Na Gymnázium Jiřího Ortena přijel vyprávět nejen o rybaření, ale také o místech, která jsou velmi vzdálena. Zdůraznil, že lidé se dostávají stále dále a dále do srdce předtím nedotčených deštných pralesů, jejichž plocha se zmenšuje rekordní rychlostí tří fotbalových hřišť za hodinu. Společně s nimi mizí i zásobárna vody, léků a mnoho přírodního bohatství, které už nemůže být ničím a nikým nahrazeno.

Svou přednášku započal představením svého nového pořadu „Big Fishman", který natočila britská BBC a na našich obrazovkách se bude vysílat od ledna. Poté nám s obrázkovou prezentací představil tři ze svých expedic – do srdce Amazonie, na Sibiř a na Papuu-Novou Guineu. Do Amazonie se vypravil za největší sladkovodní rybou této planety – Arapainou Gigas. Více než o lovu této ryby mluvil spíše o kráse amazonské přírody, nástrahách deštného lesa, pokoře, kterou je nutné v pralese mít, o respektu, s jakým je třeba k prostředí přistupovat, i o kulturním šoku, který čeká každého z vyspělé civilizace, když se setká s domorodci, kteří nikdy neviděli bílého člověka.

Studenti se z povídání Jakuba Vágnera dozvěděli nejen zajímavé informace o prostředí, které je pro ně takřka neznámé a bohužel velmi rychle mizí, ale také o samotné lidské povaze, o jeho radosti z prvního kontaktu s domorodci, kterou vzápětí vystřídal smutek z toho, že nikdo z budoucích generací už to pravděpodobně nebude mít šanci zažít. Lidstvo se totiž blíží do bodu, kdy už nebude na Zemi kde ani co objevovat.

Ve druhé části přednášky se studenti podívali na ledovou Sibiř a dozvěděli se také něco o ruské nátuře, potížích s extrémním mrazem a porouchanou starou technikou. Nejvíce je však šokovala poslední část Jakubova vyprávění. Přenesli se do Tichomoří na Papuu-Novou Guineu a s úžasem vyslechli fakta o stále existujícím kanibalismu, lidských obětech i hrozivé letecké dopravě v místě, kde se starými válečnými letouny létají váleční veteráni a nehodovost je zde nejvyšší na celém světě. Po skončení přednášky byl Jakub Vágner odměněn zaslouženým potleskem a připojil své jméno na zeď učebny hudební výchovy mezi jména slavných osobností, které navštívily školu v minulosti. Jeho povídání bylo pro studenty zábavné, ale také velmi poučné. Dozvěděli se mnoho o koutech světa, které znají jen z televizních dokumentů, ovšem v podání někoho, kdo pobyt na těchto místech skutečně okusil, se všemi jeho krásami i většími či menšími nepříjemnostmi. Zároveň Jakub Vágner předal studentům velké poselství – že nic není nemožné a je důležité jít za svými sny, které, ač se zdají sebevíce nepravděpodobné, se mohou vyplnit, pokud skutečně chceme a uděláme pro ně vše, co je v našich silách.