A to ve věku od šesti do 18 let. Ať už máme názor na podobné ústavy i na režim v nich jakýkoliv, jsou potřeba, i když je možné diskutovat o jejich zaměření či množství.
Chlapců neubývá
„Období, kdy se čekalo, jak počty dětí ve výchovných ústavech budou klesat je pryč. Obávám se, že spíše porostou,“ řekl zkušený praktik, ředitel Výchovného ústavu v Kutné Hoře Jiří Albrecht. Tím spíš, že jeho původní poslání se rozšířilo. „Často si myslím, že tady chráníme spíš ty děti, před vlastní rodinou,“ komentoval dnešní tendence Jiří Albrecht.
A představa, že po roce 1989 pasťáků, tedy výchovných ústavů, potřeba nebude, se ukázala mylná. Masivní snižování kapacit mělo za následek pouze to, že jak léta šla, ústavy se zase pracně rozšiřovaly. I když, většinou na tom vydělaly, přistavovaly se nové části a děti dostaly lepší bydlení.
Děti k porušení zákona nebo k nezvladatelnému chování nejčastějidotlačí špatná, nefunkční a asociální rodina. Pak končí v ústavu.
Režim a výchovné postupy prodělaly za posledních dvacet let ohromný posun, od čistě represívního zařízení (kterým z určité části stále je) se vyvíjelo k zařízením, které používá moderní pedagogické a postupy, psychoterapie a další speciální metody.
„Já jsem naprosto přesvědčen, že základ je vlastně v obyčejné komunikaci. Většina našich svěřenců ji vlastně nezná, jsou to děti s obrovsky nízkým sebevědomím, sebedůvěrou a tomu všemu se musí naučit. Pokud to zvládnou děti i my, pak výrazně roste naděje, že účelu bude dosaženo.“
Pokračování v sobotním Kutnohorském Deníku 21. ledna 2012
