To vše vyplývá z unikátního průzkumu, ve kterém odborníci z Eduzměny zjišťovali potřeby žáků na třiadvaceti základních a středních školách na Kutnohorsku. Zaměřovali se hlavně na čtvrťáky a osmáky a na žáky 3. ročníků středních škol a jim odpovídajících tříd na víceletých gymnáziích.

Co děti odpovídaly na otázku, co ve škole skutečně potřebují? Tady jsou jejich odpovědi:
1. Škola je jako knihovna plná informací. Někdy je až dost přeplněná.
2. Přál bych si, abychom měli více času to všechno pochopit. A taky procvičit.
3. Přála bych si, abychom si s učiteli více povídali.
4. Mám ráda učitele, se kterými můžeme diskutovat o řešení.
5. Lépe se mi učí, když učitel v klidu řekne, na co se zaměřit, a neposmívá se, není naštvaný, že to nevíte, protože už to máte vědět.
6. Nejvíce záleží na přístupu učitele. Když téma podá zajímavě, zajímám se i o to, co mě jinak moc nebaví.
7. Chtěla bych, aby naše třída trávila více času společně.
8. Máme se učit, ale nikdy nám nikdo neřekl jak.
9. Přála bych si více pomůcek, spoustu experimentů a víc se učit venku.

„Děti byly rády, že mohou vyjádřit svůj názor a že za něj nejsou kritizovány. Pozitivně hodnotily i to, že se o svých spolužácích dozvídaly informace, které nevěděly a rozšířily si tak pohled na celou svou třídu a kolektiv,“ popsala analytička Eduzměny Lucie Soukeníková.

Průzkum potvrdil, že významným faktorem, který ovlivňuje kvalitu učení, je stres. Pokud se děti učitelů bojí, jsou nervózní a samy cítí, že nejsou schopny se soustředit na učení. „Děti poukazovaly na to, že když píšou test, kterého se bojí, až v poslední hodině, nejsou schopné se adekvátně soustředit v hodinách, které mu předcházejí,“ přiblížila Soukeníková.

V průzkumu se také potvrdilo, že pokud žáci nemají pocit, že to, co se učí, má smysl, ztrácejí motivaci. To se často stává s přechodem z prvního na druhý stupeň. Pedagogům na prvním stupni se totiž více daří vysvětlit užitečnost učiva: například, že se děti učí počítat proto, aby si dokázaly nakoupit a neošidili je v samoobsluze.

Ztrátu motivace s přechodem z prvního na druhý stupeň v průzkumu zmiňovali i učitelé. Ne všichni si ale tento jev propojují se skutečností, že dětem učivo nepřipadá smysluplné. „Samy děti si uvědomovaly, že jsou předměty, jejichž učivo jim není blízké. Ve chvíli, kdy je ale učitel dokáže nadchnout, vnímají jako užitečné a zajímavé i tyto předměty,“ řekla analytička a zdůraznila, že se ukázalo, jak velmi záleží na tom, jestli je učitel sám pro svůj předmět zapálený a dokáže děti zaujmout. „Což si často uvědomuje i vedení školy. Tedy, že motivace a přístup učitele, aby učil rád a učit chtěl, je velmi důležitá,“ dodala.

Pro žáky jsou důležité vztahy s kamarády a školu vnímají nejen jako místo, kde se učí, ale také místo, kde s kamarády tráví volné chvíle. V průzkumu tak zazněla potřeba mít místo pro setkávání s kamarády, mít klubovnu, deky na zahradě, nebo lavičky na chodbách, kde by si mohly sednout.

„Pro mě bylo velmi překvapivé, že panovala velká shoda mezi učiteli i dětmi napříč téměř celým regionem v potřebě učení se venku. Děti často měly chuť být víc venku a učitelé v této souvislosti vyjadřovali potřebu naučit se, jak venku učit,“ doplnila Soukeníková.