Pořadatelství vepřových hodů bylo však v dobrém slova smyslu tak trochu diskutabilní záležitostí. Šlo jen těžko určit, kdo je organizátor a kdo host.
„Nedá se říct, že hody pořádá restaurace. S iniciativou přišli místní fotbalisté a další sportovci, ale přidala se řada dalších. Horní Bučice totiž fungují v podstatě jako jedna rodina a všechno dělají dohromady,“ popsal Kebza.

Významná role hlavního řezníka připadla mladičkému Pavlovi Růžičkovi. „Jsem rok a půl po vyučení,“ neskrýval. Své role se však zhostil výtečně. Ztíženou ji měl tím, že zabijačka se pro zajímavost uskutečnila za použití tradičních postupů. „Ručně špejlujeme, používáme manuální plničku jitrnic a podobně,“ přiblížil Jiří Kebza.

„Připravujeme polévku, jitrnice, krupáky, prejt, ovar,“ vyjmenoval Růžička.

Jediný drobný zádrhel hornobučických hodů spočíval v dopravní situaci. Obě příjezdové cesty z hlavní silnice totiž kvůli chystané rekonstrukci „zdobila“ značka zákaz vjezdu. „Musel jsem jet přes zákaz, abych se sem dostal,“ podotkl jeden z hostů, který si přijel koupit některé ze zabíjačkových dobrot.

Jiří Kebza však situaci bleskurychle napravil. Hned vedle zákazové značky umístil vlastnoručně vyrobenou ceduli s nápisem „Na Statek vjezd povolen“.


Vedle spotřeby přímo na místě byly totiž jitrnice, krupáky a podobně připraveny také k prodeji. Aby také ne – na jejich výrobu padli hned čtyři čuníci, takže výrobků vzniklo skutečně nepřeberné množství. Dvě z prasat byla dovezena už zabitá, zbývající dvě ukončila svůj život na místě.

Název restaurace Na Statku je skutečně příhodný – vznikla totiž z bývalého hospodářského stavení. „Dříve tu byl kravín. Hospodářská funkce toho stavení je ale už dávno minulostí,“ podotkla další z místních Lenka Horálková.