Kliknutím zvětšíteJana Obořilová oslovila stejně smýšlející lidi a společně se postavili jedné z největších společností přes odpady v Česku. Peticí, připomínkami i návštěvou ministra dokázali možná nevídané. Po čtvrt roce, co se na úřední desce města objevil záměr na rozšíření skládky, ministerstvo životního prostředí proces zastavilo! Odpadový gigant má teď tři roky na to, aby přepracoval dokumentaci EIA, kterou tahle skupina a později i krajský úřad rozporovali.
S Janou Obořilovou se scházím v centru Čáslavi. U stolu v kavárně místního hotelu na mě čeká na první pohled nenápadná, tichá žena, kterou potkávám na každém veřejném jednání kolem skládky. Jakmile ale začne mluvit, je mi jasné, že ne náhodou přede mnou sedí autorka petice, vyjednavačka, iniciátorka a vlastně i nepsaný vůdce těch, kteří s rozšířením skládky nesouhlasili.
Skládka odpadu v Čáslavi se zatím rozšiřovat nebude.
Vzpomínám si, že když jsem v lednu začala psát o záměru společnosti AVE rozšířit skládku nebezpečného odpadu, už jste byla ve hře. Co bylo tím impulzem, že se máma na plný úvazek rozhodne vystoupit proti jedné z největších společností přes odpady v Česku?
Moje dítě. S dětmi je to o časovém přesahu, díváte se dál do budoucnosti. Nevychovávám ho přeci proto, aby si jednou hrálo na skládce. To je určitě ten hlavní důvod, proč to všechno dělám. Já se tu narodila a když se v devadesátých letech skládka odpadu zakládala, byla jsem v první třídě. Ve Vodrantech, což je lesopark nedaleko skládky, jsem strávila dětství a není mi lhostejné, že se ničí místo, kde chci žít a budou žít i moje děti. V té době mě shodou okolností oslovila i sestřenice, které se nelíbila myšlenka na rostoucí horu odpadu za domem a znepokojoval ji narůst kamionové dopravy. Ostatně stejně jako další lidi. A ptala se mě, jestli se s tím dá něco udělat.
Teď už víte, že dá. Ale věděla jste to na samém začátku? Co může udělat máma na rodičovské dovolené proto, aby zastavila plány velké společnosti?
Sama opravdu nic. Když ale vyšel váš první článek začalo se rozšiřování skládky řešit intenzivně na sociálních sítích. Z konverzací jsem si postupně vybírala lidi, kteří se vyjadřovali konstruktivně a smýšleli podobně. Ty jsem oslovila a společně jsme vytvořili tým, ve kterém jsme se vzájemně doplňovali, protože každý něco ví, něco umí, někoho zná. Bylo třeba křičet jedním proudem, protože tohle v jednom neuřvete. Souhrou okolností mám po celou dobu, co se téma skládky řeší, před očima knihu, kterou dostal manžel k Vánocům. Jsou to memoáry Generála Opaty s názvem „Sám nejsi nic“. A tak to je.
Když už je řeč o vašem manželovi, jak on vnímal vaše úsilí a angažování se v této záležitosti? Fandil vám?
Manžel vesměs hlídal dceru, takže mi vytvářel podmínky pro mé aktivity. To je víc než fandění. Této podpory se mi od rodiny dostává v hojné míře. A za to jim všem děkuji.
Vy jste se pak rozhodla sepsat petici, která ale nebyla primárně mířená proti rozšíření skládky, ale cílila na dopravu s ním související. Proč?
Potřebovala jsem stěžejní bod, o který bych se opřela - nejen pro obyvatele Čáslavi, ale i pro okolní obce. Tím rozhodně byla hrozba kamionové dopravy vyplývající z rozšíření skládky i z dokumentace EIA. Petice byla v podstatě hozená rukavice a spousta lidí ji zvedlo. Ukázalo se, že doprava je téma, které zajímá další lidi, protože za 7 dní ji podepsalo 1400 lidí. Sepisovala jsem ji v noci před prvním veřejným setkáním kvůli skládce. Měla možná nějaké chyby, ale to v tu hodinu už neřešíte, hlavní bylo, že neskončila v koši a měla všechny náležitosti. S petičními archy jsme pak obcházeli kolegy, sousedy, obchody a ti je pomáhali šířit dál.
Na každém veřejném setkání jste vystupovala a upozorňovala na nesrovnalosti v dokumentaci, kterou zpracovali odborníci. To chce nejen odvahu, ale i podložené informace.
Když jsem pracovala na letišti byla jsem pracovník ochrany životního prostředí, starala jsem se o ekologii a mimo jiné o likvidaci nebezpečných odpadů, takže se dá říct, že mám jistý přehled. Teď jsem na rodičovské dovolené a s dcerou máme svůj denní režim, takže na věci kolem skládky zbývaly večery a noci. Třeba dokumentace EIA má 300 stran, 150 stran je samotné oznámení záměru, to zbývající jsou dílčí studie. Načítala jsem si všechno po večerech, studovala a dělala si poznámky.
Byla jste dokonce jako zástupce petentů na jednání s nynějším ministrem životního prostředí Hladíkem. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Ano, tehdy ještě náměstek ministra, nyní již jmenovaný ministr Hladík, mi naslouchal a dával za pravdu mým kolegům, se kterými jsme byli pozváni na jednání. Ta hmatatelnost toho, že nepřihlížet a něco dělat, neházet flintu do žita a vytvořit petici, zkrátka nevzdat to a něco zkusit, už nemohla být vyšší. Pro danou chvíli jsem nemohla chtít víc, podařilo se nám získat mediální i politickou pozornost.
Jak vy osobně vnímáte ochotu lidí angažovat se v podobných záležitostech? Myslíte si, že se dokážou vyhecovat a bojovat za své zájmy?
Vyhecovat, to je výstižné slovo a určitě to dokážou. Záleží samozřejmě na tématu a rozsahu jeho dopadu. Někdy zjistíte, ze stačí jen prvotní jiskra a vzplane spousta lidí, o nichž do té doby neměl nikdo ani tušení. Ovšem ta jiskra, co všechny vyburcuje, je tam velmi důležitá.
A jak v této souvislosti vnímáte úlohu komunálních politiků?
My obyčejní lidé můžeme komunální politiku ovlivnit a to by měla být hnací síla, nebo možná i metla pro ty, kteří ji zastupují. Já se na komunální politiky obracím jako na své sousedy, se kterými sdílíme jedno město a přijde mi logické, že v zásadních otázkách budoucnosti budou jednat jednoznačně ku prospěchu obyvatel. Očekávám pak základní komunikaci, která v rámci slušného chování zahrnuje minimálně odpověď na poslaný mail. Funkce zastupitelů jsou placené, byť je to možná symbolická odměna, ale její existence vyvolává ve voličích očekávání, že budou pracovat.
Proces rozšiřování skládky je nyní zastaven a běží tříletá lhůta pro přepracování dokumentace EIA. Máte pocit, že tím pro vás všechno skončilo?
To určitě ne. Nechtěli jsme být těmi co křičí, že skládku nechtějí, ale nenabídnou řešení. Chceme vedení města dokázat že to jde jinak a přesvědčit ho, aby změnilo své odpadové hospodářství a přestalo být závislé na jedné konkrétní firmě, která nás má v kleštích. Je nutné, aby přišla osvěta, jak snižovat produkci odpadu, jak recyklovat a ještě lépe třídit.
To jsou obecné věci, o kterých se ví. Ale máte třeba konkrétní plány?
Ano sepsala jsem tři A4 toho, co může Čáslav změnit. Opíralo se to o nápady z okolí, vše jsem doplnila webovými odkazy a odeslala všem radním. Společně s Ilonou Nezbedovou a Janou Teklovou, což jsou také mámy na mateřské, jsme jednaly s vedením města o tom, jak by bylo možné některé věci nastavit a uskutečnit. Například zajistit v rámci operačního programu MŽP nákup kompostérů, nebo vytvoření Re-use centra, u nějž by mohla vzniknout komunitní dílna, kde by si člověk něco natřel, zatloukl, opravil a nepotřebné věci by se tak nemusely hned vyhazovat. Město také na náš popud zkouší propočítat, jak náročné by bylo pořídit k jednotlivým domům žlutou popelnici na tříděný odpad. Znamenalo by to zvýšení komfortu, ne každý má hnízdo barevných kontejnerů blízko a lidé to třeba nechtějí skladovat doma. Jsem moc ráda, že se do toho holky vložily spolu se mnou. Jsme proste taková angažovaná trojka s kočárky. Děti jsou naše budoucnost a pro ně to děláme.
Jestli to správně chápu, tak váš tým, který bojoval proti rozšíření skládky, ani teď nechystáte rozpustit…
Téma skládky mi přivedlo do cesty lidi, které bych jinak neměla důvod oslovit. A díky pozornosti, která se strhla, mě kontaktují další, kteří nechtějí zůstat nečinní a hodlají se zapojit. Je to běh na dlouhou trať. Protivník očekává, že se unavíme a že nám bude stačit současné „odložení EIA k přepracování“, že v budoucnu naše aktivita ustoupí. Jsem proto vděčná, že se nacházejí nové posily, které se o téma zajímají a chtějí se angažovat a že původní tým zůstává beze změn a má stejnou chuť a energii jako na začátku. Děkuji za mailové ohlasy na caslavskaskladka@gmail.com i za vyjádřenou podporu, za povzbudivé stisky rukou a za každé poplácání po ramenou. Děkuji za celý tým, je to pro nás cenné a důležité. To všechno totiž vytváří podhoubí k další činnosti, dodává energii a je důvodem nepřestat.
59
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
