Moji přátelé Václav a Milena Krejsovi z Kutné Hory jsou, jak už to u Čechů bývá, vášnivými houbaři. A protože léto tráví na svojí chatě u rybníku Vidlák, mají k tomu doslova ideální podmínky. Až zaprší budou to žně, říkají houbaři z Vidláku„Ty najdeš houbu leda by vydávala zvuky,“ smějou se moji průvodci.Zdroj: Deník/Jana AdamováA tak jsem na houby vyrazila s nimi, protože jak se znám, sama bych se okamžitě ztratila. Do nedalekého lesa jsme vyrazili na kolech. Zatím co já koukám jednak na cestu a také kde co lítá, Míla už hlásí první houbu. Nechápu, jak někdo vidí malého hříbka, co vypadá jako ty stovky šišek všude kolem a ještě za jízdy. „Hřibovité houby sbíráme vůbec nejradši. Ale rádi máme také bedly, protože jsou vynikající na másle s kmínem a pak také lišky. Ty mají zase výraznou kořeněnou chuť do různých omáček a výborné jsou i nakládané,“ vysvětluje mi kamarádka zatímco pečlivě čistí první dnešní úlovek. Místo, kde houba rostla poté se zjevnou pokorou zakryje mechem. „To aby se podhoubí co nejméně porušilo, protože potom vysychá,“ dodá.

Videorecept: Jak zavařit houby:

Zdroj: Deník/Martin Nevyjel

V nacházení hub je úspěšný i Vašek. A protože mě se logicky nedaří, oba mě k hřibům trčícím z mechu doslova vodí za ruku, abych si na ně mohla alespoň sáhnout, když už projdu kolem nich. „Ty najdeš houbu leda by vydávala zvuky,“ smějou se mi moji průvodci. Protože celou akci samozřejmě dokumentuji, jsem poctivě volaná ke každé houbě, takže mezi oběma běhám sem a tam. Les je plný klouzků, to vidím i já, když jejich žluté klobouky svítí na dálku. Těch si ale odnášíme jen pár. Krejsovi jdou jednoznačně po svých oblíbencích, tedy hřibech.

Pečené kuře s houbami, jablky a mrkví
Přinesli jste si z lesa plný košík? Máme pro vás skvělé houbové recepty

Zajímá mě, jestli mají i vytipovaná svoje místa, kde rostou. „Moje vytipovaná místa jsou i 30 let stará. Jenže přijdu tam a najednou je tam vykácená mýtina. Na hodně našich houbových místech zaúřadoval kůrovec, dost se tu kácelo,“ říká Milena. Vašek je ale na rozdíl od ní už v důchodu a tak denně vyráží pěšky nebo na kole a hledá nová místa. „Člověk se nakonec nemůže upnout na jedno místo. Jeden rok tam najdeš 3desítky hřibů a dalších třicet let tam není nic. Nevím čím to je, ale je to tak,“ vysvětluje. Po hodině a půl, kdy moje orientace v lese klesla úplně na nulu a na svém osobním kontě mám dvě nebohé houby, vyrážíme k domovu se dvěma košíky naplněnými řekněme do tří čtvrtin.

Nakládané houby v octovém nálevu krok za krokem:

Zdroj: Youtube

„Když se odchází, mělo by se pánovi lesa poděkovat za to, co nám dal,“ dodávají manželé. Míla už se těší na houbovou omáčku, tu prý mají s Vaškem úplně nejradši. A pak smaženici. Navíc na internetu objevila recept na skvělou houbovou paštiku s ořechy a bílým vínem. Tu dělala loni, když bylo hub, že nevěděla co s nimi. A letos by to nemuselo být jinak. „Jsme zvyklí na to, že rostou ještě víc. Teď je vidět, že teprve začínají růst, menších a malinkých hub je spousta,“ říká Vašek s tím, že tomu dává týden, možná dva a pak budou žně. Musí ale pořádně zapršet.