S Růženou Málkovou odešel velký kus historie Čáslavi, byla totiž poslední její občankou, která se narodila ještě v době Rakouska-Uherska před vznikem Československé republiky.

Růžena Málková velmi ráda vzpomínala na svoje dětství a mládí, které prožívala jako „vrstevnice“ naší tehdy nově zrozené republiky. Ctila hodnoty a myšlenky našeho prvního prezidenta Masaryka: žít v pravdě a ohledu vůči ostatním. Stejné hodnoty vyznával také její manžel, aktivní sportovec a stejně jako ona učitel.

Jako svou životní cestu si vybrala kantorskou profesi, ve které nalezla smysl a cíl. Děti i jejich vzdělávání vždy milovala a snažila se jim dát vše, co jen bylo možné. Také proto na ni dodnes vzpomínají mnozí její žáci. 

Mimo vzpomínek na krásné a milé okamžiky si Růžena Málková nesla v paměti bohužel také chvíle plné beznaděje a neštěstí. Prožila druhou světovou válku, dobu beznaděje a útisku celého našeho státu. „Viděla jsem tam bohužel, jak Němci zastřelili osmnáct partyzánů - bylo to opravdu hrozné,“ ohlédla se v jednom z rozhovorů také za krutou skutečností druhé světové války, kterou prožila ve Velkých Popovicích. 

Ani život po válce nebyl jednoduchý, a to právě kvůli sokolským zásadám, podle nichž manželé Málkovi žili. Osud je později zavál do Žehušic a potom také do Čáslavi, kde paní Málková prožila více než padesát let. Poslední roky žila ve Žlebech poblíž svých dcer, ale občankou Čáslavi zůstala i nadále, stejně jako členkou Sokola.  

Vzpomínky Růženy Málkové na jednotlivá období jejího života nebyly zidealizované. Přesto se dokázala přenést přes příkoří a útrapy, které jí život připravil. Každou horší nebo špatnou vzpomínku uměla vzápětí zastínit vyprávěním o chvílích, na které by byla škoda zapomenout. A to je zřejmě jeden z momentů, který Růženě Málkové umožnil prožít tak dlouhý a většinou i krásný život v kruhu svojí milované velké rodiny, na kterou tak často a s velkou láskou ve svém vyprávění vzpomínala.

Rodina děkuje za hojnou účast na posledním rozloučení sRůženonu Málkovou, které se uskutečnilo v pátek 29. listopadu v obřadní síni na čáslavském hřbitově. Mimo dalších desítek lidí se ho zúčastnil také starosta Čáslavi Vlastislav Málek, žehušičtí i čáslavští sokolové, sousedé a známí Růženy Málkové, stejně jako i její bývalí žáci a kolegové ze škol, v nichž působila, včetně zásutpců žehušické základní školy Ivety Zemanové a Jana Kramáře.

Zdeňka Nezbedová