Mohli jste to být i vy. V jediné vteřině se všechno okolo vás změní. Navždy. Bez možnosti návratu. Posadíte se do auta, v dobré víře vyrazíte s kámošem na cestu, a aniž o to stojíte, píše se o vás druhý den v novinách …včera v půl sedmé večer došlo na silnici mezi obcemi …k vážné dopravní nehodě …těžce zraněný spolujezdec byl převezen do nemocnice …příčinou je zřejmě nevěnování se řízení. Stačí opravdu jen chvilička, třeba se jen řidič natáhne pro mobil, sáhne pro spadlou cigaretu, auto vybočí ze směru, který až doteď s jistotou určoval rukou na volantu a ke smůle proti jede jiné. A kdo chodil do školy dobře ví, že jede-li vozidlo z bodu A rychlostí X a proti němu vozidlo B rychlostí Y, srazí se rychlostí XY. Rána, chvíle hluku, řinčení skla, skřípání plechů … a najednou ticho.

Při těchto slovech člověka, který tehdy seděl na sedadle spolujezdce, mrazí v zádech. Nedávný čtyřicátník sice vypráví, ale není to pro něj lehké.
Pro Milana, ale i jeho blízké, nastal před pěti lety nový život. Měsíce nadějí, že něco pomůže, dlouhé léčení v Kladrubech u Vlašimi, které mu sice nevrátilo zdraví, ale jak sám říká, velmi pomohlo.

„Poznal jsem tam, že nejsem sám. Navíc mi pomáhali doma a pomáhali mi i jiní. Překousl jsem to, našel si nové přátele a začal se věnovat internetu, to mě baví. A také trochu fotím,“ říká Milan.

Také on ale zůstal odkázaný na sociální dávky a z velké části na péči druhých. Začalo tak vybíhání a shánění informací, dokladů. „Naši to zařizovali za mne, téměř nikam jsem se stejně nedostal. Všude schody a navíc jsem pořádně nechápal, co všechno je potřeba zařídit. Nejhorší bylo, že se vypsal a potvrdil jeden dokument třeba od doktorů, odevzdal se, a za týden přišel jiný, který musel potvrdit ten samý doktor,“ vzpomíná Milan.

Nakonec se vše podařilo, i domek, kde bydlí, se upravil. Dokonce začal řídit upravené auto, ale nejezdí moc. „Spíš se bojím, abych neublížil někomu jinému. Už vím, proč mi táta, když jsem někam jel, tehdy pořád říkal, abych jezdil pomalu a nízko,“ řekl Milan.

Možná, že i vy znáte někoho, jehož osud je podobný. Žijí kolem nás. I oni potvrdí, že vteřina, kdy se život obrátí, je tak krátká.
Ale přes všechnu opatrnost, stát se může cokoli. Třeba kvůli nemoci, nebo nedbalosti druhých. Malou pomocí v těchto případech můžou být i internetové stránky Ligy vozíčkářů – www.ligavozic.cz – kde najdou informace na téma svých nároků, možností sociálních a dalších dávek, orientaci ve spleti paragrafů, ale i fórum a chat čtenářů nebo třeba pracovních možností každý zdravotně handicapovaný občan nebo jejich příbuzný.