PhDr. Jana Vaněčková pracovala jako historička, muzejní pracovnice a odborná publicistka. Kromě archivnictví se zabývá regionální historií a numismatikou. Čáslav s její historií zná „jako své boty“, vždyť dříve pracovala v čáslavském Městském muzeu!

Doktorka Vaněčková tak pokračovala v sérii akcí, které připomínají čtyřsté výročí bitvy u Čáslavi. Ta se odehrála v září roku 1618 mezi Golčovým Jeníkovem a Čáslaví, respektive mezi Horkami, Bratčicemi a Potěhy. Při této první velké bitvě třicetileté války se utkala armáda Českého království, složená z žoldnéřských pluků a zemské hotovosti, s armádou vídeňských Habsburků.

O vlastní bitvě toho bylo při letošních oslavách řečeno mnoho. Dokonce proběhla rekonstrukce bitvy „ve velkém stylu“. Doktorka Vaněčková se však nezaměřila na vlastní bitvu, ale na její důsledky pro čáslavské obyvatele. Čáslav se stala chudým, rozbořeným městem a vzpamatovávala se v podstatě až do osmnáctého století.

Jana Vaněčková popsala drancování čáslavských domů a utrpení jejich obyvatel. Městem procházela jedna armáda za druhou a každá si něco odnesla. Vojáci dokonce Čáslavany mučili, jen aby jim prozradili úkryty potravin, ošacení či domácích zvířat. Nejhůře si počínali švédští vojáci posilnění alkoholem, není divu, že dodnes se děti straší slovy „když budeš zlobit, přijde na tebe Švéd!“

Přednášející ale také popsala důvod krutosti vojáků. Nejmladší vojáci byli právě vojáci švédských armád. Byli to mladíci, mnohdy sotva po pubertě, kteří byli násilím naverbováni ze švédských rodin a po krátké vojenské přípravě posláni na frontu. A právě takoví vojáci, s „vymytým“ mozkem a v kombinaci s všudypřítomným alkoholem, vynikali v brutalitě. Podle doktorky Vaněčkové to byli vlastně také oběti. A to by mohlo být mottem přednášky: „Válka nemá vítězů, jen poražených!“

Mustrování, současnou mluvou bychom řekli prověrka bojové připravenosti vojenských jednotek, proběhlo na čáslavském náměstí: