Seděla jsem v Malešově na nádraží, a aby čas líp utíkal, dala jsem se do řeči s vedle sedící paní. Obě jsme se shodly v tom, jak je krásné zelené loubí, které zdobí nádražní budovu, dává stín a ve dnech horka ochlazuje vzduch. Rozebíraly jsme, jak asi dlouho rostlo do současné podoby atd.

Jaké bylo moje překvapení asi za měsíc při mé další cestě do Malešova. Jako by mě něco negativního udeřilo na první pohled. Nádražní budova byla holá, rostliny, o kterých jsem výše psala, byly uřezány nad samými kořeny…  Nádraží bylo najednou ošklivé, takové šedivé a zašlé.

Přemýšlela jsem, kdo tohle asi nařídil. To, co bylo krásné, mu překáželo, to nechal zničit, ale ošuntělých laviček, které přímo volají po nátěru, si nevšiml, právě tak chybějící kostky v dlažbě na zemi, kde si někdo může zvrtnout nohu, nebo odpadkových košů, které volají po tom, aby šly do odpadků celé. Zůstává nad tím rozum stát.

My, Češi ostatně velmi rádi kácíme, řežeme (někdy možná ku prospěchu), ale jindy zbytečně, a nepřemýšlíme nad tím, jak stromy a další rostliny dlouho rostou, a že bychom je měli spíše pěstovat a chránit. Zvláště v této době, kdy jsou nadměrná sucha, a kdy spousta zeleně zahyne nedostatkem vláhy sama.

Byla bych docela ráda a nemyslím si to jen já, aby ten někdo, kdo ořezání zeleného loubí nařídil, byl pohnán k zodpovědnosti. Vím, že to už na dané věci nic nezmění, budeme čekat roky, než rostliny opět vzrostou, ale snad se tím zamezí alespoň tomu, že se to nestane ještě někde jinde. A to bych byla moc ráda.

Věra Stehlíková, Kutná Hora