Řekněme si ale něco o tomto fenoménu, který je starý jako lidstvo samo. Hranice mezi graffiti a uměleckým dílem je tenká, někdy ji dokonce nelze ani přesně určit. Byly jeskynní malby v pravěku umění nebo graffiti? A co středověk? Dodnes se zachovaly např. v Pompejích, Egyptě atd. Na fasádách středověkých objektů obdivujeme techniky sgrafita jako proškrabávání do různobarevných vrstev povrchové úpravy zdiva, a nebo fresky, kdy jsou barvy nanášeny na vícevrstvou čerstvou vlhkou omítku, dodnes.

Nás ale zajímá spontánní rytí do povrchu bez souhlasu majitele. Ze sociologického pohledu je to revolta, protest a potřeba se socializovat v anonymním prostředí města. Autoři jsou většinou mladí dospívající. Subkultura graffiti je pro ně možnost vytvořit si identitu při dospívání. Proto je důležitá ilegalita, přítomnost nebezpečí a strachu, překonávání překážek, nutnost ukázat statečnost. Většinou „z toho vyrostou“. U některých tato rebelie přeroste do umění vytvářené na veřejných místech tzv. „street art.“ Tam už se ale jedná mnohdy o hodnotná umělecká díla a v řadě měst jsou tito umělci městem placeni.

Nic z historie ale neomlouvá „rádobyumělce“, aby ničili cizí majetek. Ale vraťme se do Čáslavi dnešních dnů. Některá graffiti byla odstraněna, některá zůstala, někde dokonce přibyla nová. Hnutí Hare Krišna se k čáslavským graffiti vyjádřilo: „S tímto incidentem nemá hnutí Hare Krišna nic společného. Jedná se o iniciativu nějakého „nadšence“, jehož totožnost neznáme, a který s námi předem nekonzultoval tento druh propagace. Pomoc s propagací vítáme, ale určitě ne tímto způsobem, kdy dochází k poškozování cizího majetku.“

Onen „nadšenec“ by si měl uvědomit, že Hnutí Hare Krišna, které prosazuje myšlenky míru a tolerance poskytuje „medvědí službu“. A hlavně: „V Čáslavi máme vůči ničení majetku nulovou toleranci!“