Na jaře roku 2003 se kutnohorský lékař Michal Moučka procházel pískovcovým lomem nedaleko Mezholez a hledal zkameněliny bezobratlých mořských živočichů. Jenže po chvíli ho upoutalo něco jiného - kus kosti trčící z horniny. Když ji později odnesl na pražskou Přírodovědeckou fakultu, senzace byla na světě. „Na první pohled bylo jasné, že pokud platí druhohorní stáří nálezu, pak byla nepochybně objevena první kost českého dinosaura,“ popsal na svém blogu publicista, pedagog a popularizátor paleontologie Vladimír Socha.

close Starý pískovcový lom nedaleko Mezholez, kde se našla kost dinosaura. info Zdroj: Deník/Jana Adamová zoom_in Starý pískovcový lom nedaleko Mezholez, kde se našla kost dinosaura.

Na řadu pak přišel výzkum, který ukázal, že 40 centimetrů dlouhá stehenní kost patřila sice dospělému, přesto malému, sotva čtyři metry dlouhému dinosaurovi. Ten žil nedaleko Kutné Hory zhruba před 95 miliony let, tedy ještě o 30 milionů dříve než populární Tyranosaurus Rex.

Seznamte se, Burianosaurus augustai

Dalších 14 let pak trvalo, než dostal dinosaurus od Mezholez svoje oficiální jméno. Stalo se tak v září 2017, kdy ho jako dosud neznámý živočišný druh ornitopoda s nohama podobnýma ptačím popsal tým vědců v čele s paleontologem Danielem Madziou. Pojmenovali ho Burianosaurus augustai, po výtvarníkovi Zdeňku Burianovi a paleontologovi Josefu Augustovi. Právě Burian se po celém světě proslavil svými věrnými a realistickými obrazy dinosaurů.

Není jisté, kde přesně Burianosaurus žil, zřejmě obýval menší soustavu ostrovů, které se nacházely severně od místa nálezu, dnes blízko Kolína, Kutné Hory a Čáslavi. Mohl však žít také na jižně položeném, mnohem větším území tzv. Rýnsko-českého ostrova. Paleontologové ho našli v sedimentech vzniklých nejspíš za silné bouřky, s efekty podobnými tsunami. Tělo dinosaura pak muselo být nějakou dobu unášeno mořem, protože na kosti jsou známky zubů žraloků. Burianosauři byli nepochybně býložravci a jejich potravou mohly být keřovité jehličnany a jinany.

Pojmenovávání druhů je ale podle Daniela Madzii jen pomyslnou třešničkou na dortu. „Bez pana Moučky, Burianosaurova objevitele nebo týmu profesora Fejfara, který publikoval původní popis dinosaurovy kosti, by ten příběh nebyl ani zdaleka kompletní,“ sdělil Deníku paleontolog s tím, že ačkoli tehdy udělali kompletní revizi materiálu, pořád je to jen část skládačky. A k ní se možná ještě v budoucnu přidají další dílky.

Okna do pravěku i dětská knížka

Co vlastně před 20 lety Michal Moučka našel a jak asi Burianosaurus augustai podle vědců vypadal je možné vidět na vlastní oči v Národním muzeu v Praze. Přesně tam se dnes totiž unikátní fosilie nachází.

| Video: Youtube

Instalace Burianosaura v Národním muzeu.

Od roku 2021 je součástí expozice Česká okna do pravěku, která ve čtyřech výstavních sálech představuje milníky v poznání historie života na Zemi od prvohor po čtvrtohory. „Kost Burianosaura augustai je bezesporu unikátním exponátem,“ konstatovala Kristina Kvapilová z oddělení vnějších vztahů Národního muzea, kde je model kutnohorského dinosaura zachycen v boji se žraloky. Z odborných publikací a muzea si Burianosaurus našel cestu i do dětských knihoven.

close Lucie Rybová, autorka knihy Záhada jednoho dinosaura. info Zdroj: Veronika Kostíková zoom_in Lucie Rybová, autorka knihy Záhada jednoho dinosaura.

V roce 2022 o něm novinářka Lucie Rybová napsala knížku „Záhada jednoho dinosaura“. V ní se děti kapitolu za kapitolou dozvídají o záhadách druhohor a snaží se zjistit, kdo je ten záhadný dinosaurus, který se objevuje Emě, hlavní hrdince knihy.

Daniel Madzia: Dinosaury jsem posedlý už od školky

Je to už 20 let, co byla kost tohoto dinosaura objevena. Jestli se nepletu, Vám bylo v té době 14 let? Zajímali Vás už v té době pravěcí tvorové? Registroval jste nález, nebo Vaše doba přišla až v roce 2017, kdy jste ho pojmenoval a popsal? 
Já jsem dinosaury posedlý už od školky, takže objev z roku 2003 jsem samozřejmě zaregistroval. Byla to v té době ohromná událost a bylo úžasné sledovat, jak obrovským způsobem tenhle objev zaujal širokou veřejnost. Dnes už máme z České republiky prokazatelné nálezy dinosaurů dva (druhým je masožravý dinosaurus z Brna). Kromě toho máme v našich druhohorách i četné mořské plazy nebo třeba zajímavého ptakoještěra. Burianosaurus ale pořád hraje první housle.

A co Váš syn? Už jste mu vyprávěl o Burianosaurovi a četl mu knížku? 
O Burianosaurovi jsme si povídali mnohokrát, ale přiznám se, že knížku paní Rybové jsme spolu zatím nečetli. Syn teď žije ve světě Ninjago, takže u nás doma momentálně vládnou nindžové a hadí lidé.

close Daniel Madzia, paleontolog. info Zdroj: se svolením Daniela Madzii zoom_in Daniel Madzia, paleontolog.

Říkáte, že jste byl dinosaury posedlý od školky, jak se to projevovalo? Třeba můj syn, mimo jiné, oblékal na nohy chňapky na vaření a hrál si na T-Rexe. 
To já si spíš hrál s figurkami dinosaurů a vyhledával různé knížky, kde bych si o nich mohl číst. To byl počátek devadesátých let, takže moc toho v té době na trhu nebylo. Spoustu času jsem taky trávil „kopáním“ na zahradě – tehdy jsem samozřejmě netušil, že v půdě kolem domu žádného dinosaura nenajdu.

Děti obecně dinosauři baví, ale časem je to přejde a přijde něco jiného, obzvlášť v pubertě. U Vás to ale bylo jinak, dnes je to i Vaše povolání. Čemu to připisujete, že Vás ta vášeň pro vyhynulé tvory neopustila? 
Ono ale trochu záleží na tom, co děti na dinosaurech vlastně baví. Já byl spíš takové to dítě, které si pořád chtělo číst a dozvídat se nové informace. Zajímalo mě, jak dinosauři žili, jak se vyvíjeli, jak se chovali, jak vypadali. Taky mě bavilo poslouchat, jak vypadá paleontologický výzkum. Ty všudypřítomné diskuze, jak by to dopadlo, kdyby tyranosaurus bojoval se spinosaurem, mě nikdy moc nebraly. Myslím, že děti to většinou táhne právě k těm dlouhým zubům, velkým drápům, obrovským rozměrům a nějakému tomu válčení. Když už z téhle fascinace trochu vyrostou, přirozeně si hledají jiné zájmy.

Ještě se teď vrátím k Burianosaurovi. Jaký je to pocit, dát dinosaurovi jméno a být s ním vlastně už navždycky svázaný? Protože tohle už Vám nikdo neodpáře. Dokud se o něm bude mluvit, vždy budete Vy ten, kdo mu dal jméno a kdo ho s kolegy v roce 2017 popsal. 
Je to samozřejmě skvělý pocit, ale pojmenovávání druhů je jen pomyslnou třešničkou na dortu. Bez pana Moučky, Burianosaurova objevitele, nebo týmu profesora Fejfara, který publikoval původní popis dinosaurovy kosti, by ten příběh nebyl ani zdaleka kompletní. To, co jsme udělali my v roce 2017, byla sice kompletní revize toho materiálu, ale pořád je to jen část skládačky, ke které ještě v budoucnu možná přidáme další dílky.

Co myslíte, najde se zase za pár let najde nějaká kost či zub dinosaura? 
Pokud jde o nálezy dinosaurů z území České republiky, tak osobně nevidím důvod, proč by se dříve nebo později nemohlo něco nového najít.

A ještě mi prozraďte na čem pracujete momentálně? 
V současnosti jsem vedoucím výzkumného grantu věnovaného evropským ptakopánvým dinosaurům. S kolegy studujeme především jejich evoluční vztahy a migrace. Kromě toho se zabývám mořskými plazy – zejména plesiosaury. Jejich výzkum v současnosti prochází hotovou revolucí!