play_fill
Dejte nám pokoj, zní ze Slavošova, podle slov starosty Jana Chaloupky takový postoj mezi místními převažuje. Obec, kde žije zhruba půl druhé stovky lidí, si tragické události z doby před necelým čtvrtstoletím připomínat nechce. Spíš touží zapomenout. Stodolovi byli odsouzeni na doživotí za osm loupežných vražd cílených převážně na oběti důchodového věku, jež se snažili maskovat jako sebevraždy, nešťastné náhody, rodinnou rvačku nebo záhadná zmizení. Celkem jim bylo prokázáno sedmnáct trestných činů.
Trailer k filmu Manželé Stodolovi:
„Jaroslav a Dana jsou mladý pár, který žije v poklidné vesnici, kde se všichni obyvatelé dobře znají. S vidinou snadno získaných peněz se rozhodnou okrást osamělého starého souseda, kterého při tom Jaroslav zabije. K jejich překvapení policie přijme násilnou smrt důchodce skoro automaticky jako nešťastnou náhodu – a dál se o případ nezajímá. To Stodolovy přivede k myšlence, že senioři jsou snadnými obětmi nejen pro drobné krádeže, ale i vraždy…“ Tak společnost CineStar představuje děj filmu Manželé Stodolovi, který právě přichází do kin. S tím, že už není cesty zpět, když se Daně zalíbila moc, kterou jí tohle řádění dává (a snad i podivný pocit „vítězství“ nad policií).
Místní by chtěli zapomenout
Jak jména Jaroslava a Dany Stodolových (jimž ve filmu dali tváře herci Jan Hájek a Lucie Žáčková) vstoupí do dějin kinematografie, se teprve ukáže. Jisté je, že už se stala součástí historie kriminalistiky – a rovněž žurnalistiky. Jsou totiž reálná; stejně jako motivy zločinů přenesené na plátno ve filmu Manželé Stodolovi. I zmiňovaná „poklidná vesnice“ skutečně existuje. Jde o Slavošov na Kutnohorsku: nedaleko Zruče nad Sázavou, kde dvojice dočasně bydlela. A Stodolovy s jejich loupežnými vraždami spáchanými na počátku nového tisíciletí zmiňuje jako nejvýznamnější „osobnosti“ spojené s místem dokonce i představení obce v internetové encyklopedii Wikipedie.
play_fill
V obci, jíž prochází hlavní silniční tah II/126 spojující Kutnou Horu i Čáslav s Trhovým Štěpánovem a Vlašimí (a vlastně není daleko ani od vodácky oblíbené Sázavy), se občas někdo zastaví a vyptává. Stojí ještě dům, ve kterém Stodolovi žili – a kdo tam bydlí dnes? A což přímo místa, kde odehrály vraždy? Někteří zájemci o kriminální historii překvapí i znalostí jmen obětí. Po odhalení vražedného řádění Stodolových jich ostatně byla plná média; tehdy ještě neplatil zákon zakazující zveřejňovat údaje prozrazující identitu obětí násilných trestných činů.
Tohle místní lidé slyšet nechtějí; odpovídat pak už vůbec ne. „Pro nás je to uzavřená věc, lidé by chtěli spíš zapomenout. Ale pořád se někdo doptává a chce to téma otevírat,“ řekl Deníku starosta Jan Chaloupka. V místě ale není zájem. „My to vířit nechceme,“ poznamenal. S vysvětlením, že jde o nepříjemné skutečnosti, k nimž se lidé vracet nechtějí a snaží se zapomenout. Vyjadřovat se starosta Slavošova nechtěl ani k tomu, zda se podle jeho poznatků slavošovští sousedé o nový film zajímají či veřejně debatují, co od něj očekávat.
Poučení pro práci policie
Film inspirovaný skutečnými událostmi je prezentovaný jako love story neboli milostný příběh – a současně kriminální historie přinášející osm obětí jednoho manželství. Režijního vedení se ujal spoluautor scénáře Petr Hátle. Snímek právě uváděný do kin je jeho celovečerním hraným debutem. Na rozdíl od dokumentárního debutu Velká noc, jímž na sebe Hátle upozornil před deseti lety. Představoval tehdy noční život na okraji Prahy: od levných hospod přes herny až po nóbl kluby; včetně pouliční prostituce i drogových dobrodružství.
Prostřednictvím prezentace společnosti CinemArt před premiérovým vstupem do kin, chystaným na čtvrtek 29. února, Hátle publiku vzkazuje, že Stodolovi nejsou představeni jen jako vraždící monstra: pořád jsou to lidé. „Objevili a otevřeli v sobě manipulaci, násilí, vraždu – a systém je nezastavil,“ připomíná. Nabízí k tomu srovnání s válečným konfliktem. I tehdy, kdy selžou všechny instituce, se podle jeho slov stávají z běžných občanů sadisté a vrazi.
close
info
Zdroj: archiv CinemArt
zoom_in
Nový film inspirovaný skutečnými zločiny, Manželé Stodolovi (2024), má premiéru v českých kinech ve čtvrtek 29. února. V hlavních rolí uvidíte Jana Hájka a Lucii Žáčkovou.
CinemArt pak přináší charakteristiku, která obyvatele Slavošova asi sotva nadchne. Hovoří o „venkovské oblasti, kde plynou životy bez jakýchkoli vyhlídek“ a manželé tam „společně vraždí osamělé seniory, o které společnost už dávno ztratila zájem“. Právě tohle ale Hátle vnímá jako klíčový moment případu a současně varování: podezření, že se děje něco neobvyklého, na sebe nechalo čekat. „Kdyby zavraždili jako první pracující ženu z města, asi by se na to přišlo dřív,“ míní Hátle. S vysvětlením, že senioři často žijí osaměle – a i když se o tom moc nemluví, sebevražednost je mezi nimi poměrně vysoká. Dopadení pachatelů tak vnímá spíš jako náhodu: „Mohli vraždit klidně dál – a nikdo by to toho nevšiml.“
play_fill
Stejný pohled má i spoluautor scénáře, producent a pedagog pražské FAMU Tomáš Hrubý. I on má za to, že vyšetřování by zřejmě byla věnována podstatně větší pozornost, kdyby obětí nebyli senioři. Režisér Hátle nicméně oceňuje, že odhalení případu alespoň přispělo ke zpětnému pohledu vedoucímu k přehodnocení policejních postupů v rámci vyšetřování; včetně ohledávání místa činu. „Tragické události tak snad alespoň napomohly tomu, že podobné sériové vraždy by dnes už hledáčku policie neunikly,“ doufá.
Hraný film řekne víc než dokument
Česká televize, která se na vzniku filmu podílela jako koproducent, dílo označuje za filmovou rekonstrukci inspirovanou jedním z nejhrůznějších zločinů v dějinách české kriminalistiky. Zdůrazňuje však, že nejde o dokument: „Hátleho film je fikce, která pracuje s některými momenty skutečného příběhu Stodolových, podrobnosti jsou ale vyfabulované.“ To Hátle potvrzuje třeba ve vztahu ke změnám pocitů obou vrahů, jak je jeho film představuje během vývoje případu. Mohlo to být tak, že první vražda odbrzdila zábrany a další skutky pak přinášely jakési zvrácené „dobrodružství“, ale také mohlo být pozadí docela jiné. Se samotnými odsouzenými pachateli se o tom autoři nebavili.
Právě kvůli takovýmto možnostem se ale odklonili od původního záměru vytvořit o Stodolových obsáhlý dokument. Hátle k tomu vysvětluje, že to by omezovalo záměr soustředit se na vzájemný vztah vraždících partnerů a společnou cestu obou manželů do temnoty. Ta u každého z nich byla vlastně tak trochu samostatná, ovšem ve dvou. Hrubý pak připomíná další možnosti hraného příběhu: „Zdálo se, že v hrané formě bude možné říci něco, co do té doby vzniklé dokumenty o případu nesdělily.“
close
info
Zdroj: ČTK
zoom_in
Manželé Jaroslav a Dana Stodolovi, pachatelé osmi vražd a dalších trestných činů, byli 26. dubna 2004 odsouzeni Krajským soudem v Hradci Králové na doživotí do věznice se zvýšenou ostrahou.
Zaměření na vztahy vraždící dvojice zdůrazňují také recenze, které se již objevily na webu Česko-Slovenské filmové databáze; film už totiž viděli odborníci a publicisté. Třeba uživatel filmfanouch, který předpovídá ocenění hlavních aktérů Českými lvy, píše: „Hraný debut Petra Hátleho mohl klidně skončit jako laciná snaha svézt se na úspěchu více než kdy jindy populárních true crime příběhů, výsledek ovšem dodává mnohem více. Nejen tragické psychologické drama, které snadno evokuje příběh Macbetha a Lady Macbeth, ale také výpověď o naivitě, důvěře a definici svobody.“
Také Jokolo, očekávající Lvy minimálně za herecké výkony, chválí: „Mrazivé drama se nechce lacině svézt na vlně true crime sérií, ale zaměřuje se na vhled do zvráceného vztahu dvou lidí, kteří by klidně mohli být vaši sousedé. Realistické nasnímání, pevná režie a výjimečné herecké výkony vyvyšují film nad průměr. Některým divákům ale může překážet to, že děj není nijak ukotvený a k látce přistupuje téměř dokumentárně.“ Či Benigni: „Silné vztahové drama s psychologickým vhledem do duše vrahů. … Herci velmi dobře ztvárnili profily v podstatě primitivních lidí, kterým přesto v určitém měřítku fandíte, i když udělali to, co udělali.“
close
info
Zdroj: se souhlasem CinemArt
zoom_in
Premiéra filmu Manželé Stodolovi v pražském kině Lucerna. Vražedný pár hrají Lucie Žáčková a Jan Hájek.
Trochu vybočuje mínění, které představuje xxmartinxx: „Moje hypotéza je, že režisér a scenárista dostal tvrdé kopačky a rozhodl se uměleckou formou vysvětlit své ex, že za všechno může ona. Až absurdní jednostrannost toho filmu a modelace campové evil queen Dany hraničí se směšností. Jsem dost v šoku z toho, jak pozitivně je ten film přijímaný mezi některými kolegy; naprosto mě to nenapadlo po novinářské projekci.“
