Jedním z vojáků, který v Čáslavi piloval své dovednosti, je poručík Marek P. Jako velitel radiolokátoru vyhledává a identifikuje nepřátelská letadla a vojákům v odpalovacím zařízení vydává pokyn k jejich sestřelení.

„Řídící a naváděcí radiolokátor SURN CZ je poměrně složitá technika. Není lehké obsluhovat radar, vyhledávat cíle a přidělovat je na podřízené jednotky. Techniku mám ale rád a služba u ní mě baví a naplňuje,“ řekl o své práci Marek.

U 251. protiletadlového raketového oddílu, jenž je vyzbrojen systémem 2K12 KUB, slouží dva a půl roku. Předtím působil na praporu podpory, kde jako specialista obsluhoval místo řízení palby. Při výcviku v Čáslavi se Marek cítil jako ryba ve vodě. Vždyť sám na letišti vyrostl.

„Otec pracoval na letišti v Plané u Českých Budějovic, vztah k letadlům jsem tak měl odmala. Rád sportuji. Kromě toho téměř všichni moji kolegové z vysoké školy byli vojáci nebo policisté,“ prozradil dvaatřicetiletý absolvent Jihočeské univerzity, proč se stal vojákem z povolání.

Zájem o techniku a sport přivedl do armády i poručíka Jana F. Jako velitel radiolokátoru slouží u strakonické jednotky necelý rok. Lidé, kteří se nepohybují v armádním prostředí, mohou mít problém představit si, co obnáší služba velitele radiolokátoru. Jan ji vtipně přirovnal ke scéně z filmu Žhavé výstřely.

„Operátor sleduje na radaru cíle. Kýchne a vzápětí je na radaru více cílů. Něco podobného dělám já. Jen s tím rozdílem, že nesedím na letadlové lodi, ale v takové malé kabině,“ vysvětlil s humorem, jak by civilistům přiblížil svou práci, a dodal: „Pochopila to i moje babička.