Až zase jednou dostanu nápad dát si do těla, dejte mi pohlavek. Nebo raději ne. I když jsem zralá na sprchu a postel, přece jen ty dvě hodiny námahy stály za to.

A v myšlenkách se zase přenáším do prostor sálu v hotelu Sázava v Ledči nad Sázavou. Právě tam se v sobotu 23. února v 18 hodin sešlo na připravené dvouhodinové Zumbapárty kolem třiceti nadšených tanečnic zumby. A že je na co vzpomínat!

„Staré" známé

Už z dálky slyším dunění, které vychází ze sálu v hotelu Sázava. Za okny se míhají barevné odlesky a vidím poskakující siluety. Zatracený sníh! Kvůli němu jedu pozdě.

Je půl sedmé a já s malou dušičkou otevírám dveře. Co mě ihned ohromí je hlasitá hudba, která se line z reproduktorů. Dalším překvapením je pro mě počet návštěvnic – na parketu poskakuje asi třicet tanečnic plus jeden tanečník (to abych neupozadila také mužskou návštěvu).

Po rozkoukání spatřuji známé tváře nejen z Ledče nad Sázavou, ale taky ze Zbraslavic, kam jsem si jednou na hodinu zumby zajela. Takže ani je sníh neodradil. I ony mě poznávají, a tak mám alespoň s kým si popovídat při krátkých pauzách.

„Problémy s cestou jsme neměly, jsme tady všechny pohromadě. Ty hlavní tahy u nás jsou naštěstí prohrnuté," sdělila mi Hanka Havlovicová, která si udýchaně mezitím utírá pot. Aby ne – zatímco já teprve přicházím, děvčata mají za sebou už několik rychlých písniček.

Zumbapárty Ledeč nad Sázavou 23.2.2013

Moje ztuhlé tělo

Předcvičující nás tedy rozhodně nešetří. Člověk má sotva čas se po skladbě dojít napít, aby nebyl vyprahlý jako Sahara, a už z reproduktorů duní další „pecka".

Cvičitelky zumby Ivča a Anička jsou nekompromisní. „A jedééém," křičí Ivča a povzbuzuj i nás ostatní k nadšenému výskání. Její elán je nakažlivý. Proč právě ony dvě? Ivča předcvičuje zumbu v Ledči nad Sázavou a také ve Zbraslavicích a Petrovicích I. „Anička Kolářová cvičí zumbu ve Světlé nad Sázavou. Jsme ale už dlouho kamarádky. Dokonce jsme spolu dostaly důtku," vysvětluje svoje přátelství s druhou předcvičující Ivana Samohelová.

Po pár písničkách ze mě leje. Slovy našich předcvičujících: Doslova z nás „stříká pot". „No, aspoň vytancuji ten řízek, co jsem měla k obědu. Ale byl králičí, tak ten je aspoň takový dietní," utěšuje svoje svědomí nad „jídelními prohřešky" Miluše Pospíšilová ze Zbraslavic.

A to ještě mám tu výhodu, že se můžu „ulejvat" při fotografování. Akci je přeci nutno zdokumentovat pořádně, ne?

Zumbapárty Ledeč nad Sázavou 23.2.2013

Nastupuje Roberto!

„Pane jo," ozývá se šeptem všude kolem. Na pódium totiž nastoupil třetí předcvičující – host Roberto Lazarte. A já se musím nechtěně přidat.
Roberto je totiž velmi charismatický člověk. Jeho peruánský původ mu dává trošku „indiánského" vzezření. Zkrátka – Roberto se zdá být mladý, je skvělý tanečník a je prostě sexy!

Ihned je vidět, jak naše dívčí parta pookřeje. „Zdá se mi, že u něj je to takové pohotovější, tolik nás nehoní. Jeho styl je takový jiný, než byl u holek," hodnotí Robertovo umění Kačka Dlouhá. Musím jí dát jedině za pravdu.

Plus pro Roberta – ačkoliv se zdá být plachý, ochotně se s každou z nás vyfotil a také zapózoval před objektivy.

Zumbapárty Ledeč nad Sázavou 23.2.2013

Odcházím, odpadávám

Upocená a udýchaná nenápadně pokukuji po hodinkách. A nejsem sama. Stejně je na tom i Klára Klcová, která na mě vyzvídá, kolik je hodin. Že bychom zjišťovaly, jak dlouho ještě budeme „mučit" naše těla?

Zbývá už jen protažení svalů, prý aby tolik nebolely. No, uvidím druhý den. Strhávám ze sebe mokré oblečení, nicméně – na rtech mi pohrává úsměv, stejně jako holkám kolem. To jsou asi ty endorfiny.

Na závěr mě opravdu pobaví výrok Hanky Havlovicové. „Holky, je cítit, že jsme se zuly. Byla jsem venku a po příchodu sem tedy to je síla," směje se a my s ní.
Při cestě k autu si pohrávám se svým talismanem – náramkem s rolničkami, který jsem si před odchodem koupila.
Veselé cinkání mi připomíná skvělou a uvolněnou atmosféru, která při tanci panovala.

A i když si slibuji, že už nikdy svoje tělo tak trápit nebudu, nakonec to přeci jen za ty namožené svaly stálo!

Zumbapárty Ledeč nad Sázavou 23.2.2013