Kliknutím zvětšíteA ti mají jiný náhled na svět než jejich otcové či dědové. A s ním také přichází nový fenomén chatových oblastí - někdy i trvalé bydlení.
BYDLÍME NA CHATĚ
Zkušenosti s tím mají například v Poříčí nad Sázavou na Benešovsku. Chat na území obce je tam dokonce více než samotných rodinných domů. Celkem 540. „Jsou rozprostřeny v šesti chatových osadách. Největší z nich jsou Drábovka, Vrabčí Brod, Svárov a Potočiny," popsal starosta Poříčí Jan Kratzer.
Poříčí nad Sázavou patří se zhruba 1200 obyvateli k větším obcím a rozrůstat se může do tří rozvojových lokalit. Kromě nich se obec zvětšuje také právě díky chatám. Ne novým objektům, ale ve starých chatách nově trvale přihlášeným obyvatelům. Obec se tak rozrůstá právě díky tomu, že trvalé bydliště mohou mít lidé už také v klasických rekreačních chatách.
OD JARA DO PODZIMU
Na Kutnohorsku se chatové kolonie nejhojněji objevují v blízkosti řeky Sázavy, například v obci Ledečko nebo v Ratajích nad Sázavou. Tady mají dokonce hned tři chatové kolonie, dvě z nich se nacházejí v katastru Ratají, jedna v katastru obce Malovidy. „V devadesáti devíti procentech případů není na chatách nikdo trvale hlášen," uvedl starosta městyse Rataje nad Sázavou Luboš Kubát. K trvalému pobytu jsou zde lidé přihlášeni jen ve výjimečných případech. Ti, co jsou v důchodovém věku zde zpravidla tráví čas od jara do podzimu. Chataři musejí platit také různé poplatky za psa, odpad, jsou ale upraveny ve zvláštním režimu, například za komunální odpad platí nikoliv za osobu, ale za celý rekreační objekt.
SPOJENÉ OSADY
V Doubravčicích na Kolínsku mají 270 objektů s číslem evidenčním. Část tvoří budovy v obci, využívané jako chalupy, většina objektů jsou však chaty. Chatová oblast je rozložená na jihovýchod a jih od obce, u lesnatého údolí říčky Šembery.
Na jihu je katastr obce, a tím i chatové osady ohraničen korytem Lázného potoka. Proti proudu Šembery, nedaleko soutoku s Lázným potokem, pak začíná chatová osada v SOÚK (Spojené osady údolí kozojedského) přináležející již k sousední obci Kozojedy.
ZAČALI TO TRAMPOVÉ
Počátky chatové osady spadají do 20. let minulého století. Tehdy začali objevovat trampové klid a krásu přírody v údolí Lázného potoka a Šembery. Z Prahy jich vyrážely celé skupinky, vlakem buď do Říčan nebo do Českého Brodu, a pak pokračovaly většinou pěšky přes vesnice až do údolí. Nejprve se spávalo pod širákem, pod provizorním přístřeškem, později i pod stanem. První dřevěné chatky se zde objevují kolem roku 1929. Oblíbeným místem pro první trampy byl skalní převis u Šembery, nazývaný jeskyně Sing Sing. Na počátku 30. let objevili kouzlo údolí také trampové z Kolína, pro které bylo cílem mnoha výletů.
V Kronice spojených osad údolí kozojedského je zaznamenáno, že první trampové (z Prahy) objevili údolí v roce 1925 a usadili se na třetím přítoku k Šembeře od Štíhlic. Postavili chatu poblíž kostela sv. Martina a chata to byla společná, všem otevřená. V té době již údolí pod hradem Šemberkem bylo cílem trampů především z českobrodské strany.
Chata v lůně Posázaví se dědí z generace na generaci
Miroslav Komárek jezdí na chatu poblíž Poříčka už čtyřicet let. Nejdřív jako dítě za dědečkem, který ji stavěl, pak s rodiči, potom se svou láskou a dnes už s celou rodinou. „Bývala to kdysi jen taková dřevěná boudička, ale příjemná, skoro jako z pohádky, obklopená nádhernou posázavskou přírodou s tisícem možností, jak se jako dítě vydovádět na čerstvém vzduchu," vzpomíná na své dětské zážitky.
„Rodiče pak přikoupili kousek pozemku, udělali zahrádku, pergolu atd. My jsme pak s manželkou chatku zmodernizovali, přistavěli venkovní krb, dělala se nová střecha, okna, voda atd. Někdo by řekl, že chata dnes vypadá jinak než v dobách mého dětství, ale není to tak úplně pravda. Pro mě to vždycky bude ta stará chaloupka z pohádky a myslím, že původní ráz jsme skutečně i zachovali," popsal Miroslav Komárek.
Ten dnes už plánuje, že jednou předá chatu svým dětem jako ji on dostal od rodičů a časem tam bude pobývat s vnoučaty podobně jako kdysi on se svým dědečkem, na kterého velmi rád a s láskou vzpomíná. „A zase budeme chodit na houby, děti budou zlobit a utíkat do lesa jako kdysi já, který si už ovšem bude v klídku sušit křemenáče, dělat dřevo na zimu a vzpomínat na mládí," směje se Miroslav Komárek.
17
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
