Jak jste se vůbec k natáčení dostal? Kdy jste poprvé hrál ve filmu? Prozradíte, jak se film jmenoval a jaká v něm byla vaše role?

V roce 2002 jsem závodil v jízdě na bobech za českou reprezentaci a tenkrát se točil film pro Německo s názvem Těžká parta. Byl to film z olympijských her v Oslu v roce 1952, kde posádka Německa zvítězila. Tento film se točil u nás v Bedřichově a bobový svaz oslovil Luděk Jelen, který má kaskadérskou agenturu. Tenkrát sháněl někoho, kdo by uměl boby řídit a byl koordinátorem na place. Vzhledem k tomu, že většina bobistů tenkrát odlétala do Spojených států, tak jsem na tuto výzvu kývnul a dodnes toho nelituji.

Jaké filmové postavy ve filmech či seriálech nejčastěji ztvárňujete? Jedná se o postavy s nějakým dialogem či bez něj?

Jak jsem na začátku řekl, dostal jsem se ke kaskadérům. Samozřejmě s mojí muskulaturou nemohu dělat nějaká salta nebo pády z výšek, od toho jsou zase jiní. Takže, koho bych tak já mohl ztvárnit, než nějakého padoucha nebo naopak strážce zákona. Jsou to převážně epizodní roličky šité na moji figuru. Někdy je to samozřejmě i s textem.

V posledních měsících vás mohli lidé zahlédnout na obrazovkách České televize v seriálu s názvem Svět pod hlavou. Jakou roli jste zde ztvárňoval? A jaké bylo natáčení?

Tak tady se jednalo o roli ochranky jednomu mafiánovi. Můj první natáčecí den byl někdy vloni v dubnu, a to jsem točil s mým dlouhým vousem. Ne tak dlouhým jako dnes, ale já se poté nemohl půl roku oholit, jelikož se mělo dotáčet někdy na podzim a já nevěděl, kdy to bude. Zkrátka byl jsem neustále ve střehu, stejně jako slavný detektiv Nick Karter.

Lidé vás mohli spatřit i v kině ve filmu Masaryk. Jakou v tomto filmu ztvárňujete postavu? Byla pro vás čest si v takovémto filmu zahrát? Jak dlouho trvalo natáčení pasáží, ve kterých se vyskytujete?

Každou roličku, ačkoliv není malých rolí, neodmítnu, jelikož je s tím spojen další zážitek a člověk se dostane do jiného světa. Užívám si to. O to víc je pak příjemné být součástí něčeho velkého, jako byl právě film Masaryk. Zahrál jsem si vedle Karla Rodena roli zřízence Rogera v sanatoriu. Měl mu zabránit, aby po požití kokainu nespáchal sebevraždu, ale scénář zněl jasně. Nezabránil jsem mu v tom. Tyhle pasáže jsem natáčel v průběhu čtrnácti dnů. Kuriózní bylo, že jsem přijel na natáčení s vousem, který po mně chtěli. Na place mi maskér oznámil, že budu hrát s knírem. S ním jsem nakonec během těch čtrnácti dnů chodil do práce a všem vysvětloval, že to opravdu není moje nová image. Poté jsem se okamžitě oholil.

Jaké jsou vaše pocity při natáčení? Jste nervózní, nebo si natáčení užíváte?

Na filmu je dobré, že se to v případě neúspěchu může zopakovat, ale nikdo nechce, aby se to kvůli němu točilo znovu. Když mám mluvenou, tak jsem samozřejmě někdy taky nervózní. Ve své podstatě si ale každé natáčení užívám, jelikož mohlo být poslední. Ale pak přijde nová nabídka.

Jaké to je se poté vidět a slyšet na televizní obrazovce nebo filmovém plátně?

Je to zvláštní pocit, hezký pocit, každému bych to přál. Opravdu si vážím těch snímků, ve kterých jsem se mohl ukázat, jak v kině nebo na televizní obrazovce, jelikož ne každému se to poštěstí.

A jaké jsou vaše plány do budoucna? Mohou se čtenáři těšit, že vás opět spatří na televizních obrazovkách?

Plánů bych měl opravdu dost. Vždyť člověk bez cíle je jako loď bez kormidla. Co se týče toho filmového světa, něco se rýsuje, ale nechci to zakřiknout. Jak se říká, uvidíme.

Poznávají vás lidé na ulici?

Nevím, já jsem se jich neptal.

Jste strážník Městské policie v Čáslavi, každoročně organizujete akci Strongman a lidé vás mohli zahlédnout například také jako černokněžníka na karnevalu na ledě. Přitom ještě příležitostně natáčíte. Máte vůbec nějaký čas na odpočinek? Jak relaxujete?

Ono je těch projektů více, než jste vyjmenovala, ale některé se tak nějak vzájemně prolínají, že mě to nějak nevyčerpává a u některých právě relaxuji. Každopádně se držím hesla, je lepší se opotřebovat nežli zrezivět.