Moji představu o tom, že přijde na letiště, „osedlá“ si svůj letoun a hurá do vzduchu, ale velmi rychle rozbil. I létání je věda, která má svá přísná bezpečnostní pravidla, která nelze obejít. Nikdy. A začíná to snídaní. Ani tu si piloti, kteří jdou ten den do vzduchu, sami vybrat nesmějí.

Důvodem není vojenský dril, ale bezpečnost. „Standardně začínáme v sedm hodin ráno. Pilot musí odebrat stravu a nasnídat se. To je dáno v předpisu. Na snídani zkrátka musíme, to se hlídá. Navíc je to hlídaná strava, předem sestavená. Nemůžu mít třeba luštěniny, když jdu létat,“ začal své vyprávění Aleš Seidl a na moji otázku, jak to, odpovídá jednoduše.

„Kvůli nadýmání. Kabina u vojenského letadla není přetlakovaná jako u civilního, to znamená, že dejme tomu je v kabině reálná výška čtyř kilometrů a všechny plyny se v těle roztahují a pilot by mohl mít problémy. Nebylo by to poprvé, kdy by se třeba kvůli tomu stala i nějaká nehoda,“ vysvětlil pilot. Snídaně je ale jen jedna z mnoha kontrol, kterou ten den absolvuje.

A co následuje po snídani? „Jdu na letku, a pokud jsem ten den řadovým pilotem, jdu na briefing, takzvaný předletový. Pokud nejsem, tak mám na starosti organizaci létání. V tom případě musím udělat tabulku a jednotlivé lety naplánovat. Na předletovém briefingu získá pilot informace od všech složek na letišti, protože tady nejsme jen my, ale také technici, kteří informují o stavu letadla, letišťáři, kteří informují o stavu dráhy, meteorologové dávají zprávu o počasí. To je základní příprava na let. Pak se pilot podívá do tabulky, kdy letí, a začne jeho příprava na let,“ popsal Aleš Seidl.

Ani příprava na let není jen běžnou rutinou, může trvat i několik hodin. „Záleží na tom, jak je daný let komplikovaný. Pokud je to standardní let tady do místních prostor, dejme tomu akrobacie nebo 'jednoduchý' boj jeden na jednoho, tak příprava zabere přibližně hodinu. Pokud je to složitější let, komplexní, ve spolupráci s leteckými návodčími, nebo vzdušný boj dva na dva, může příprava zabrat klidně i tři hodiny před letem,“ vysvětlil pilot s tím, že doba strávená ve vzduchu je různá.

„Obvykle míváme hodinové lety. Někdy je to hodinu a půl. Po přistání musí pilot vyplnit povinnou dokumentaci. Potom přichází na řadu další briefing, kde se rozebírá celý let. Ať už v rámci záznamového zařízení, které je v letadle, nebo komunikace. Věnuje se ale i znázornění 3D prostoru, ve kterém je vidět, jak letadlo, které pilotoval, manévrovalo.“

V den naší návštěvy šli piloti do vzduchu trénovat boj jeden na dva. Vidět jen několik málo metrů před sebou na ploše tři letouny L-159 ALCA s túrujícími motory, byl neskutečný zážitek, ze kterého šel až mráz po zádech. Aleš Seidl byl ale klidný. „Adrenalin už před startem necítím, snažím se spíše soustředit na let a důležité úkony.“

Každé povolání s sebou nese něco, co člověka určitým způsobem ovlivňuje po zdravotní stránce. Horníci mají zaprášené plíce, ajťáci mají problémy s očima. Ani pilotům se zdravotní komplikace spojené s výkonem povolání nevyhýbají.

„U nás je to páteř, hlavně plotýnky. Ty jsou dost namáhané. Je dobré si proto zpevnit střed těla, takzvaný core, což je stabilizační soustava těla. Pak jsou svaly schopné udržet páteř ve stavu, ve kterém má být. Pak také stárne rychleji centrální nervová soustava kvůli enormní zátěži, kterou pilot má,“ řekl Aleš Seidl. I přesto by své povolání neměnil, je pro něj splněným snem.