Marcelou Procházkovou provozuje ordinaci v Kutné Hoře. Má dceru Barboru a syna Bohuslava. 

Lukáš Seifert (35 let) - Narodil se v Kutné Hoře. V říjnu 2022 byl zvolen starostou Kutné Hory. Vystudoval Fakultu sociálních studií na Masarykově univerzitě Brno. Od roku 2012 působil Na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, kam nastoupil v souvislosti s přípravou Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Je ženatý a má dvě děti.