Spisovatele Josefa Brauna inspirovala Kutná Hora

Kámen, který zdobí Braunův hrob, vypadá jako ulomený antický sloup, na jehož podkladovém kameni je vytesán vavřínový věnec. V něm je nápis: „Tento rov kryje tělesné ostatky učitele a spisovatele Josefa Brauna Kutnohorského 11. 7. 1864 – 28. 6. 1891.

Jak uvedené datum naznačuje, kutnohorský spisovatel a učenec prožil jen krátký život, stihl však mnohé.

Josef Braun byl kutnohorským rodákem. V Kutné Hoře absolvoval pět tříd reálky a učitelský ústav. Učit začal ve Vídni na soukromé české škole spolku „Komenského". Po třech letech z Vídně odešel učit do Buštěhradu.

Nebyl ale jen učitelem, ale i badatelem a spisovatelem. Jeho největší inspirací bylo jeho rodné město, jež na něj zapůsobilo svým starobylým rázem. Své vědomosti si rozšiřoval studiem ve vídeňské dvorní knihovně. Přispíval do různých časopisů a napsal celou řadu historických povídek, které mnohdy podepisoval pod pseudonymem Braun Kutnohorský.

Spisovatelského úspěchu se ale za svého života nedočkal. Zemřel v necelých sedmadvaceti letech v Kutné Hoře a velká část jeho prací vyšla až posmrtně. Ještě těsně před svou smrtí, v roce 1890, ale redigoval a obšírným životopisem doplnil posmrtné vydání sebraných spisů Václava Beneše Třebízského.

Odkaz uznávaného arciděkana žije dál na českých univerzitách

Hned naproti bočnímu vchodu na hřbitov Všech svatých leží hrob, jemuž dominuje náhrobek ve tvaru masivního mramorového kříž se sochou Ježíše Krista. Ten doplňuje citát z evangelia podle Jana: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a neumře navěky." Na tomto místě spočinul papežský prelát, konsistorní rada, jubilár, vikář, čestný občan a kutnohorský arciděkan v jedné osobě Karel Vorlíček.

Ten se narodil 8. července 1844. Na kněze byl vysvěcen v roce 1869 a v Kutné Hoře působil od roku 1872, kde zůstal až do své smrti v roce 1922.

Po smrti Josefa Peřiny v roce 1881 byl ustanoven arciděkanem. Mezi lidmi byl oblíbený a pověstný tolerantností a lidským přístupem.
Spolu se svými blízkými přáteli, tehdejším starostou Janem Macháčkem a poslancem českého zemského sněmu, říšské rady a krátce i ministrem vídeňské vlády Bedřichem Pacákem, byl vysoce uznávaným kutnohorským občanem. Aktivně se zapojoval do veřejného života. Prosazoval se zejména v oblasti vzdělávání a kultury.

Láska k historii

Karel Vorlíček se zabýval rovněž historií a archeologií. Byl například i zakládajícím členem zdejšího archeologického spolku Vocel. V této oblasti se zasloužil o opravu a restaurování kutnohorských architektonických památek, v prvé řadě kostelů, které probíhaly od devadesátých let předminulého století až do počátku dvacátého století. Jeho vědecké pojednání s názvem Dějiny restaurace a dostavby velechrámu sv. Panny Barbory v Hoře Kutné 1884-1905 je dodnes uznávanou veličinou v dějinách architektury a vysokoškolští studenti na předních českých univerzitách jej mají stále mezi doporučovanými knihami

Jeho velké zásluhy nezůstaly bez povšimnutí. V roce 1894 bylo Karlu Vorlíčkovi uděleno čestné měšťanství. I církevní sféry si jeho odkazu vážily. Důkazem toho jsou čestné tituly, které mu byly postupně udělovány.

Továrník Bělský

Emanuel Bělský se narodil v roce 1855 v Kutné Hoře. Zde v roce 1876 založil továrnu na oděvy a stejnokroje, která expandovala i do Pardubic. Bělský vedl podnik až do své smrti v roce 1909. Po něm továrnu převzala jeho žena Klára, která přečkala obě světové války a zemřela v roce 1947 ve věku 89 let.