Čáslavský národní výbor před 19 lety do posudku k přihlášce na střední školu napsal, že muž neustále podává "návrhy a stížnosti", a proto jej ke studiu při zaměstnání nedoporučil. Stěžovatel pak skutečně nebyl přijat. Muž chtěl, aby Městský úřad v Čáslavi jako právní nástupce národního výboru zveřejnil omluvu na úřední desce a zaplatil 200 tisíc korun jako odškodné. Domnívá se, že kdyby se na střední průmyslovou školu stavební dostal, mohl později vystudovat i vysokou školu a získat lépe placené zaměstnání.
Tehdejší školský zákon a příslušné vyhlášky dávaly národním výborům pravomoc vyjadřovat se k podaným přihláškám ke studiu. V případě muže z Čáslavi úředníci do negativního posudku napsali, že "neustále podává návrhy a stížnosti na různé instituce a v případě, že mu není vyhověno, stěžuje si na tyto instituce u nadřízených orgánů, eventuálně podává žaloby k soudu".
Nymburský soud při projednávání případu v roce 2004 dospěl k závěru, že posudek nijak nesnížil důstojnost muže a nezasáhl do jeho osobnostních práv. Jednak proto, že nebyl nepravdivý, a jednak proto, že nebyl jediným podkladem pro konečné rozhodnutí o nepřijetí ke studiu. Už prokuratura v 80. letech zjistila, že druhým důvodem byla mužova nulová zkušenost se stavebnictvím.
Soudy muži nepřiznaly ani nárok na finanční odškodné. "Ani případné přijetí ke studiu na střední škole neznamená, že by dotyčné vzdělání získal a školu úspěšně dokončil. Dovozovat za této situace odpovědnost žalovaného i za nedosažené vysokoškolské vzdělání je proto absurdní," rozhodl soud v Nymburce, jehož verdikt Nejvyšší soud ponechal nezměněn.
