Kdy vás poprvé napadlo, že byste své děti ráda učila doma? Bylo to ještě předtím, než jste se sama stala matkou?
Poprvé jsme se s takzvaným homeschoolingem setkala při svém pobytu v Anglii v roce 1994 a velmi mne to zaujalo.
Vím, že jste zkušenosti sbírala nejen při pobytu v Anglii, ale také v Rakousku. Jaké tam má domácí školství zázemí? Je to jiné oproti České republice?
Odhlédnu-li od finančního zajištění, které v našem prostředí jaksi samozřejmě spočívá na bedrech rodiny respektive jednoho z partnerů, protože druhý se výdělečné činnosti nemůže věnovat naplno, pak je to asi celková nálada ve společnosti. Ta je v mnohém daná přístupem odpovědných státních institucí. V anglosaských zemích je domácí školství rovnocennou alternativou školství státního či soukromého. V našich podmínkách jsou rodiny vzdělávající své děti doma jaksi automaticky vmanipulovány do pozice nežádoucí konkurence či podivínských outsiderů.
Přece jen, vystudovala jste dvě vysoké školy a hovoříte několika jazyky. Nenapadlo vás někdy, že svou životní dráhu budetesměřovat jinudy, že budete chodit normálně do práce?
Zpočátku se tak samozřejmě dělo, ale situace se změnila s narozením dětí, začala jsem si uvědomovat, jak moc stojím o to doprovázet je od útlého dětství ve všech stádiích jejich fyzického i duševního vývoje.
Sdílená radost i starost
V čem spatřujete výhody domácího školství? Případně nevýhody?
Zejména vzájemnou blízkost rodičů a dětí ve všech radostech i starostech. Z praktického hlediska nejsme vázáni dopravou dětí do školy a každé z nich má dost prostoru rozvíjet své vlastní individuální schopnosti a zájmy.
Matka pěti dětí musí mít i spoustu práce v domácnosti, navíc máte zvířectvo. Jak to jde všechno zvládnout – časově i psychicky?
Práce v domácnosti včetně péče o naše malé hospodářství je přirozenou součástí domácí výuky, učíme se vzájemně zodpovědnému a ohleduplnému přístupu k lidem kolem sebe, k našemu okolí.
Co vaše děti? Pocítila jste někdy, že by řešily, že nechodí do „normální" školy?
Možná by teď se mnou nesouhlasily, ale mám dojem, že ne nějak vyhroceně. Spíš s kamarády porovnávají své znalosti, případně způsob hodnocení, které se v domácí škole snažíme uplatňovat na bázi všestranného slovního posouzení.
Uvažovala jste třeba o tom, že byste si zřídila něco jako soukromou školu a doma učila více dětí, třeba z vaší vesnice a těch okolních?
Přiznám se, že mi tento návrh byl již několikrát předložen, nicméně domácí výuka v rodině se od pojetí soukromé instituce pro více dětí přece jen liší. To neznamená, že by rodiny domácích školáků navzájem nespolupracovaly nebo že by kolem sebe nesdružovaly i děti z „normálních škol".
Jaká jsou vaše přání do budoucna?
Mám-li odpovědět v duchu tématu našeho rozhovoru, pak tedy, aby naše ratolesti nesly dobré ovoce.
